📖 Úvod
Lilek černý je běžná jednoletá, jedovatá rostlina, která se často vyskytuje jako plevel na polích, zahradách a rumištích. Dorůstá výšky obvykle do 60 cm a má jednoduché, vejčité listy. Jeho květy jsou malé, bílé a hvězdicovité. Nejvýraznějším znakem jsou plody – kulaté bobule. V nezralém stavu jsou zelené a obsahují jedovatý solanin. Po dozrání zčernají a jejich toxicita klesá, přesto se jejich konzumace obecně nedoporučuje kvůli riziku otravy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, dosahující výšky 10–100 cm, s bohatě větveným, rozkladitým až vzpřímeným habitem, celkově působící jako malý, tmavě zelený, proměnlivý keřík.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen s četnými postranními kořínky.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, často ostře hranatá až křídlatá, zelená, někdy s fialovým nádechem, porostlá krátkými jednoduchými krycími trichomy a bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou řapíkaté, čepel je kosníkovitě vejčitá až vejčitě kopinatá, okraj je nepravidelně chobotnatě zubatý až téměř celokrajný, barva je tmavě zelená, žilnatina je zpeřená a jsou přítomny jednoduché, mnohobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy jsou bílé, zřídka nafialovělé, pětičetné, kolovitého tvaru se srostlými korunními lístky a žlutými prašníky tvořícími kužel, uspořádané v malých, chudokvětých, převislých květenstvích typu vijan; doba kvetení je od června do října.
Plody: Plodem je kulovitá, lesklá bobule o průměru 6–10 mm, která je v plné zralosti černá (nezralá zelená); dozrává od srpna do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Eurasie a severní Afriku, ale dnes je kosmopolitně rozšířen téměř po celém světě, s výjimkou polárních oblastí. V České republice je považován za archeofyt, tedy zdomácnělý druh zavlečený v dávné minulosti, a vyskytuje se hojně od nížin do podhůří po celém území, zejména v teplejších oblastech.
Stanovištní nároky: Jako typický ruderální a plevelný druh osidluje člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou pole, zahrady, vinice, rumiště, komposty, okraje cest a úhory. Vyhledává půdy bohaté na živiny, zejména na dusík, ať už jsou písčité, hlinité nebo jílovité, často na mírně kyselém až neutrálním podkladu. Je světlomilný, ale snese i mírné zastínění, a preferuje mírně vlhké až vlhké půdy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství byla v minulosti nať (Herba solani nigri) používána zevně na kožní záněty, vředy a ekzémy a vnitřně jako mírné sedativum a analgetikum, avšak dnes se pro svou toxicitu téměř nevyužívá. Gastronomicky jsou zralé, plně černé plody po důkladné tepelné úpravě (např. v džemech) v některých kulturách konzumovány, avšak nezralé zelené plody a zbytek rostliny jsou jedovaté; některé speciálně vyšlechtěné odrůdy („Wonderberry“) mají jedlé plody bezpečně. Průmyslově se ze zralých bobulí dříve získávalo fialové barvivo. Jako okrasná rostlina se téměř nepěstuje. Ekologicky je významný jako potrava pro některé druhy ptáků, kteří konzumují jeho zralé plody a šíří semena, a květy poskytují pyl včelám a čmelákům.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje komplex steroidních glykoalkaloidů, především solasonin a solamargin (které jsou spolu se solanidinem často souhrnně označovány jako solanin), jejichž koncentrace klesá se zráním plodů. Dále jsou přítomny saponiny, třísloviny a v plodech vitamín C a barviva antokyany.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, zejména však nezralé zelené bobule, je jedovatá pro lidi i pro většinu hospodářských zvířat. Příznaky otravy zahrnují gastrointestinální potíže jako zvracení, bolesti břicha a průjem, bolesti hlavy, rozšířené zornice, v těžších případech i poruchy srdečního rytmu, halucinace a útlum centrálního nervového systému. Nebezpečná je především záměna s rulíkem zlomocným (Atropa belladonna), který má ale větší, jednotlivě rostoucí, lesklé černé plody usazené v hvězdicovitém kalichu a fialové zvonkovité květy, na rozdíl od menších, matných plodů v hroznovitých květenstvích a drobných bílých květů s hvězdicovitými cípy.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani mezinárodně není chráněná, nefiguruje na Červeném seznamu IUCN ani v úmluvě CITES. Jedná se o velmi hojný, běžný a expanzivní plevelný druh, který není žádným způsobem ohrožen.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Solanum“ je nejasného původu, pravděpodobně odvozené z latinského slova „solari“, což znamená „uklidňovat“ nebo „ulevovat“, což odkazuje na sedativní a narkotické vlastnosti některých druhů v rodu. Druhové jméno „nigrum“ znamená latinsky „černý“ a vztahuje se k barvě zralých plodů. Jedná se o taxonomicky velmi složitý a proměnlivý komplex několika blízce příbuzných druhů a poddruhů, což ztěžuje přesnou determinaci. V evropské historii byla rostlina někdy spojována s čarodějnictvím a magií, údajně jako složka „létajících mastí„.
