Otázka: Biotičtí činitelé
Předmět: Biologie
Přidal(a): nibar
Ochrana lesa
- Vědecká lesnická disciplína
- Má za úkol bránit úbytku a poškozování lesního fondu, předcházet škodám zaviněným biotickými a abiotickými činiteli, kontrolovat a sledovat výskyt živočišných a rostlinných škůdců. Dále prevence proti požárům, škodám působených průmyslovými exhalacemi a ostatními vlivy civilizace.
Celek: Ochrana lesa před škodlivým působením obratlovců
Les tvoří biologický celek rostlin a živočichů- tzv. biocenózu. Tyto organizmy jsou na sobě závislé, ovlivňují se. Podle vztahu k dřevinám je rozdělujeme na užitečné, škodlivé a indiferentní.
Škodící obratlovce lze rozdělit do skupin:
- druhy, které se vyskytují v nevelkých, ale zhruba stálých stavech a soustavně, každoročně poškozují dřeviny (spárkatá zvěř – skupinově, ale srnec samotářsky, zajíci)
- druhy, které citelně škodí pouze při přemnožení (hlodavci)
- druhy, které se při zhruba stálém celkovém počtu stěhují z místa na místo a invazně přepadají jednotlivé porosty (černá zvěř)
Charakteristika typů poškození
- poškození za účelem příjmu potravy- klesající plochou lesních společenstev na našem území klesla i možnost získání potravy pro zvěř.
- poškození při vytloukání paroží
- zraňování kořenů při pohybu (kopýtky)
- odírání kůry při tření atd.
Drobní hlodavci:
Typy poškození:
- poškození zasetých semen ve školkách,
- ukusováním klíčků, výhonů a terminálních pupenů sazenic, kmínků i kořenů
- podrývají záhony
Hraboš mokřadní-Jeho význam vzrostl se vznikem imisních holin, kde se začal uplatňovat intenzivním ohryzem kůry stromků při zemi, do výšky 10-20 cm (při sněhu výše), kromě toho ohryzává i pupeny. V 70. a 80. letech došlo k jeho přemnožení na imisních holinách v Krušnohoří. Ochrana je možná aluminiovými límci.
Hraboš polní-Největší škody udělá na pasekách sousedících s polem, nebo na zatravněných pasekách.
Hryzec vodní – Náš největší hrabošovitý. Významný škůdce v zemědělství a sadovnictví, kde poškozuje ohryzem zejména jabloně.
Myšice lesní, myšice křovinná, –Konzumace semen (omezení přirozené obnovy), škody ve školkách.
Norník rudý- Ohryz kůry a pupenů dalších dřevin, konzumuje i semenáčky, celé letorosty nebo pupeny. Je schopný šplhat vysoko do korun.
Veverka obecná- Podstatnou část potravy tvoří semena, šišky odkusuje bez ohledu na zralost semen.
Velcí hlodavci
Ondatra pižmová
Bobr evropský
Pernatá zvěř:
Tetřev, tetřívek a jeřábek ozobávají pupeny a jehnědy. Škodí nepatrně. Bažant, holub, sojka a ostatní sbírají semena a vážně neškodí.
Ostatní ptactvo:
Strakapoud velký- Mlátí často i do zdravých stromů, zejména do těch, na které s oblibou sedá, a tím je poškozuje. Můžeme ale předpokládat, že jeho přítomnost v lese je spíše užitečná, neboť se živí převážně larvami podkorního hmyzu.
Sojka obecná –V době úrody žaludů jich mnoho sežere (dokáže si jimi nacpat volátko tak, že sotva přeletí se stromu na strom), velmi škodí ničením hnízd pěvců v době hnízdění.
Drozdovití, pěnkavy, křivky, ořešník, a další • může jen pomístně poškozovat sazenice a semena.
Domácí zvířata:
skot, ovce a další škodí pomístně a tam, kde se nepoužívá předepsaných ohradníků. Pastva dobytka je zákonem v porostech zakázána.
Škody drobnou zvěří:
Zajíc polní- poškozuje kultury a sazenice okusem výhonů a pupenů, ohlodává kůru stromů. Stopy hlodáků mělce vryty do běli.
Králík divoký- škodí podobně jako zajíc, více ohryzává i starší kůru a kořeny. Sazenice odhrabává.
