Buňka - maturitní otázka - Biologie-chemie.cz

Otázka: Buňka

Předmět: Biologie

Přidal(a): Anička

Cytologie = nauka o buňce

Cellula = buňka =základní stavební a funkční jednotka všech organismů

Chemické složení

biogenní prvky
- makrobiogenní 0,1-50% C,H,N,Fe,F,O
- mikrobiogenní 0,1-0,001% Zn,Mn,Cu,I
- stopové 0,001% F,B,Br,Si,Se
sloučeniny až 90% celkové sušiny – tuk – estery vyšších mastných kyselin a glycerolu
- fce zásobní a stavební
bílkoviny – fungují v buňce jako rozpouštědla
- makromolekuly – vytvářejí dlouhé řetězce aminokyselin
sacharidy – fce – zásoba energie – glukóza, škrob, glykogen
- stavební fce – celulóza, chitin
nukleové kyseliny – RNA a DNA
- uchování, přenos a uplatnění genetické informace
alkaloidy
- ochrana pro rostliny(jedovaté)
barviva a pigmenty – rozpustné ve vodě, pigmenty v tucích
hormony
pryskyřice
éterické oleje

Anorganické látky

voda – rozpouštědlo, prostředí pro reakce, udržování tělesné teploty, rozvod látek

Stavba a struktura

Prokaryotní buňka
- mají bakterie, sinice a prchlorophyta
Eukaryotní buňka
- stavba eukaryotní buňky:
  - velikost 10-100 nanom
  - tvar kulatý, oválný, krychlový aj.
  - buněčné povrchy, cytoplazma, organely – membránové a nemembránové

Buněčné povrchy

plazmatická membrána – obal všech buněk
- výběrově polopropustná(selektivně semitermeabilní)
skládá se – 2 vrstvy fosfolitidů (=skladba plazmatických membrán)
- hydrofilní – přitahuje H2O
- hydrofóbní – odpuzuje H2O
- v membráně molekuly bílkovin – transportní fce průchod látek přes membránu
- cholesterol – stavební fce
- polysacharidy – hledají a váží na sebe molekuly

Buněčná stěna

na povrchu rostlin a hub
pevná, chrání, davá tvar
termiabilní=úplně propustná
rostliny – celulóza
houby – chytin
apozice = postupné tloustnutí buněčné stěny – v ní otvory==>komunikace mezi buňkami

Cytoplazma

vyplňuje veškerý prostor buňky
směs roztoků, které mají proměnlivé složení
obsahuje organické a anorganické látky
pH 6,8 až 7
hyaloplazma=hustší cytoplazma, méně organel, směrem ven
granuloplazma=řidší cytoplazma, více organel, směrem dovnitř
fce:
- umožňuje transport látek
- základ buňky je cytoplazma
- protoplazma – cytoplazma a organely

Membránové organely

Související organely

endoplazmatické retikulum
- fce: tvorba všech látek, které buňka potřebuje nebo vyloučí pryč
- drsné či hladké
golgiho komplex
- soubor měchýřků a cysteren, ve kterém dochází k chemické úpravě látek vytvořených v retikulu
- rostlinné I živočišné buňky
mitochondrie
- dýchací centrum buňky
- dochází zde ke štěpení jednoduchých organických molekul za přítomnosti kyslíku
- buňky roslin, hub I živočichů
- kristy=zachyceny dýchací enzymy
- matrix=základní hmota
- ATP-vytváří molekuly ATP, kde se ukládá či štěpí energie
- semiautonomní=polosamostatné
plastidy
- =váčky, měchýřky
- pouze rostlinné buňky
- 3 typy:
  - chloroplasty
    - =pozůstatky sinic, dělí se sami
    - dělí se sami
    - obsahují: fotosyntetické pigmenty
  - chromoplasty
    - žlutá, červená, černá
    - karatenoidy-xantofyly, karotiny
  - leukoplasty
    - obsahují zásobní látky(škrob)

vakuola
- v rostlinných buňkách
- vakuolizace – vytvoření 1 vakuoly z více mladých vakuol
- tonolast – na povrchu membrány
- uvnitř – buněčná šťáva – roztok – obsahuje trávicí enzymy
lysozom
- drobné kulovité váčky
- výhradně u živočichů
- fce: obsahujá trávicí enzymy – štěpící, trávicí fce
vezikuly
- fce: uložení zás. Látek

plazmodesma=umožňuje komunikaci mezi ostatnímu buňkami

Nemembránové organely

bičík
- na povrchu buňky
- organela pohybu
- =flagellum
- tvořen mikrotubulemi
centrioly
- podílejí se na dělení
- pouze u živočišné buňky
- 2 centrioly – při dělení se oddělí, každá se přesune na jinou stranu buňky
cytoskelet
- vnitřní kostra buňky
- skelet=kostra
- mikrotubuly=zpevňovací fce
- mikrofialenty=pružná vlákna
- jsou v ní zachyceny veškeré organely
- umožňuje pohyb cytoplazmy
ribozomy
- u všech typů buňěk I prokaryotní

Prokaryotní buňka

glykokalix=výběžky

chemické rozlišení
nukleoid – zastupuje jádro
plazmidy – malá molekula DNA
ribozomy – buněčná inkluze – zásobní látky
reprodukce – dělení buňěk – amitóza=nepřímé dělení, takto dělení nádorových buňěk
mitóza = 1 buňka mateřská – 2 buňky dceřinné
1.fáze karyokineze, 2.fáze cytokineze

Eukaryotní buňka	Prokaryotní buňka
Střední lamela	pouzdro
amyloplast	Buněčná stěna
Plazmatická membrána	Cytoplazmatická membrána
Buněčná stěna	cytoplazma
chloroplast	ribozomy
mitochondrie	plazmid
Jádro	pili
Golgiho aparát	bičík
Drsné a hladké endoplazmatické retikulum	nukleoid
vakuola

Historie

1665 – Robert Hook – pozoroval strukturu korku a objevil malé komůrky, buňky, a pojmenoval je celula. Pozoroval i živé buňky.
1781 – Fontana – definoval jádro s jadérkem
1837 – Jan Evangelista Purkyně – objevil principální analogii v základní stavbě rostlin a živočichů – jsou tvořeny z malých strukturálních elementů – zrníček buněk.
1838 – Mathias J. Schleiden (botanik)
1839 – Theodor Schwann (zoolog): Mikroskopická studia o shodě ve struktuře a růstu živočichů a rostlin