Otázka: Imunologie
Předmět: Biologie
Přidal(a): Gladys
IMUNOLOGIE
Jeto vědní obor,který studuje imunitní systém člověka.Tento obor se vyvíjel s rozvojem poznatků v infekčních nemocech s lékařskou mikrobiologií.Dnes víme,že imunitní systém má vztah nejen k infekčním,ale neinfekčním chorobám a rovněž se podílí na udžení stálosti vnitřního prostředí.
Imunologie se rozvětvila do mnoha oblastí jako je:
Alergologie
Klinická imunologie
Imunogenetika
Imunopatologie
Nádorová a transplantační imunologie
V současné době je imunologie definována jako věda o složení a funkci ochranného,čili imunitního systému organismu.Tento oborje závislýna pokroku biologie.
Dlouho dobu byla předmětem IMUNITA,chápána jako soubor opatření,která chrání organismu před původci infekčních onemocnění.
IMUNITA = soubor vrozených a získaných schopností organismu,které umžňují rozpoznat látku tělu
cizí-zneškodnit ji a tím zabezpečit ochranu jedince před choroboplodnými mikroorg.
FUNKCE IMUNITNÍHO SYSTÉMU:
1) Rozlišit vlastní od cizí
2) Schopnost reagovat na cizorodé látky
3) Vznik imunologecké paměti
Význam imunitního systému
– ochrana před infekčními nemocemi
– před nádorovým onemocnění
– v diagnostice
– při léčbě alerických onemocnění
– při transplantaci
– při transfůzi
První kontak s antigenemna za následek ,,otisk” určité informace a vznik paměti tak,že organismus se připraví na jeho invazi.Vzniká tak imunologická paměť tj. schopnost imunitního systému odpověd na opakované setkání s určitým antigenem rychleji a intenzivněji.
ZÁKLADNÍ FORMY IMUNITY
Obrana je zprostředkována imunitními mechanismy,které jsou vrozené nebo získané
1.VROZENÁ IMUNITA – patří sem přirozené obrané mechanismy,které jsou součástí normálních fyziologických funkcích
– nepředchází jim žádný kontakt s infekcí
– je podmíněna dědičností – je tvořena souborem vrozených schopností odolávat určitým mikroorganismům a cizím látkám<
DĚLENÍ: druhová imunita – určitý druh je odolný proti mikroorganismům,vůči kterým jsou jiné
druhy vnímavé – např. některé choroby pouze u člověka – záškrt,černý kašel a naopak drubeží mor.
Kmenová imunita – zvýšená odolnost určité skupiny jedinců v rámci jednoho druhu
2. ZÍSKANÁ IMUNITA – ta se formuje v průběhu života a vývoje jedince a úzce spolupracuje s
mechanismy vrozené imunity.Získaná imunitní odpověď na cizí činitel spouští řetěz k reakcí,které
umožňují aktivací lymfocytů – tvorbu protilátek,ty jsou zaměřeny proti imunogen.
DĚLENÍ:
aktivní imunita – na jejím vytváření se organismus aktivně podílí
– vzniká jako odpověď organismu na styk s mikroorganismy a to buď cestou přirozenou,kdy proběhnutí infekce vzniká imunita nebo cestou umělou – po očkování
pasivní imunita – do organismu jsou vpravovány hotové protilátky namířené proti mikroorganismům nebo jejich toxinům
– lze ji získat i cestou přirozenou – přísunem protilátek z matky na plod – placentou nebo mlezivem
– nebo uměle,kdy jsou hotové protilátky zvířecí nebo lidské podávány jedinci (očkování)
Fyziologické mechanismy imunity
( jako v těle imunitní systém pracuje)
POVRCHOVĚ OCHRANNÉ ČINITELE:
a) povrchově ochrané činitele kůže
. působí mechanicky – tím,že mikroorganismy zachycuje pokud není kůže poškozena
. chemicky – svým kyselím pH kožním povrchem nedovolí množení patogeních mikroorganismů
. biologicky – mikroorganismy,které jsou součástí kožního povrchu nedovolí,aby se patogenní
mikroorganismy množily.
b) povrchově ochranné činitelé sliznice
. mechanicky – proudem slz,slin,hlenu,moči
. chemicky – tvorba protilátek ve sliznicích,trávicí šťáva
. biologicky – mikrobiální osídlení některých sliznic tzv. mikrobiální flóra brzdí množení choroboplodných mikroorganismů.
2) HLUBOKÉ OCHRANÉ ČINITELÉ
– pokud povrchově ochrané činitelé nedokážou zneškodnit mikroorganismy přebírají jejich
úlohhu v těle činitelé přirozené imunity.Jednotlivé orgány (lymfatické uzliny,slezina)jsou
schopny mikroorganismy buňkami schopnými mikroorganismy pohltit a usmrtit.
