Otázka: Fixní můstek a částečná snímatelná protéza
Předmět: Stomatologie/Lékařství
Přidal(a): KristyM. Ranch
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická
Téma: Kombinovaná práce Fixní můstek a částečná snímatelná protéza
Autor: Muchová Kristýna
Části seminární práce (obsah)
- Úvodní strana
- Obsah
- Úvod
- Teoretická část
- Praktická část
- Obrazová část
- Závěr
- Seznam použité literatury
Úvod
V této práci se budu snažit popsat pracovní postup a také informace o daném tématu. Je to zkouška, která dokazuje, zda-li jsem si z hodin praxe odnesla poznatky, které budu v budoucnu potřebovat. Tato práce by jednou mohla usnadnit situaci, až budu v úzkých. Budu se snažit vysvětlit, proč některé věci dělat a čemu se vyvarovat. Zkrátka, přesně tak, aby každý, komu se dostane práce do ruky, mohl přesně zhotovit práci na dané téma. Vždy je nejdůležitější pracovat přesně, rychle a kvalitně.
Teoretická část
Částečná snímatelná protéza
Snímatelné zubní protézy nahrazují chybějící zuby. Jsou kotveny na zbývajících zubech pacienta nebo protézním loži pacienta a zhotoveny jsou tak, aby si je mohl kdykoliv nasadit a vyjmout.
Indikace – Indikovány jsou při ztrátách zubů tvořících mezery, zkrácení zubního oblouku nebo jejich kombinace.
Kotevní prvky
1) spony: jsou to kovové lité, nebo drátěné součásti snímatelné zubní náhrady
2) zásuvné spoje
Hlavní funkce kotevních prvků
- retence (aby nedocházelo k uvolňování náhrady)
- přenos žvýkacího tlaku
- stabilizace (aby nedocházelo k posunům náhrady)
1) Stabilizační rameno – rigidní kotvení
2) Okluzní trn – stabilizuje ve funkci, přenos ŽT na sponový zub
Druhy Neyových spon
- tříramenná
- otevřená
- kombinovaná
- obrácená
- obrácená zpětná
- molárová
Spojovací prvky
Přední patrový třmen – (3–5) mm od marginální gingivy
Zadní patrový třmen – před/za zadním okrajem tvrdého patra.
Střední patrový třmen – v případě, že se pacientovi zvedá žaludek z předchozích možností
Konstrukční zásady
- spony musí být přesné (nesmějí zachycovat zbytky potravy)
- retenční síla musí být ve fyziologických mezích
- okluzní výběžek přenáší veškerý žvýkací tlak a musí zamezit cervikálnímu posunu spony
- u spon na obou stranách zubního oblouku musí být retenční ramena buď obě bukálně, nebo obě orálně;
- spony ve II. třídě nesmí převádět výkyvy sedel na sponové zuby
- opěrné a stabilizační části musejí být naprosto rigidní, retenční části zase pružné
- stabilizační rameno má být co možná nejblíže horizontální linii maximální konvexity
- stabilizační rameno nemodelujeme příliš silné ve smyslu vestibulo-orálním
- součet délky cirkulárních ramen spony musí být delší než 1/2 obvodu zubu
- je-li použito více spon u jedné náhrady (což je téměř vždy), jejich retenční efekt musí být stejný
Fixní můstek
- pro pacienta je fixní můstek výhodnější než snímatelná protéza (kratší návyk, vyšší účinnost)
- jsou pevně spojeny s chrupem, přenos žvýkacího tlaku je dentální
- zhotovují se vždy nepřímým pracovním postupem, a to jednofázově (bez pájení)
- dotyk se sliznicí u mezičlenů musí být vždy pouze z jednoho materiálu (kov, kompozitní plast, keramika, pryskyřice)
-Hotová práce musí být vyleštěná na vysoký lesk
- Měla by být správná registrace mezičelistních vztahů
- Hlavní části fixního můstku jsou pilířové konstrukce, mezičleny a spoje
Indikace:
– vždy jen v I. třídě defektních stavů chrupu podle Voldřicha = když jsou v ústech přítomny
vhodně rozmístěné, zdravé pilíře, schopné nést zatížení
Kontrandikace:
– všechny stavy mimo indikace
– špatný biologický faktor, zejména u pilířových zubů
– věk pacienta
Hlediska pro použití různých typů pilířových konstrukcí:
- mechanický efekt – Musí být odolný vůči silám vystavovaným na konstrukci
- retenční efekt – zde je nejdůležitější preparace pilířových zubů
- dlahovací efekt – u celoplášťových typů korunek (spojení více pilířů)
- estetický efekt – Ten je nejdůležitější z pacientova pohledu, především ve frontálním úseku
- ochrana před kazem
- možnost případného sejmutí bez poškození pilířového zubu
Mezičleny
- nahrazují vzhled a funkci ztracených zubů; jinak se také nazývají tělo můstku. Nejdůležitější je okluzní ploška (obnova funkce) a ploška mukózní (těsný kontakt bez dráždění, dobrá hygiena)
Spoje
Spojují mezičleny a chrání vertikálně mezizubní papilu před traumatizací potravou
mají být umístěny do míst přirozených bodů kontaktu a uvolnění papily je nejdůležitější zásadou.
