Otázka: Historie a osobnosti v ošetřovatelství
Předmět: Ošetřovatelství
Přidal(a): Marsi
Laická, charitativní a profesionální linie ošetřovatelství
Ošetřovatelství je relativně mladá disciplína, ale má důležité a nezastupitelné postavení v systému zdravotní péče. Toto postavení se vyvíjelo pomalu v průběhu složitého vývoje společnosti a bylo formováno náboženskými, kulturními, sociálními, ekonomickými a politickými vlivy. Svou roli sehrály také války, vědecké objevy a osobnosti, které si uvědomovaly potřebu změn a nebály se je uskutečnit. Ošetřovatelství se tak odborně i kvalitativně vyvíjelo až do dnešní podoby.
Historicky lze ošetřovatelství rozdělit do tří období:
- Laické ošetřovatelství
- Charitativní ošetřovatelství
- Profesionální ošetřovatelství
Laické ošetřovatelství je historicky nejdelším obdobím. Lidé pečovali o svou rodinu nebo sociální skupinu a vyhledávali pomoc u bylinkářů a lidových léčitelů. V ošetřovatelské péči dominovaly ženy. Znalosti a zkušenosti se předávaly ústně z generace na generaci. K léčení a péči se využívaly přírodní zdroje: voda, sluneční světlo a byliny. Bylo to období přírodního a kultovního magického léčení v závislosti na kulturních, náboženských a společenských podmínkách.
Charitativní ošetřovatelství se začalo rozvíjet ve středověku spolu s křesťanstvím. Zaměřovalo se na péči o specifické skupiny lidí, zejména o nemocné, chudé, opuštěné děti a jednotlivce závislé na pomoci druhých. Rozvoj charitativního ošetřovatelství úzce souvisí se zakládáním mnišských řádů, klášterů, útulků, hospiců a „nemocnic“. Ty byly většinou zřizovány v blízkosti klášterů. Ošetřovatelská péče zde měla velký význam zejména v období epidemií, které byly ve středověku poměrně časté. Církev se stala nositelkou středověkého lékařského vzdělání. Charakteristickým rysem tohoto období bylo propojení duchovní a léčebné funkce. Zajímavé je, že do péče o nemocné se zapojovaly i ženy s vysokým společenským postavením. Mezi nejznámější patřily např: Fabiola, která založila první špitál v Římě, Anežka Přemyslovna a Alžběta Durynská. Ošetřovatelství se v tomto období zaměřovalo především na uspokojování nejzákladnějších životních potřeb, tj. přístřeší, stravu, hygienu, duchovní podporu a později i léčebnou péči. Charitní ošetřovatelství ovlivnilo vývoj a další zaměření ošetřovatelství a ošetřovatelského vzdělávání na několik století a působí dodnes.
Na profesionalizaci ošetřovatelství měly zásadní vliv zejména tři významné osobnosti: Florence Nightingaleová, ruský chirurg Nikolaj Ivanovič Pirogov a Henri Dunant. Ošetřovatelská péče se v tomto období orientovala na činnost v nemocnicích a na primární zdravotní péči. V nemocnicích ošetřovali nemocné za velmi nepříznivých podmínek sanitáři a civilní sestry, obvykle vyškolené. Pracovaly podle potřeby. Ústavní ošetřovatelství se orientovalo na uspokojování potřeb nemocných, asistenci při některých lékařských zákrocích a zajišťování jejich vlastního provozu. V primární zdravotní péči byly vytvořeny podmínky zejména pro porodní asistentky. Profesionální ošetřovatelství bylo v počátcích, ale kvalifikované sestry byly velmi potřebné.
Historické osobnosti s přínosem pro ošetřovatelství
Florence Nightingaleová (1820-1910)
Považována za zakladatelku profesionálního ošetřovatelství a první teoretičku ošetřovatelství. Její čtyři zásady: čistota, dobré a laskavé zacházení, dostatečná výživa a vlídné slovo se staly na dlouhou dobu mottem i kritériem ošetřovatelské péče. Položila základy ošetřovatelského vzdělávání. V roce 1860 se zasloužila o založení první ošetřovatelské školy na světě v londýnské nemocnici svatého Tomáše. V roce 1860 vydala knihu Poznámky o ošetřovatelství, která byla v roce 1874 přeložena do sedmi světových jazyků včetně češtiny. Prosazovala ošetřovatelství jako samostatnou profesi. Dáma s lampou, jak jí říkali zranění vojáci, se pro veřejnost stala symbolem ošetřovatelství. Den jejího narození, 12. květen, byl vyhlášen Mezinárodním dnem sester.
Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810 – 1881)
Považován za jednoho ze zakladatelů chirurgie. Jeho anatomický atlas, ilustrovaný výřezy zmrzlého lidského těla, se stal nepostradatelnou příručkou pro chirurgy. Díky němu mohli operovat a způsobit pacientovi minimální trauma. V roce 1847 jako první na světě použil éter jako anestetikum při operacích v terénu. Během krymské války použil vlastní techniku používání sádry při ošetřování zlomenin, což výrazně zlepšilo léčbu a zachránilo mnoho vojáků před amputací. Dohlížel také na výcvik a práci jeptišek při péči o raněné. po jeho smrti bylo jeho tělo balzamováno technikou, kterou sám vyvinul, a dodnes je ve výborném stavu.
Henri Dunant (1828-1910)
Švýcarský spisovatel. V bitvě u Solferina byl svědkem a byl šokován tisíci raněných, kteří zůstali ležet bez povšimnutí kvůli nedostatku lékařů. Zmobilizoval dobrovolníky z řad civilního obyvatelstva a zřídil lazaret na pomoc zraněným vojákům. Pomáhali všem zraněným bez ohledu na to, zda šlo o přítele nebo nepřítele. Po návratu do Švýcarska napsal knihu „Vzpomínka na Solferino“, kterou rozeslal vládnoucím rodinám, politikům a veřejným činitelům. To mělo vliv na dohodu a vytvoření prvních pravidel vedení války. Z jeho iniciativy byla v roce 1863 založena Mezinárodní organizace Červeného kříže, která poskytovala první pomoc raněným.
