Komunikace v ošetřovatelství – maturitní otázka

osetrovatelstvi

 

Otázka: Komunikace v ošetřovatelství

Předmět: Ošetřovatelství

Přidal(a): vnl.xf

 

 

Komunikace

  • =komunikační proces,který zaznamenává proudění info. od jednoho jedince ke druhému a zároveň podílení se druhých na komunikaci např. pouze tím, že jsou přítomni
  • Komunikace je jednáním, jehož cílem z hlediska komunikátora je přenos sdělení jedné či více osobám prostřednictvím symbolů ( slovo=symbol)

 

Komunikační kontext

  • Vnitřní – mentální – Představy a kategorie, které ovlivňují chápání člověka a používání kom.prostředků,organizují jeho svět. Vnitřní svět je vědomý stav naší mysli, ale i nevědomí.
  • Vnější – fyzický – Aktuální sociální a věcný kontext, kultura, zvyky, jazyk apod.

 

Komunikace v situační roli ( role mluvčího)

  • * intimní= role mezi rodiči a dětmi
  • * jednostranná dyadická komu. mimo soukromí= řídí mluvčí ( interview, přijímací pohovor, výslech, sbírání info. od pacientů)
  • * komunikace v malé, primární skupině= záleží na tom, jestli se jedinci znají, komunikují tváří v tvář
  • * komunikace na veřejném prostranství pod ochranou anonymity davu= říkáme věci, které bychom jindy neřekli, jedince neznáme ( koncert atd. …)
  • * komunikace na veřejném prostranství při osobní exponaci ( před zraky veřejnosti)= člověk je středem pozornosti
  • * komunikace v organizaci
  • *komunikace při obchodování= např. komunikace v zahraničí při nákupu ( Tunisko:D)
  • * komunikace prostřednictvím masmédií ( důležitá)= internet, info. letáky
  • * aranžovaná komunikace= hraní ve filmu, v divadle apod. …
  • * interkulturní komunikace= komunikace s cizincem ( volíme nejjednodušší symboly, mimika, gestikulace)

 

Řečové registry

  • Měníme slova či formu, hlas, tempo, mimiku, gesta apod.
    • deklamační ( oznamovat,ohlašovat)
    • formální ( škola, nemocnice, ordinace)
    • informativní
    • familiární= příliš důvěrné ( v rodině- „Tak, co brouku, jak jsi se vychrundil?“ :D)
    • intimní ( v intimním vztahu a v intimních chvilkách- zážitky, události, které nezveřejňujeme každému)

 

Význam komunikace v interpersonálních vztazích

  • Komunikace slouží:
    • k naznačování faktů,
    • k vyjadřování stavu mluvčího ( i to, jak se chováme),
    • k měnění stavu posluchače,
  • Cíl komunikace:
    • 1) Informovat= předat zprávu, oznámit něco, ….
    • 2) Instruovat= naučit, navést, …
    • 3) Přesvědčit ( persuase)= ovlivnit, zmanipulovat, získat někoho na svou stranu, změnit názor, …
    • 4) Pobavit= sebe, druhého, rozptýlit
    • 5) Exhibice= upoutání pozornosti ke své vlastní osobě na úkor druhých

 

PROČ KOMUNIKUJEME?

  • • Motivace kognitivní – Chceme, či potřebujeme někomu něco sdělit
  • • Motivace sdružovací – Chceme navázat vztah, uspokojit potřebu kontaktu, sdružovat se
  • • Motivace sebepotvrzovací – Komunikování s druhými potvrzujeme svou osobní identitu, zpevňujeme a upřesňujeme svůj sebeobran
  • • Motivace adaptační – Komunikací signalizujeme svou roli, její přijetí a osvojení, signalizujeme svou konformitu nebo vzpouru
  • • Motivace přesilová – Chceme na sebe upozornit, zjednat si úctu, obdiv, respekt, vyniknout nad druhými, uplatnit se
  • • Existenciální motivace – Komunikujeme proto, abychom si udrželi psychické zdraví (zaplašili nudu, melancholii apod.)
  • • Motivace požitková – Účelem je rozptýlit se, pobavit se, odpočinout si, uniknout starostem
  • Komunikační schéma – Jak lépe porozumět tomu, co se odehrává mezi komunikujícími v průběhu vzájemné komunikace
    • – Komuniké (sdělení)
    • – Komunikátor (sděluje)
    • – Komunikant (přijímá)
    • x Kódování (AJ, NJ, kreslení, každý používá svůj a jiný kód)
    • x Dekódování (komunikant)
  • Při komunikaci sledujeme:
    • Co je sdělováno
    • Jakým způsobem, jakými prostředky
    • Za jakých okolností
  • Komunikaci analyzujeme z hlediska obsahového a formálního:
    • Obsahové hledisko- co vůbec je sdělováno
    • Formální hledisko- jakým způsobem je informace podávána

