Biologie

 

Otázka: Pohybové soustavy

Předmět: Biologie, Lékařství

Přidal(a): Arichild

 

Read more

 

Otázka: Viry, prvobuněčné a jednobuněčné organismy, chromista

Předmět: Biologie

Přidal(a): Krispinka

 

Read more

 

Otázka: Struktura a funkce buňky

Předmět: Biologie

Přidal(a): Krispinka

 

Read more

 

Otázka: Histologie pletiv a tkání

Předmět: Biologie

Přidal(a): adyy123

 

Read more

 

Otázka: Rostliny nahosemenné a krytosemenné

Předmět: Biologie

Přidal(a): Focus222

 

Read more

Žába obecná (Rana temporaria) je obojživelník z čeledi skokanovití. Tento druh žáby je rozšířený po celé Evropě a je známý svou schopností přizpůsobit se různým prostředím, od lesů a luk až po zahrady a městské parky.

Žáby obecné dorůstají délky 6 až 9 cm. Jejich tělo je pokryto hladkou, vlhkou kůží, která může mít různé odstíny hnědé, zelené nebo šedé barvy s tmavými skvrnami. Žáby jsou známé svým skákavým pohybem a schopností plavat.

 

Základní stavba těla žáby

Hlava:

• Oči: Velké oči s horizontálními zornicemi, které poskytují široké zorné pole a dobré vidění ve tmě.
• Uši: Tympanická membrána (bubínek) umístěná za očima, která slouží k vnímání zvuků.
• Ústa: Široká ústa s drobnými zoubky na horní čelisti a jazykem, který je přizpůsoben k chytání hmyzu.
• Nozdry: Dvě malé nozdry umístěné na vrcholu hlavy, které umožňují dýchání, když je žába ponořená ve vodě.

 

Trup:

• Kůže: Hladká a vlhká kůže, která umožňuje dýchání přes povrch těla. Kůže je také schopná absorbovat vodu.
• Plíce: Žáby dýchají pomocí plic, ale také přes kůži, což je důležité zejména při pobytu ve vodě.
• Srdce: Tříkomorové srdce, které pumpuje krev do celého těla.

 

Hrdelní vak:

• Samci žab mají hrdelní vak, který používají k zesílení svého kvákání. Tento vak se nachází pod spodní čelistí a při kvákání se nafukuje.

 

Končetiny:

• Přední končetiny: Krátké a silné, slouží k podpírání těla a pomáhají při pohybu po zemi.
• Zadní končetiny: Dlouhé a svalnaté, přizpůsobené ke skákání a plavání. Mezi prsty mají plovací blány.

 

 

Zajímavosti o žábách

• Žijí jak ve vodě, tak na souši. Vajíčka kladou do vody, kde se z nich líhnou pulci, kteří se postupně mění v dospělé žáby.
• Samci žab jsou známí svým kvákáním, které slouží k přilákání samic a označení svého území.
• Žáby mají schopnost regenerovat poškozené části těla, například končetiny.
•  Žáby hrají důležitou roli v ekosystémech jako predátoři hmyzu a jiných bezobratlých, čímž pomáhají udržovat rovnováhu v přírodě.
• Mnoho druhů žab je ohroženo ztrátou přirozeného prostředí, znečištěním a klimatickými změnami. Ochrana jejich stanovišť je klíčová pro jejich přežití.

Žížala obecná (Lumbricus terrestris), známá také jako dešťovka či rousnice, je prvoústý článkovaný živočich z čeledi žížalovití. Tento kroužkovec hraje klíčovou roli v ekosystémech, zejména v provzdušňování půdy a tvorbě humusu.

Žížaly se vyskytují v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách rašelinišť Eurasie. Dorůstají délky přibližně 9 až 30 cm. Její tělo je tvořeno opakujícími se segmenty, které jsou vzájemně odděleny vazivovými přepážkami. Přední část těla je užší a vybíhá v hmatový prstík, který napomáhá při orientaci. Zadní část těla je zaoblená a obsahuje řitní otvor.

 

Základní stavba těla žížaly

Přední část:

• Tělo žížaly je stejnocenně článkované, články jsou vzájemně odděleny vazivovými přepážkami.
• Přední část těla je užší a vybíhá v hmatový prstík, který napomáhá při orientaci.
• Povrch těla je pokryt jednovrstevnou kolagenní pokožkou, která obsahuje slizové žlázy vylučující hlen, což usnadňuje pohyb a chrání pokožku před vysycháním.
• Ústní otvor se nachází na předním konci těla a slouží k přijímání potravy.

 

Trup:

• Kožně svalový vak slouží k pohybu a je tvořen hladkou svalovinou uspořádanou ve čtyřech vrstvách: podélně, okružně, příčně a kose.
• Na bocích každého článku jsou čtyři váčky s párem štětinek, které slouží k pohybu.
• Opasek (clitellum): Opasek je zduřelá část těla, která se nachází v přední třetině těla žížaly. Je důležitý pro rozmnožování, protože produkuje sliz, který pomáhá při výměně spermií a tvorbě kokonu pro vajíčka.

