Rostlinná pletiva a vegetativní orgány rostlin

Téma: Rostlinná pletiva a vegetativní orgány rostlin

Předmět: Biologie

Přidal(a): alenacv

Rostlinná pletiva

= soubory buněk společného původu, funkce. Jednoduchá jsou tvořena jediným typem buněk (stejný tvar a velikost), ve složených pletivech jsou alespoň 2 typy buněk.

Dělení pletiv podle vzniku:

pravá pletiva – vznikají opakovaným dělením buněk dělivých pletiv
- vzniklé dceřiné buňky zůstávají trvale spojené
nepravá pletiva – vznikají druhotným srůstem původně volných buněk

Rozdělení podle tvaru a tloušťky BS:

1) parenchym
- tenkostěnné buňky různého tvaru (oválného, kulatého, protáhlého)
- mezi buňkami jsou časté interceluláry = mezibuněčné prostory
- dužnaté plody
- zvláštní typy:
  - a) palisádový parenchym – buňky protáhlé v jednom směru (např. v listech)
  - b)aerenchym – vodní rostliny, mezibuněčné prostory vyplněné vzduchem
2) kolenchym
- pletivo bez mezibuněčných prostor
- tvořené živými buňkami, v určitých místech se ztloustlou buněčnou stěnou, převážně v rozích
- V řapících listů, obvodové partie stonku
3) sklerenchym
- buňky mají silně ztloustlou buněčnou stěnu
- Nejrozšířenějším zpevňovacím a mechanickým pletivem
- Brzy ztrácí živý obsah buňky
- sklereidy – kamenné buňky v hrušce, pecky
4) prosenchym
- silně protáhlé buňky se šikmými přepážkami
- vyskytují se v cévních svazcích

Rozdělení podle stupně vývoje, podle schopnosti buněk dělit se:

DĚLIVÁ PLETIVA = MERISTÉM Y-

mají trvalou, nebo dočasnou schopnost dělení
mají velká jádra, hodně cytoplazmy, intenzivní látková přeměna
buňky se neustále dělí a tím umožňují růst rostliny po celý život
Z průvodního dělivého pletiva vzniká protomerystém a vytváří se prvotní meristémy
ve vzrostných vrcholků kořene, stonků, listech, kolínkách trav
DRUHOTNÁ DĚLIVÁ PLETIVA – umožňují druhotné tloustnutí pletiva (stonek)
- vznikají z trvalých pletiv obnovením dělivé funkce
- KAMBIUM -> druhotné dřevo a druhotné lýko
- FELOGEN -> korek a druhotná kůra – borka

Krycí pletiva

pokrývají povrch rostlinného těla, chrání rostlinu
Pokožka- Prvotním krycím pletivem
- epidermis – nadzemní pokožka
  - pokožka zesílenou buněčnou stěnu, je pokrytá kutikulou ta obsahuje kutin a vosky
- rhizodermis- podzemní pokožka
  - jedna vrstva plochých buněk, nemají chloroplasty, ani kutikulu, ani ztloustlou bs
  - tenké vychlípeniny rhizodermis se nazývají kořenové vlásky (soubor = kořenové vlášení)
Můžou vyrůstat TRICHOMY – krycí (ochrana, př. Papily)
- Žláznaté (palička, éterické oleje..) žahavé (kopřivy, lahvičkovitý tvar, hystamin + acetolcholin)
Korek – druhotným krycím pletivem
- vzniká činností felogenu, zakládá se v pokožce
- chrání před mechanickým poškozením, nepropouští vodu ani plyny, tepelný izolátor, chrání před infekcí
- druhotná kůra – borka

Provětrávací pletiva

kontakt mezi vnějším prostředím a rostlinou, výměna plynných látek
a) Mezibuněčné prostory
b) Průduchy = stomata
- 2 svěrací buňky, mezi nimi průchodová štěrbina, obsahují chloroplasty
- měly by zajistit dostatečný přísun CO2
- otevírání a zavírání závisí na množství vody ve vakuolách, světlo, koncentrace iontů
c) Čočinky = lenticely
- objevují se u rostlin, které druhotně tloustnou

Nasávací pletiva

Kořenové vlásky – zvětšují nasávací plochu kořene
Haustoria – parazitické kořeny, čerpají látky z cévních svazků hostitele (jmelí)