 

Komunikátor

  • Motivace ke sdělení komunikantovi
  • Strategický záměr pro komunikátora (čeho chceme sdělením dosáhnout)
  • Smysl sdělení pro komunikátora (jak tomu, co říká, sám rozumí)
  • Slovní formulace (význam slov, které připisuje komunikátor)
  • Akustický, paralingvistický a nonverbální přístup

 

Komunikant

  • Akustický, paralingvistický, nonverbální ,,příjem“ (co komunikant slyší)
  • Jak komunikant chápe význam slov (co si pod nimi představuje)
  • Smysl sdělení pro komunikanta (jak rozumí, tomu co bylo řečeno)
  • Představa komunikanta o tom, čeho chtěl komunikátor sdělením asi dosáhnout (jak příjemce rozumí záměru mluvčího)
  • Vliv, účinek, efekt sdělením na naslouchajícího
  • Způsoby komunikace:
  • Digitální komunikace – Je nejčastěji verbální, obsah lze bez větších problémů zapsat
  • Analogová komunikace – Sdělování neverbální, postojem nebo činem, není přesně a jednoznačně převoditelná do jazykových znaků – Má podobu zvukových, obrazových, pohybových a jiných symbolů
  • Komplementární komunikace – Jde o formu vzájemného doplňování (jeden partner dominuje, druhý ustupuje, jeden mluví, druhý naslouchá, jeden je aktivní, druhý je pasivní)
  • Symetrická komunikace – Oba partneři se chovají stejně (oba chtějí mít poslední slovo, oba chtějí prosadit své a ustoupení od druhého)
  • Komunikace o obsazích – Je zaměřena na přenos věcných informací, účelem není navázat vztah mezi komunikujícími
  • Komunikace o vztahových aspektech – Sdělování informací o sobě (jak sebe vidím), o druhém (tebe vidím, takto) a o účastnících komunikačního procesu (nás vidím takto)
  • Synchronní komunikace – Komunikátor i komunikant komunikují ve stejný čas, ale komunikace mezi nimi cirkuluje, zaměňují si vzájemné pozice (např.: rozhovor, telefonování, podání rukou apod.)
  • Asynchronní komunikace – Taková výměna informací, kdy mezi vysláním zprávy a odpovědi vzniká časová prodleva (např.: pošta, mail apod.)
  • Přímá komunikace – Účastníci komunikace jsou v přímém kontaktu (telefonování, rozhovor apod.)
  • Zprostředkovaná komunikace – Např.: prostřednictvím médií
  • Jednosměrná komunikace – Komunikace bez zpětné vazby
  • Obousměrná komunikace – Se zpětnou vazbou
  • Neoficiální komunikace – Používá například jazyk hovorový, nespisovný, oblečení bývá neformální, kontext rovněž
  • Polooficiální komunikace
  • Oficiální komunikace – Bývá používán spisovný jazyk, kontext je oficiální apod.
  • Intencionální komunikace – Vyjadřuje intenci (záměr) komunikující osoby něco sdělit
  • Neintencionální komunikace – Patří sem nezamýšlené zprávy (např.: nechtěná gesta, bezmyšlenkovité přikývnutí apod. (Mluvíme, aby řeč nestála)

 

Verbální sdělení

  • Každé sdělení má dvě roviny
    • -obsahová-> co říkám já
    • -významová-> jak co říkám, kam sdělení směřuje, zdůrazňuje obsah
  • Dvojná vazba= významová a obsahová rovina jsou v rozporu
  • Prostředky:
    • 1.lingvistické (jazyk)
    • 2.paralingivstické (tempo řeči,pomlky,důrazy,intonace)
  • -do verbálního sdělení je zapojena paměť a myšlení, pozornost

 

Kódování

  • = proces mluvení lze rozdělit do kroků:
  • 1. Pomoci vnitřní řeči dochází k uvědomění si jádra toho, co člověk zamýšlí promluvit vychází při tom ze znalosti kontextu- např.: z odhadem toho, co od něj příjemce očekává
  • 2. Je zapojen „formální“- tj. dlouhodobá paměť vybere slova ze slovní zásoby
  • 3. Zpráva je zakódována= dostává podobu slov a v mozku se objevuje obraz výrobku
  • 4. Začíná fáze artikulace a je zapnut zpětnovazební okruh, člověk si ověřuje, zda říká, co chtěl říci, zda příjemce rozumí

 