Dále se dělí na:
- rigidní (pevné) – lité nebo spájené
- zásuvné (inlej v inleji)
Pilířové konstrukce
Fixují náhradu k pilířům a nahrazují jejich tvar. Mohou jimi být téměř všechny typy celoplášťových korunek a ve výjimečných případech poloplášťové náhrady.
Praktická část
Celá práce začíná odlitím modelu. Zhotovíme tedy model z kamenné sádry. Důkladně ho opracujeme na trimeru a po té pilkou ořízneme pahýly z každé strany směrem ke kořenu zubu (nikdy ne obráceně, jinak by čep nešel vyndat). Po té kladívkem na podstavci do čepů malými údery čepy vyndáme. Nyní si připravíme paralelometr a uděláme analýzu modelu (abychom věděli, jak přesně máme zaokludovat modely a následně modelovat můstek ) pomocí kalibrační tyčinky. Vyznačíme si tedy linii maximální konvexity a zjistíme kde jsou podsekřivá místa. Také zde zakreslíme měrný bod ( maximální sestup retenčního ramene). Zanalyzujeme také sponový a pilířový zub. Důležitá je také společná osa nasazení, jedině díky té můžeme zjistit měrný bod.
Model efektorem zaokludujeme.
Na pahýlech zhotovíme Thomsonův řez. Pahýly natřeme distančním lakem, který simuluje cement, který přijde v ordinaci místo laku. (pokud by jsme pahýl nenatřeli distančním lakem, můstek by pacientovi i s cementem neseděl) a místo mezičlenu lehce zaradýrujeme. Nyní jsme si upravili model a můžeme začít pracovat s voskem.
Nejprve si naizolujeme pahýly. Pak si vezmeme kapničkovač a díky rychlému zanoření a pomalému vytažení si zhotovíme kapničky. Odřízneme těsně nad uzávěrem, abychom dostali místo pro aplikaci krčkového vosku. Znovu si naizolujeme pahýl a naneseme krčkový vosk pro jemný a přesný krčkový uzávěr. Když máme kapny tak se můžeme pustit do modelace můstku.
Na kapnu začneme modelovavat všechny hrboly. Jakmile jej dokapeme do té správné výše tak zkoušíme skousnout protiskus. Když vše sedí tak dokapeme i mezi hrbolkový prostor. Stále zkoušíme do protiskusu. Orální část modelujeme frézovacím voskem a modelujeme tak aby byla dodržena výška skusu a okluzní rovina. Takto postupně namodelujeme všechny pilířové zuby zrcadlově k druhé straně.
Když jsou hotové, tak na mezičlen přiložíme foliový vosk, pro těsný kontakt ze sliznicí. Abychom měli nějaký základ, kde začít modelovat mezičlen, můžeme si zde přitavit voskový předtvar. Namodelujeme jej stejně jako pilířové zuby.
Nejčastější z mezičlenů, je redukovaný sedlový, pro jeho dobrou údržbu hygieny. Z vestibulární strany ho tedy redukujeme nejméně o 30 % tak aby se dotýkal pouze částí sedla.
Můstek vyhladíme, ještě zkusíme do protiskusu.
Po vymodelování model umístíme do paralometru a pomocí fréz na vosk vyfrézujeme na pilířových zubech schůdkovou preparaci pro uložení stabilizačních ramen skeletové náhrady. Potom ještě posypeme retenčními perlami na pozdější retenci kovu s pryskyřicí.