Škody zvěří:
Jelen evropský-V místech, kde se vyskytuje, je to nejškodlivější druh zvěře. Kromě okusu kultur a spásání přirozené obnovy je jeho specialitou ohryz a loupání kůry smrků. V zimním období zvěř kůru ohryzává a na kůře jsou dobře patrné stopy zubů, v letním období kůru, která je pod mízou, slupuje. Na místech, kde je jelení zvěře dost a kde má klid, mohou být smrkové porosty zcela rozvráceny (např. Brdy – vyšší partie kopce Tok), neboť jsou následně napadány houbami a nakonec rozlámány větrem a sněhem. Zabránit se tomu dá pouze drastickým snížením stavů vysoké zvěře (to znamená na úroveň „myslivecky neobhospodařovatelnou“ /podle dnešních poměrů/) na 2 – 3 ks na 1000 ha. Další metody ochrany kmenů smrků před ohryzem a loupáním jsou následující:
- nátěry kmenů repelenty (drahé, ne zcela účinné)
- ovazování kmenů klestem (velmi pracné)
– soustřeďování zvěře na zimu do přezimovacích obor (pro myslivce nákladné /krmení, stavba obory, personál a jiná režie/ – lépe, když se nažere na cizím)
Srnec obecný- samci škodí vytloukáním, otloukáním kůry s kmínků stromů. Trpí zvláště vtroušení jedinci, kteří jsou pro srnce „zvláštní“ (modřín v borovici nebo zas borovice mezi listnáči) a okrajové stromky u cest, na krajích paseky, apod. Významně škodí obě pohlaví spásáním listnatých i jehličnatých semenáčků, „díky“ čemuž není možné bez oplocení obnovit např. jedli a buk.
Prase divoké – škodí přerýváním hrabanky v bučinách po semenných letech (přitom mimochodem vyrýpává semenáčky, které nežere), spásáním bukvic a žaludů, a to i na jaře, v době kdy tato semena klíčí. K praseti je nutné podotknout, že hlavní a velké škody působí zemědělcům. Myslivci ovšem s oblibou tvrdí, že prase nijak neškodí.
Los evropský – dělá v lese velké škody, zvláště v listnatých kulturách, neboť větve stromů jsou jeho potravou. I vzrostlé, deseti až patnáctileté kultury dokáže zdecimovat nebo zle poškodit. Živí se hlavně listnáči (nejraději jívou), ale i větvemi jehličnanů. Láme i vyšší stromky (i pětimetrové a vyšší – téměř vždy se snaží stromek zlomit – „strhnout potravu na zem“), okusuje větve.
Jelen sika a daněk skvrnitý –škodí okusem kultur, spásáním semenáčků, a ohryzáváním kůry tenčích stromků. Jeleni sika při ohryzávání kůry postupují tak, že si „kleknou“ pod větve malých stromků (1,5 – 2 m) a tam ohryžou kůru. I tenčí stromky mají tudíž ohryzanou kůru nízko nad zemí.
Muflon – škodí především spásáním semenáčků (eliminace přirozené obnovy), okusem kultur, výhonů a větví starších stromů.
Složení potravy
Potravní typy dle převládajícího potravního zdroje:
- OKUSOVAČI (srnec, jelen, los) dobře stravitelná složka, vysoce energetická, rychle prochází trávícím traktem, vyžadují dvouděložné byliny, listy a letorosty listnatých dřevin). Čím nižší zastoupení, tím vyšší poškození, v zimě stejně, protože nepřijímají traviny.
- Potravní oportunisté (kamzík, jelen sika, daněk), využívají nejrozmanitější potravní zdroje, široké spektrum jim umožňuje snazší adaptaci k prostředí, kde některý typ vegetace chybí, dřeviny se mohou stát při nedostatku jiné potravy dominantní
- Spásači (muflon, částečně jelen, sika, daněk), převládají traviny, tráví hrubou vlákninu, v zimním období z důvodu nedostatečné nabídky bylin vyhledávají dřeviny
Zjišťování a evidence škod zvěří
Pracovníci lesního provozu jsou povinni sledovat, evidovat a oceňovat ve všech honitbách ke 30.6. jednorázově vyhodnotit škody na lesních porostech za předcházejících 12 měsíců.