Dekódování

  • = složitější než kódování, při něm má příjemce kroky:
  • 1. Rozeznat skutečný význam každého signálu
  • 2. Rozeznat homonýmii (=shodu)
  • 3. Odhadovat další části promluvy
  • Neverbální sdělení= co říkají „signály“ těla

 

Druhy:

  • Mimika
  • Gestikulace
  • Pantomimika
  • Proxemika
  • haptika=řeč dotyků
  • oční kontakt
  • posturologie=držení těla
  • oblečení

 

Zóny:

  • a) Veřejná= vidíme celou postavu
  • b) Společenská= vidíme 1 těla
  • c) Osobní
  • d) Intimní

 

Přesvědčování pacienta

  • = přimět ho ke změně, přijmout ji za svou
  • -začít obecně ( ne konkrétně na jeho osobu – „Vidím, že jste dnes poněkud smutný, něco vás zřejmě trápí ?“ )
  • -pokračovat ( „Možná se vám o tom teď nechce mluvit, tak třeba příště.“)
  • ->ošetřit psychiku pacientů

 

ZÁSADY ÚČINNÉ KOMUNIKACE

  • nezkreslenou
  • platnou ( odpovídá skutečnosti)
  • včasnou
  • u níž je ochota přijímat informace
  • Efektivitu komunikace ovlivňuje:
    • zp. verbální komunikace ( jaká slova zvolíme)
    • kompatibilita sl. zásoby ( jestli sl. zásoba sestry odpovídá sl. zásobě pacienta)
    • čitelnost vzájemných sdělení
    • zp. Nonverbální komunikace ( je nutné, abychom v rámci komunikace sdělovali, že sdělení druhého-jeho myšlenky, prožitky,… chápeme, rozumíme jim, akceptujeme je
  • Zpětná vazba !

 

Typy sdělení:

  • info. věcné,
  • info. vztahující se k sobě,
  • info. vztahující se k nám,
  • signály k akci ( co chceme, aby pod vlivem kom.udělal …)

 

Typologie osobnosti- komunikační typologie

  • Ze způsobu promluvy můžeme zjistit osobní rysy jednice,
  • Povaha jedince ovlivňuje styl vystupování a kom., zároveň způsoby komunikování ovlivňují charakter jedince
  • Individuální styl- často jedince soc. či profesně zařazuje, ale mohou se v něm zrcadlit důležité charakteristické rysy ( např.: egoismus, naivita, …)

 

Nevědomý individual. styl může být:

  • 1. neutrální,
  • 2. egocentrický,
  • 3. srdečný,
  • 4. přehnaně upovídaný,
  • 5. negativistický,
  • 6. filozofující

 

Typ jedince:

  • Perfekcionista – komunikace z jeho strany bývá přesná,
    • silový jedinec – musí mít neustálou převahu, dává to najevo argumentačně, ale i nonverbálně ( postojem, držením těla,…), může nás rozhodit (zhodnotí oblečení apod.),
  • Uspěchaný typ – sdělí všechny informace rychle a spěchá zase jinam pryč, tady je důležitá zpětná vazba (
    • Zeptat se – „ Rozumím tomu správně, že …….? “ Nebo ať pacient řekne, jak to pochopil),
    • Typ toužící po akceptaci ( vyhýbá se konfliktům) – chce být přijat ostatními, nedozvíme se jeho názor.
    • Pozor na začátky vět -> „No tak to teda ne.“ apod.
  • Patetický typ (vznešený, nadnesený) – snaží se být středem pozornosti, chce upoutat pozornost, působí na emoce ( vypráví o operaci do všech detailů ), nepřirozenost,
  • Ironizující – podobný jako patetický, obsah neodpovídá významu, chce někoho znejistit ( „ Ty hele, kdybych tě neznal, tak řeknu, že jsi vědma.“ 😀 – Takže jsem blbá nebo chytrá ? 😀 )
  • Zesměšňující – záměr zesměšnit, ztrapnit a tím nad někým vyniknout
  • Vůdcovský – prosazuje se, snaží se za každou cenu navrhovat, řídit, instruovat ( „ Víš udělej raději napřed to a to …… „ ) <<- není špatný, když se něco stane, v krizové situaci.