Vyměšovací pletiva

Hromadění a vylučování látek vzniklé metabolismem

a) medníky – specializované žlázky v květním lůžku
- vyměšování cukerných roztoků – láká opylovače

b) mléčnice specializované buňky v centrálních vakuolách
- mléčná šťáva – latex – mohou být i jedovaté (ochrana před býložravci – oleandr)
- zásobní funkce
- čeleď mákovitých,

c) Vodní skuliny = hydatody
- v pokožce listů – na koncích listů
- otvory podobné průduchům, jsou trvale otevřeny
- vylučují přebytečnou vodu v kapalném stavu

Vodivá pletiva

u vyšších vývojových rostlin
vytvářejí soubory cévních svazků – transport vody a minerálních látek po těle rostliny
Skládají se ze dřevní části (xylém) a lýkové části (floém).
Dřevní část (xylém)
- přivádí roztoky minerálních látek od kořenů k listům – transpirační proud
- dřevní část tvoří:
  - cévice (tracheidy) – mrtvé buňky, mezi šikmé přihrádky, kapradiny a jehličnany
  - cévy (tracheje) – odumřelé buňky bez přihrádek, rostliny na vyšší vývojové úrovni
  - dřevní parenchym – zásobní funkce
  - dřevní sklerenchym – mechanické funkce
Lýková část (floém)
- asimilační proud – produkty z fotosyntézy (listy) tam, kde jsou látky potřeba, nebo do zásoby
- lýkovou část tvoří:
- sítkovice – živé buňky, obsahují proděravěné přihrádky – sítka
- lýkový parenchym – doprovází sítkovice – slouží jako pletivo zásobní
Cévní svazky
- vznikají dělením prvotního dělivého pletiva prokambia > prvotní dřevo a lýko
- Uzavřené – rostliny, které druhotně netloustnou (jednoděložné)
  - vznikají přeměnou prvotního meristému na trvalé pletivo
- Otevřené – prvotní meristém si zachovává dělivou schopnost >činností kambia vzniká druhotné lýko a dřevo
  - Typické pro rostliny s druhotným tloustnutím
  - Činnost kambia – nové přírůstky dřeva – letokruhy

Typy cévních svazků:

Zpevňovací (mechanická) zajišťují pevnost a pružnost rostlinných orgánů
- Nejvíce u dřevin, nejméně u vodních rostlin
Asimilační asimilace CO₂
Zásobní ukládání zásobních látek (cukr, škrob)

Vegetativní orgány rostlin

Zajišťují nezbytné pochody pro život rostliny (přísun vody, minerálních látek..)
Kořen, stonek, list

KOŘEN (radix)

Podzemní orgán, nenese listy
Funkce: zásobní, nasávací, vodivá, mechanická, syntetická
Zakládá se v zárodku semene > radikula > hlavní kořen > kořeny postranní = kořenový systém
Dvouděložné a nahosemenné rostliny – hlavní a vedlejší kořen
Jednoděložné – hlavní kořen zaniká a nahrazují ho náhradní kořeny (adventivní)
Stavba kořene na podélném řezu
- Absorpční zóna – nad vzrostným vrcholem, vyrůstají kořenové vlásky
- Prodlužovací zóna
- Dělivá zóna
- Vzrostný vrchol – kryje kořenová čepička, ta má ochrannou funkci, zajišťuje průchod půdou
Stavba kořene na příčném řezu
- Pokožka 1 vrstva buněk, vyrůstají kořenové vlásky v absorpční zoně
- Primární kůra (endodermis)- korkovatění, dřevnatění
- Pericykl zakládají se zde postranní kořeny
- Střední válec paprsčitý cévní svazek, tvoří prvotní lýko
Metamorfózy kořene
- Kořenové hlízy – jiřiny
- Kořenové bulvy – mrkev
- Vzdušné kořeny – orchideje (přijímání vzdušné vlhkosti)
- Příčepivé kořeny – břečťan (přichycovací kořeny)
- Haustoria – jmelí (pronikání do jiných cévních systémů)
- Dýchací kořeny – bažinaté rostliny
- Chůdovité kořeny – rostliny rostoucí na sypké půdě
- Zatažitelné kořeny – schopnost zkracovat se – cibule
Význam
- potrava, léčiva, výroba cukru, melta, krmiva pro hospodářská zvířata