 

Zadní část:

• Obsahuje trávicí, rozmnožovací a dýchací orgány.
• Žížala dýchá celým povrchem těla, který je hustě protkaný vlásečnicemi.
• Trávicí systém probíhá skrz celé tělo a je přizpůsoben k trávení široké palety organického materiálu.
• Řitní otvor se nachází na zadním konci těla a slouží k vylučování nestrávených zbytků potravy.

 

Zajímavosti o žížalách

• Žížaly jsou hermafroditi: Každý jedinec má jak samčí, tak samičí pohlavní orgány. Při páření si žížaly vyměňují spermie, což zvyšuje genetickou rozmanitost potomstva.
• Význam pro půdu: Žížaly vytvářejí v půdě malé kanálky, které ji provzdušňují a zlepšují její strukturu. Jejich výměšky mají vysokou mikrobiální aktivitu, což přispívá k tvorbě humusu.
• Noční aktivita: Žížaly jsou aktivní především v noci nebo za vlhkého počasí, aby minimalizovaly ztrátu vody. Při prudkém dešti vylézají na povrch půdy, aby se neudusily ve vodě zatékající do chodeb.
• Regenerace: Žížaly mají schopnost regenerovat poškozené části těla, což jim umožňuje přežít i po útoku predátorů.
• Délka života: Žížaly se mohou dožít několika let, v závislosti na podmínkách prostředí a dostupnosti potravy.

Hlemýžď zahradní (Helix pomatia), známý také jako šnek, je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití. Se svou velikostí 40–50 mm je to jeden z největších ulitnatých plžů žijících v České republice. Má žlutohnědou, tmavě hnědou nebo bílou schránku s tmavými pásky.

V přírodě se dožívá přibližně šesti let, v zajetí až deseti až dvanácti. Vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává vytvořením vápenatého „víčka“ (epifragma). Hlemýžď zahradní je býložravec. Jeho strava se skládá převážně z listů, stonků, květů a plodů rostlin. Může se živit i řasami a houbami. Hlemýždi mají rádi vlhké prostředí, kde je dostatek potravy, a často se vyskytují v zahradách, kde mohou způsobit škody na pěstovaných rostlinách.

 

Základní stavba těla hlemýždě

Hlava:

• Obsahuje dva páry tykadel. Delší pár nese oči, které jsou schopné rozlišovat světlo a tmu, ale ne detaily.
• Kratší pár tykadel slouží k čichání a dotyku.
• Ústní ústrojí je vybaveno radulou, což je jazyk s drobnými zoubky, který hlemýžď používá k seškrabávání potravy.

 

Nohy:

• Hlemýžď nemá oddělený hrudník jako hmyz, ale jeho tělo je rozděleno na hlavu, nohu a ulitu.
• Nohy jsou svalnaté a umožňují pohyb pomocí vlnovitých kontrakcí svalů.
• Na spodní straně nohy se nachází slizové žlázy, které vylučují sliz usnadňující pohyb.

 

Ulita:

• Ulita je tvořena převážně vápníkem a poskytuje hlemýždi ochranu před predátory a nepříznivými podmínkami.
• Ulita roste spolu s hlemýžděm a má spirálovitý tvar.

 

Útrobní vak:

• Obsahuje trávicí, rozmnožovací a dýchací orgány.
• Hlemýžď dýchá pomocí plicního vaku, který je umístěn v ulitě a komunikuje s vnějším prostředím otvorem zvaným pneumostom.
• Trávicí systém je přizpůsoben k trávení rostlinné potravy, kterou hlemýžď seškrabává radulou.
• Řitní otvor se nachází na zadním konci těla a slouží k vylučování nestrávených zbytků potravy.

 

 

Zajímavosti o hlemýždích

• Hlemýždi jsou hermafroditi: Každý jedinec má jak samčí, tak samičí pohlavní orgány, což znamená, že mohou produkovat vajíčka i spermie. Při páření si hlemýždi vyměňují spermie, což zvyšuje genetickou rozmanitost potomstva.
• Ulita hlemýždě: Ulita roste spolu s hlemýžděm a poskytuje mu ochranu před predátory a nepříznivými podmínkami. Ulita je tvořena převážně vápníkem, který hlemýžď získává z potravy.
• Hlemýždi jsou noční tvorové: Většinu své aktivity vykonávají v noci nebo za vlhkého počasí, aby minimalizovali ztrátu vody. Během suchých období se mohou stáhnout do ulity a uzavřít vstup slizovým víčkem, aby se chránili před vyschnutím.
• Regenerace: Hlemýždi mají schopnost regenerovat poškozené části těla, včetně tykadel a části nohy.
• Délka života: Hlemýždi zahradní se mohou dožít až 10 let, i když v přírodě je jejich průměrná délka života kratší kvůli predátorům a nepříznivým podmínkám.