Když je hotový, tak můstek připojíme každým jeho členem voskovým drátem na licí kuželík a zhotovíme licí soustavu. Dutá část můstku by měla být směrem nahoru, viditelný, neboť bychom mohli mít na můstku vzduchové bubliny a později deformaci na kovu. Vtokovu soustavu vložíme do kroužku vymazaným vazelínou a ve vakuové míchačce zamícháme silikan universal v poměru 22ml tekutiny / 100g prášku. Pak do kroužku na vibrátou nalejeme namíchanou formovací hmotu až na okraj a necháme zatuhnout. Nezatmelovaly jsme do Silikanu na tož do universalu. Po zatuhnutí vyndáme ze silikonového kroužku a ten je připraven na vysušení, vypálení a následné vylití kovem v licím přístroji.
Po vypálení dostaneme pomocí úderů kladívka vtokovou soustavu ven z formovací hmoty. Potom opískujeme v pískovači. Odřízneme vtokovou soustavu na rychloodřezávačce a můstek můžeme zkusit na model. Posazený můstek vložíme na modelu opět do paralometru a frézou na kov pečlivě dofrézujeme připravenou schůdkovou preparaci na koncových pilířových zubech. Když vše sedí, zbytek obrousíme, srazíme retenční perly na polovinu, vnější stranu opískujeme a zbytek vygumujeme a zelenou pastou vyleštíme na vysoký lesk.
Po vyleštění ještě opárujeme.
Nyní si můžeme rozdělat do nádoby Dentine. Jakmile máme tu správnou konzistenci těsta, necháme uzrát tak, že nádobu, ve které jsme ho namíchali překryjeme víkem. Když je pryskyřice dostatečně uzrálá, ( což poznáme tak, že si sáhneme, a když na dotek lepí, tak ještě není ) vezmeme si kousek na lekron a začneme dentinem plnit vzniklý prostor. Snažíme se hmotu co nejvíce protlačovat dolů, aby nevznikly žádné bubliny a nerovnosti. Hrubě si namodelujeme stranu z orálního pohledu. Po vymodelování dáme do polymerátoru na 20 minut.
Po dvaceti minutách jej vyndáme, stejným způsobem si rozděláme cervikální ( krčkovou) pryskyřici a do další nádoby enamel. Můžeme dentine trochu srazit v krčkové oblasti a tam pak namodelujeme a řádně prostínujeme cervikální pryskyřici. Enamelem namodelujeme inzizní hranu a horní body kontaktu a můžeme jej dát stejným způsobem do polymerátoru.
Po vyndání ještě lehce obrousíme a vyleštíme na vysoký lesk (viz obr. č. 1 ).
Nyní můžeme přejít na další část této práce a tou je zhotovení licího modelu pro ČSN. Model i s můstkem si podložíme, odlehčíme alveolární část pro uložení těla náhrady. Vykryjeme veškeré podsekřiviny podkládacím voskem a podložíme si retenční spony. Model dáme na 10 minut do vlažné vody.
Nyní je model připraven k dublování. Model připevníme voskem ke dnu dublovací formy tak, aby pevně držel na místě. Necháme si rozehřát dublagu. Když je dostatečně rozehřátá ( nesmí v ní být žádné hrudky), musíme dublagu míchat tak dlouho, dokud nespadne teplota pod 50 stupňů C ( to zajistíme teploměrem), jinak by se mohlo stát, že by se nám vosk zdeformoval. Víko s modelem musíme taktéž pečlivě přikapat voskem, aby dublaga nemohla vytéct ven. Když je teplota správná a forma je dostatečně utěsněná, můžeme do ní dublagu nalít. Dublaga musí být vrchovatě po okraj formy. Když máme formu vrchovatou, dáme ji do chladu ( do vody, nebo za okno) a necháme ji pečlivě zatuhnout.
Po zatuhnutí dublagy si namícháme formovací hmotu ( silikan) tekutinu plus prášek v daném poměru, který udává výrobce. Zamícháme jej ve vákuové míchačce a poté na vibrátoru nalijeme formovací hmotu do místa vzniklého v dublaze. Necháme zatuhnout. Po zatuhnutí formovací hmoty odřízneme opatrně dublagu, vyjmeme model a dublagu opláchneme. Je připravena pro další použití.
Model z formovací hmoty dáme vytvrdit. Vložíme jej do pícky a mezitím si rozehřejeme vytvrzovací vosk. Po 20 minutách vyndáme model z pícky a namočíme ho do vytvrzovacího vosku. Necháme ho déle ponořený.