Poznatky o příčinách škodlivosti zvěře a z toho odvozená prevence
Hlavní příčiny:
- Změna druhové skladby původních porostů a snížení rozlohy rozluk
- V Čechách škody vyšší, protože převažují jehličnaté lesy, zatímco na Slovensku zaujímají větší podíl lesy smíšené
- Ze studia skupin lesních typů a poškození zvěří vyplývá, že se soustřeďuje na smrk ve skupinách, které představují optimum pro buk
- 42-79% potravy jelení zvěře tvoří dřevinná potrava
- negativně působí i způsob hospodaření
- nesprávné přikrmování, nadměrné stavy zvěře
- nesprávné bonitování honiteb, špatné sčítání zvěře, podhodnocení
- nedostatek stopových prvků, vitamínů a jiných organických látek
- škody zvěří jsou vyšší tam, kde převažují mladá stadia zvěře
- poruchy ve fyziologii trávení – jednostranná strava, nedostatek vody v podávaném krmivu, nadměrné přikrmování zvěře bílkovinami, obranou proti kolikám je přijímání kůry (tanin)
- etologické poruchy
- psychické poruchy (původně odděleně žijící zvěř), u krmelců dochází k setkávání pohlaví a způsobuje sociální napětí, které podporuje loupání, nesprávná struktura populace, nevyvážené věkové složení způsobuje stresy, které podmiňují intenzivnější loupání.
Kontrola poškození porostů a odhad škod
Vyhodnocují se škody: okusem, ohryzem, loupáním
a) Okus – ztráta terminálního výhonu
Slabé poškození – většina sazenic má více než 50% terminálu zachovaného = ztráta 40% ročního přírostu
Silné poškození – většina sazenic má ukousnutý celý terminál = 80% ztráta ročního přírostu.
b) Ohryz, loupání – rozlišuje se ohryz drobnými obratlovci od ohryzu spárkatou zvěří
c) Poškození porostu: SLABÉ (za uplynulých 12 měsíců poškozeno méně než 50% stromů v porostu)
d) Poškození porostu: SILNÉ (více než 50%), zjišťuje se na zkusných plochách
Opatření LČR ke snižování škod zvěří
- prioritu má les před zvěří, zejména v lesích zvláštního určení
- spolupracovat při návrhu rajonizace chovu spárkaté zvěře
- účinnou ochranu provádět do doby dosažení únosných stavů
- důsledné stanovení škod a uplatnění náhrady škod
- podílet se na sčítání zvěře
- zvýšená péče o zvěř v režijních honitbách a kontrola pronajatých
- zvýšit podíl přirozené obnovy
- zvýšit podíl pomocných a výplňových dřevin
- postih za nesplnění plánu lovu
Stupeň poškození okusem a ohryzem nezapojených lesních kultur
0 – stupeň: pouze postranní výhony jednorázově poškozeny, bez škodlivých následků
I. – stupeň: překus hlavního výhonu, ohryz kůry a lýka v nepatrných ploškách, alespoň jeden pupen zůstal nepoškozen.
II. – stupeň: překus hlavního i postranního výhonu, ohryz ve větších ploškách.
Následky: v kombinaci s buření a opakovaným zásahem může dojít k úhynu
III. -stupeň: překus sazenice tak nízko, že nezbude žádný pupen a dojde k úhynu. Nebo okus všech pupenů a jehlic postranních i vrcholu.
Klasifikace stupňů zranění loupáním v zapojených porostech
0 – stupeň: ojedinělé rýžky, nepřesahují šířku 0,5cm, mezi nimiž jsou stejné proužky nepoškozeného kambia. Následky: zavalí se za 2-3 roky bez vážnějších následků.
I. – stupeň: rýžky nepřesahují šířku 0,5cm, těsně vedle sebe, tvoří souvislé pásy. Následky: zranění se zavalí do 10-20 let, ….tvrdá hniloba, dřevo upotřebitelné se sníženou kvalitou.
II. – stupeň: rýžka souvislé 5-10cm široké plošky, délka nepřesahuje 10cm. Kambium nesmí být porušeno po celém obvodu. Následky: zacelí se za 20-30let, hniloby, postižená část upotřebitelná na vlákninu nebo palivo.