a) buněčná – celulární obrana
– prostřednictvím fagocytózy (schopnost některých buněk (lelkocytů) v těle pohltit a usrmtit
mikroba)
– fagocytóza má 5stupňů:
1. opsonyce obalení mikroba
2. migrace – aktivní pohyb fagocytů směrem k mikroba
3. inesce – pohlcení mikroba
4. usmrcení mikroba
5. rozložení mikroba pomocí enzymů
– fogocytóza plní své poslání v pouze v případě,že všechny její stupně proběhnou bez poruchy
Porucha i v jednom stupni se projeví u nemocného opakovanou infekcí
b) látková ochrana – v těle jsou určité látky,které usmrcují mikroorganismy
imunoglobíny – v krvi
Lyzozym – enzymatická látka ve slinách,slzách,potu,moči
– usmrcuje patogenní mikroby
Interferon- obsažen v našem těle
Antigen
– je vysokomolekulární látka,která má schopnost pronikneli opakovaně do těla,vyvolat imunitní
odezvu = protilátek
– má dvě základní vlastnosti – schopnost navodit imunitní odezvu
– schopnost reagovat s produkty imunitní odezvy (v živém organismu
i ve zkumavce)
– látka kterou je tělo schopnost rozeznávat na základě její struktury jako cizí krevní skupiny,cizí
orgány
– některé antigeny jsou společné všem lidem,jiné jsou jedinečné pro každého člověka – toto je důle-
žité např. z hlediska transplantace,kdy je třeba najít jedince co mají antigeny nejpodobnější -úplně
stejné antigeny mají jednovaječná dvojčata
Protilátka
- látka bílkoviné povahy tvořena imunitním systémem a je specificky zaměřena proti určitému
cizorodému materiálu (choroboplodnému zárodku – toxínu-jedu)
– podílí se na jeho zneškodnění a v některých případech může poskytovat naprostou ochranu před
jeho působením (léčebně využíváno – imunizace očkování)
– ne všechny protilátky mají ochranný účinek
– u některých chorob vznikají protilátky,které jsou zaměřeny proti vlastnímu organismu a tím ho
mohou poškozovat
– protilátková činnost je vázána na bílkoviny nazvané imunoglobulíny.
Imunoglobulí se označuje IG a má 5tříd.Imunoglobulín je protilátka bílkoviného charakteru,kterou
vytvářejí plastické buňky – vzniká po setkání s cizorodým materiálem antigenem.V mnohých
případech chrání před infekci a zneškodňuje toxíny.
AKTIVNÍ A PASIVNÍ IMUNIZACE
imunizace – proces,vedoucí ze vzniku imunity
1) AKTIVNÍ IMUNIZACE – podstatou je,že se tělo samo a aktivně podílí na jejím vzniku a je
a) postinfekční po prodělané nemoci
b) postivakcinační po očkování
– k aktivní imunizaci se používá (očkování)
látka = vakcína
2) PASIVNÍ IMUNIZACE – vpravování hotových protilátek do orgnismu a to buď ve vyčištěné
formě nebo v podobě hyperimunitních zvířecích nebo lidských sér
– pasivní imunizace se provádí tehdy,když nemáme jistotu,zda je dost
času nasadit u postižené osoby aktivní imunizaci
– Odpověď na antigent je specifická a ohraničená reakce.Jetliže je antigen odstranění imunitní
odpověd která,ale vytváří ,,pamět” takže následující setkání se stejným antigenem spouští a
rychlejší a silnější imunitní reakci.
Imunologické stavy
LÉKOVÉ EXANTÉNY
– patřím k nejčastějším kožních chorobám
– jsou to nežádoucí kožní a slizniční změny
– vznikají po aplikaci léků
– klinický obraz je velmi pestrý,dovede napodobit všechny kožní nemoci,objevuje se drobná
vyrážka,kopřivkový pupen,puchýř
-z celkových příznaků horečka,nevolnost,zrychlený tep,bezvědomí až smrt
LÉČBA: – vynechat ihned lék,který užíváme
– v těžších forem onemocnění se podávájí kortikoidy
– analylaktických reakcí adrealin,antihystaminila
ALERGIE
– nepřiměřená reakce organismu
– reakce na alergen při opakovaném styku
– imunitní reakce bývá nepřiměřená a poškozuje organismu
– pojmenování skupiny onemocnění charakterizovanými změnami ve tkáni,které jsou vyvolány
imunitní odezvou na antigen,který se může běžnně vyskytovat v životním prostředí
– jednotlivé projevy alergických onemocnění jsou následky změn a nemají obvykle žádný vztah
k vlastnostem antigenu
ALEGEN
– jakýkoliv antigen,který může vyvolat imunitní odpověď,která poškozuje hostitelský organismus
– při prvním setkání s alergenem se navodí imunitní odpověď,která se patologickými změnami
projeví až při druhém setkání
– podle rzchlosti nástupu patologických projevů po antigenní stimulaci se rozeznávají alergie časné
a pozdním
INFEKCE
Je nákaza.Proniknnutí chroboplodných zárodků do organismu např. bakterií,virů,plísní.
Do organismu vznikají různým způsobem (kapénková nákaza,poranění, pohlavní styk..)
V těle se pomnoží nákaza a po určité době nutné k rozvoji onemocnění infekci.
Někdy nakažený jedinec zárodky vylučuje.Může nakazit i jiné osoby,může vzniknout epidemie.
Lidský organismus se brání proniknutí choroboplodných zárodků pomocí celivosti a neporušenosti
kůže,sliznice a napomáhá mu i imunitní systém.Většinu běžných infekčních onemocnění
organismus zvládne a na některézíská doživotní imunitu.Některé infekce mohou způsobit k těžká
onemocnění (tenanus,mor) a bez léčby mohou být příčinou smrti.
Boj proti infekčním onemocnění je díky antibiotikům a vakcinám jedním z největších
INKUBAČNÍ DOBA
– je interval mezi proniknutím infekčního zárodku do lidského těla a následující rozvoj příznaku nemoci
PREVENCE
– je zodpovědné chpvání každého člověka – řádné a věcné užívání léků,očkování,krevní testy