Po vytvrzení je model připravený pro modelaci skeletu, neboli částečné snímatelné náhrady. Nejprve si připravíme licí vosk a různé voskové předtvary ( voskové spony atd). Na model přikládáme voskové předtvary a připěvníme jej. Na horní a dolní model se modelace liší. Na horním modelujeme patrový třmen, ten má za úkol držet skelet pohromadě. Dále se také modelace liší v tom, do jaké třídy je defekt chrupu na modelu zařazen. Nyní popíšu pracovní postup druhé třídy podle Voldřicha. Na horním modelu si z rastrovaného vosku se vzorkem (vzorek pro pozdější přirozenější pocit v ústech) vymodelujeme patrový třmen s ostrou zarážkou pro pozdější pryskyřici. Na můstek si vykápneme opěrný trn, který modelujeme se skusem. Také na vyfrézovaná místa doplníme vosk tak, aby šel souměrně s modelací v kovu Poté spony, které připevníme tak, jak jsme si to na paralelometru zanalyzovali. Přijdou na každý pilíř a dohromady s opěrným trnem zajistíme stabilitu a retenci skeletu. Na místa, kde chybí zuby přikápneme voskovou retenci, kterou spojíme se členem, který je napojený na spony. Retenci se také jinak říká rybí kůstky, protože připomíná jejich tvar. Na dolní čelisti se modeluje bez patrového třmenu, protože by nám tam překážel jazyk. Aby držel skelet jako celek, spojíme ho spojkou, která se bude nacházet linguálně pod frontálními zuby a bude tatéž končit ostrým zářezem, abychom zde mohli po odlití a opracování kovu namodelovat pryskyřici. Znovu zde připevníme spony, opěrné trny a retenci.
Když máme namodelováno, můžeme zatmelit.
Voskový drát připevníme na vhodná místa a spojíme do jednoho proudu ( vhodná místa jsou taková místa, která připevněním drátů neponičí modelaci a zároveň máme jistotu, že se nám skelet odlije ). Vtokovou soustavu připevníme na licí kuželík a zhotovíme licí soustavu. Vtokovu soustavu vložíme do kroužku vymazaného vazelínou. Vystříkáme jej lihem pro snížení povrchového napětí a na vakuové míchačce zamícháme silikan v poměru určeném výrobcem. Pak do kroužku na vibrátoru nalijeme namíchanou formovací hmotu až po okraj a necháme zatuhnout.
Po zatuhnutí vyndáme z kroužku a ten je připraven na vysušení, vypálení a následné vylití kovem v licím přístroji. Po vypálení dostaneme pomocí úderů kladívka vtokovou soustavu z formovací hmoty. Potom opískujeme v pískovači. Odřízneme vtokovou soustavu na rychloodřezávačce. Poté odbrousíme nerovnosti a bublinky, které na skelet nepatří. Lehce skelet obrousíme ze spodní strany a stále posazujeme na model s můstkem. Cílem je,aby dosedl. Když se tak stane, vygumujeme a skelet vložíme do polešťovacího přístroje. Ten skelet vyleští a my ho ještě na mechanické leštičce doleštíme k dokonalosti zelenou pastou.
Po vyleštění ještě opárujeme a hotovou práci můžeme odeslat do zubní ordinace.
Závěr
V příštích pár řádcích se budu snažit sdělit, co jsem pochytila podle mě důležitého, zajímavého a z jakých mých chyb se snad příště vyvaruji. Při práci s dublagou jsem zjistila, že pokud nepočkám, než spadne teplota pod stanovenou teplotu výrobcem,
celá vosková práce se díky vysoké teplotě zdeformuje, nebo dokonce rozteče. A tím nezničím je svou práci, ale také dublagu, krerá už se pak nebude moct použít znovu. Také už vím, že pokud budu používat starší dublagu, budu muset déle čekat, než zatuhne. Zjistila jsem, že práce s frézovacím voskem je o něco těžší, protože je hodně křehký a stačí malá nepozornost a může prasknout. Chybou kterou už jsem udělala víckrát také bylo to, že jsem řádně neopárovala můstek před tím, než jsem nanesla pryskyřici, a tak se mi do ní zanesla špína a já musela dělat celý proces s pryskyřicí znovu. Časem stráveným psaní této seminární práce jsem si zopakovala pracovní postupy a utvrdila jej do budoucna. Snad mi tato seminásní práce také pomůže jako návod při nesnázích.
Seznam použité literatury
www.google/obrazky.cz
www.ulozto/protetika.cz
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Celopl%C3%A1%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1
Školní sešit na protetickou technologii a stomatologii.
Veškerá praktická část byla napsána z poznatků v hodině a připomínek vyučujícího.