STONEK (caulom)

Nadzemní, někdy podzemní orgán (oddenky)
Nese listy, pupeny, reprodukční orgány
Zajišťuje spojení mezi kořenovým systémem a listy
Vodivá funkce, fotosyntéza, zpevňuje rostlinu, vhodné postavení listů a květů v prostoru
Uzliny – místa přisedání listů, mezi nimi jsou články (internodia)
Rozdělení stonku
- Rozlišujeme podle průřezu: kruhový, rýhovatý, hranatý, křídlatý
- Podle polohy: přímý, poléhavý, plazivý
Typy stonků
- Prýt – stonek s listy
- Stvol – bezlistý stonek, zkrácené články
- Stéblo – dutý, nebo plný stonek s kolénky
- Lodyha – olistěný stonek
- Kmen – nevětvená část dřevnatého stonku (polokeře, keříky, keře)
Vnitřní stavba stonku
- Primární – pokožka (epidermis)
  - Primární (prvotní) kůra – ochranná funkce, zásobní funkce
  - Škrobová pochva (endodermis) – oddenky
  - Pericykl – ohraničuje střední válec – cévní svazky
    - Střed vyplňuje parenchymatická dřeň > dřeňové paprsky
- Druhotná – tam, kde dochází k druhotnému tloustnutí
  - Kambium (vytváří kambiální válec, periodická činnost – letokruhy), felogen
  - Kambium produkuje druhotné dřevo, druhotné lýko
  - Proužek letního + jarního dřeva = letokruh
  - Součastně s tloustnutím středního válce vzniká činností felogenu druhotná kůra (borka)
  - Stonek nese pupeny (listy, květy, stonky)
  - Makroblast – dlouhá postranní větev
  - Brachyblast – zkrácená větévka nesoucí listy, květy
Větvení stonku
- Vidličnaté – vzrostný vrchol stonku > 2 stejnocenné vrcholy >ty se mohou déle rozdělit
  - Jmelí
- Postranní větvení
  - hroznovité – vedlejší stonky nikdy nepředrostou hlavní stonek (jehličnany)
  - Vrcholičnaté – hlavní stonek zatlačen pod postranní větve, které ho přerostou (jabloň)
Metamorfózy stonku
- Oddenky – zkrácené, zásob. Fce (sasanky)
- Oddenkové hlízy
- Stonkové hlízy
- Šlahouny (rozmnožování – jahodník)
- Úponky – přichycení
Význam stonků pro člověka
- Potrava člověka a zvířat, zdroj vitamínů, textilní materiály, stavebnictví, výroba papíru a nábytku, skořice, třtinový cukr, zázvor

LIST (fylom)

Postranní, zelený orgán cévnatých rostlin
Funkce: fotosyntéza, transpirace (odpařování vody), výměna plynů
Zakládají se v pupenech, u dřevin mohou být chráněny šupinami
3 typy listů
- Dělohy – zárodečné listy
- Asimilační – z listové čepele a řapíku, řapík chybí = přisedlé
  - U báze řapíků – palisty
- Listeny – redukované listové útvary > vyrůstají květy, nebo květenství
  - Různě zbarvené, nebo do charakteristických souborů – zákrov
Různolistost – na jedné rostlině listy různého tvaru (břečťan, topol bílý)
Žilnatina – cévní svazky na listech
- Vidličnatá, rovnoběžná, obloukovitá
Dělení listů
- Podle listové čepele
  - jednoduché (nečleněná čepel, členěná čepel)
  - složené
- Podle uspořádání lístků
  - dlanitě složené – vícečetné (jílovec maďal)
  - zpeřené
    - lichozpeřené
    - sudozpeřené
- Z hlediska způsobu postavení listů
  - Střídavé
  - Vstřícné
  - Přeslenité
Stavba listu
- svrchní a spodní pokožka
- Mezofyl – prostor mezi pokožkami
  - Palisádový parenchym – velký počet chloroplastů
  - Houbovitý parenchym – buňky nepravidelného tvaru
Metamorfózy listu
- Trny, úponky, šupiny, cibule, listy hmyzožravých rostlin
Význam listů
- Zelenina, léčivé rostliny, koření, čaj