III.- stupeň: přesahuje 10cm šířky. Následky: do mýtného věku se rána nezavalí, hniloba, zlomy kmene, smrtelné následky, po celém obvodu loupání.
Biologická ochrana proti škodám zvěří
a) Zvyšování přirozené úživnosti prostředí
- ČR 76,5% jehličnanů s dominantním podílem SM monokultur, chudé
- Pařezina výhodnější než vysokokmenný porost
- Výběrný typ lepší než pasečný
- Políčka pro zvěř, lesní louky
- Podíl listnáčů
b) Myslivecké hospodaření
- Úprava stavu zvěře
- Péče o zvěř
Biotechnická ochrana
- přezimovací obůrky
Mechanická ochrana
Vytváření směsi záštitných dřevin (OL, BŘ, JV, JŘ, OS)
Výsadba zvláště silných sazenic
Zvýšení podílu vhodné druhové skladby a zastoupení přirozené potravy zvěře.
Regulace početního a věkového složení odstřelu.
Ochranné prostředky proti zvěři a jí způsobeným škodám
Odpuzovadla chemická: nepříjemný zápach, odporné chuti = repelenty
Kriteria:
- Dostatečná repelentní účinnost a její délka působení
- Fytotoxická selektivita k cílové dřevině
- Toxikologická a ekologická nezávadnost přípravku
- Odpovídající praktická použitelnost při vlastní aplikaci
Způsob aplikace
- Postřikovače
- Přítlačné kartáče (jeden nátěr jedním tahem, opakování je chybou)
- Rukavicí (vyšší nebezpečí poškození sazenice)
- Aplikační rukáv
- Nástřik
- Nátěr
NIVUS – modrošedá, pastovitá směs chuťových a čichových repelentních látek.
Tukový nátěr
Reziston na jehličnany
Reziston na listnáče
orkus
Odpuzovadla mechanická – k základní látce jsou přidány zdrsňující příměsi (písek, opuková drť).
- Prumadol
- BAS
- Skelná vata
- Klopýtadla
Zábrany: znemožňují přístup k sazenici porostu. Volba zábran se řídí druhem zvěře. Účinnost závisí na kvalitě provedení, kontrole poškození.
- Zábaly (ovazy) sazenic
- Ovázání kmenů
- Chrániče z umělé hmoty
- Rozsochy
- Oplocení (přenosné oplocenky) – dřevěné, drátěné. Výška 2,5-3m (jelení), 2-2,5m (daňčí, mufloní), 1,5-2m (srnčí). Plocha 0,1-1ha, max. 4ha
Myslivost:
Převážná většina lesů jsou lesy hospodářské. Slouží především jinému účelu, než chovu zvěře. Intenzívní myslivost je s intenzívním lesním hospodářstvím neslučitelná. Platí, že zvěř do hospodářského lesa patří jen v takových stavech, při kterých nevzniká vážná hospodářská škoda (tzn. stavy zvěře musejí být pod ekonomickým prahem škodlivosti).
Díky myslivcům můžeme ještě dnes pozorovat v naší přírodě zvěř. Od doby vzniku Českomoravské myslivecké jednoty v roce 1923 nezmizel z naší přírody jediný živočišný druh, který by byl zařazen mezi zvěř s výjimkou dropa. Ten ale nebyl vyhlazen střelbou lovců, ale likvidací jeho biotopů intenzivním zemědělstvím.
Myslivost velmi zjednodušeně řečeno je v našich podmínkách de facto druhem zemědělské prvovýroby, která je nejcitlivějším způsobem obhospodařování pozměněných kulturních ekosystémů a jejíž bioprodukty jsou zvěřina, kůže a případně trofej.
Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb.
Rybářství:
Rybářství v České republice je možno rozčlenit na produkční rybářství a hospodaření v rybářských revírech. Hospodaření v rybářských revírech spočívá v obhospodařování říčních systémů a udržování rybích společenstev v lokalitách, kde je rekreační rybolov prováděn lovem na udici. V České republice je vyhlášeno více než 2 000 rybářských revírů o výměře 42 tisíc ha. Rekreačním rybolovem se zabývá 340 tisíc registrovaných členů všech rybářských svazů.
Legislativně je rybářství upraveno zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