 

Bariéry komunikace

  • Automatické přisuzování charakteristik či významu, které ve sdělení vidíme či slyšíme.
  • momentální nastavení ( netrpělivost, pozornost, únava, – čtení informací velmi zkratovitě….. )
  • Např.: Někdo se na mě usměje ….. ( a co si o tom mám myslet )
  • Mimovolní jistota příjemce, že ví, co chce komunikátor říci.
  • víme dopředu, co ten druhý chtěl říct
  • Další bariéry:
  • poruchy myšlení
  • neuroticismus

 

Agování

  • -velmi nepříjemná bariéra!!
  • = Převedení potlačené komunikace do jiného aktu chování nebo činu chování.
  • Jedinec nereaguje na výzvu, ale sám vytváří jinou situaci, na kterou mají reagovat druzí.
  • Komunikaci převádí jinam.
    • verbálně – zesměšňování, pomlouvání, ….
    • neverbálně – mimikou, gesty, činem, ….
  • Chybí přehledné schéma:
    • „ otázka- odpověď “ či „ výzva- reakce “

 

KOMUNIKAČNÍ MANÉVROVÁNÍ

  • = Některé manévry vytvářejí komunikaci zamlženou.
  • Cílem je udržet druhého ve zmatku, navodit u něj pocit, že se zbláznil, že ničemu nerozumí.
  • Patří sem:
    • -dvojsmyslnosti;
    • -nedokončování vět; ( „Víš chtěl jsem ti říct něco důležitého, a proto……. ale nic..“)
    • -odmlčení se až nemluvení;
    • -naznačování; ( „ Víte, já bych vám to řekla, já to totiž vím, ale nesmím vám to říct..“)
    • -metafory, klišé; ( obecná tvrzení) ( „Mladej může starej musí.“) ?
    • -zevšeobecňování; ( Všichni pacienti, kteří tady byli to zvládli apod. …)

 

DISKVALIFIKOVÁNÍ

  • = Představuje vyhraněnější stupeň znevažování.
  • Komunikující shazuje druhého, před publikem.
  • Snaží se předvést na úkor druhého.
  • Prostředky diskvalifikování
    • o ironie;
    • o dvojsmysly;
    • o narážky; ( „ Já bych ti to řekl, ale nejsem si jistý jestli by jsi to pochopila..“)
    • o vyzrazení; ( tajemství)

DRUHY:

  • o mlčení
  • I když jsem vyzván, nebudu se vyjadřovat, neřeknu zda souhlasím nebo nesouhlasím, chovám se neutrálně.
    • -druhý se cítí trapně, přestává si věřit, NEJISTOTA
  • vyhnutí se
    • Vyhnu se odpovědi a mluvím o něčem jiném.
  • nepřímá diskvalifikace
  • zevšeobecnění
    • Použití vět typu …. „vždy to tak je“…. „…neříkáš nic nového…“.
  • tangencializace
    • Převedení tématu k něčemu okrajovému, hlavní tendencí ignoruji.

 

MYSTIFIKACE

  • = Velmi nefér hra, cílem je pohrát si s námi, zneužít nás, jde o provokaci.
  • Mystifikátor používá věty typu:
    • „ To, co slyšíte, cítíte, co si myslíte, není pravda“. „ Já ti řeknu, co je pravda.“

 

Dvojná vazba

  • = Jedná se o rozpor mezi obsahem a významem sdělení.
  • Např.: „ No vy jste tomu dal“.
  • U dětí a pacientů se nemá NIKDY používat dvojná vazba !
  • Verbální rovina je v rozporu s neverbální.
  • Podmínky dvojné vazby
    • vztah mezi komunikujícími je komplementární
    • jedno sdělení popírá druhé, souběžně vysílané sdělení ( Matka nadává na dítě a vzájemně ho při tom hladí – dítě je zmatené )
    • matení adresáta nelze v dané chvíli objasnit, ze vztahu není úniku ( Jednou sestra pac. neseřve za něco, co udělal špatně a příště ano – pac.je zmatený a neví, co je správné)

 

Média a komunikace

  • Popis komunikace- kdo říká co, jakým kanálem, komu, s jakým účinkem (Lassovell)
  • Masová komunikace- Založena na centralizovaných médiích
  • Masmédium:
    • A) Noviny – Masově se rozrostli koncem 19. St., Vzrůst gramotnosti, Prostorová koncentrace, Vzrůst volného časum, Demokratizace společnosti
    • B) Televize – Oltář moderní doby, Problematika násilí, Nikdy nejde o objektivní popis- konstrukce obsahu, selekce podle různých kritérií
  • Analýza publika
    • 1. Představa, že média ovlivňují každého přímo, magický účinek
    • 2. Koncept názorových vůdců – dvoustupňové komunikace
    • 3. Dohodnutá vliv médií- media konstruují sociální realitu
  • Hyperrealita- televize definuje svět, vytváří jej (Jean Baudrillard)
  • Mediální vjemy se prolínají se skutečností „válka v přímém přenosu“
  • John Thomson- media jsou nástrojem symbolické moci, vždy slouží vládnoucím skupinám

 

Zdroje najdete uvedeny zde:


Další podobné materiály na webu:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!