Otázka: Komunikace v ošetřovatelství
Předmět: Ošetřovatelství
Přidal(a): vnl.xf
Komunikace
- =komunikační proces,který zaznamenává proudění info. od jednoho jedince ke druhému a zároveň podílení se druhých na komunikaci např. pouze tím, že jsou přítomni
- Komunikace je jednáním, jehož cílem z hlediska komunikátora je přenos sdělení jedné či více osobám prostřednictvím symbolů ( slovo=symbol)
Komunikační kontext
- Vnitřní – mentální – Představy a kategorie, které ovlivňují chápání člověka a používání kom.prostředků,organizují jeho svět. Vnitřní svět je vědomý stav naší mysli, ale i nevědomí.
- Vnější – fyzický – Aktuální sociální a věcný kontext, kultura, zvyky, jazyk apod.
Komunikace v situační roli ( role mluvčího)
- * intimní= role mezi rodiči a dětmi
- * jednostranná dyadická komu. mimo soukromí= řídí mluvčí ( interview, přijímací pohovor, výslech, sbírání info. od pacientů)
- * komunikace v malé, primární skupině= záleží na tom, jestli se jedinci znají, komunikují tváří v tvář
- * komunikace na veřejném prostranství pod ochranou anonymity davu= říkáme věci, které bychom jindy neřekli, jedince neznáme ( koncert atd. …)
- * komunikace na veřejném prostranství při osobní exponaci ( před zraky veřejnosti)= člověk je středem pozornosti
- * komunikace v organizaci
- *komunikace při obchodování= např. komunikace v zahraničí při nákupu ( Tunisko:D)
- * komunikace prostřednictvím masmédií ( důležitá)= internet, info. letáky
- * aranžovaná komunikace= hraní ve filmu, v divadle apod. …
- * interkulturní komunikace= komunikace s cizincem ( volíme nejjednodušší symboly, mimika, gestikulace)
Řečové registry
- Měníme slova či formu, hlas, tempo, mimiku, gesta apod.
- deklamační ( oznamovat,ohlašovat)
- formální ( škola, nemocnice, ordinace)
- informativní
- familiární= příliš důvěrné ( v rodině- „Tak, co brouku, jak jsi se vychrundil?“ :D)
- intimní ( v intimním vztahu a v intimních chvilkách- zážitky, události, které nezveřejňujeme každému)
Význam komunikace v interpersonálních vztazích
- Komunikace slouží:
- k naznačování faktů,
- k vyjadřování stavu mluvčího ( i to, jak se chováme),
- k měnění stavu posluchače,
- Cíl komunikace:
- 1) Informovat= předat zprávu, oznámit něco, ….
- 2) Instruovat= naučit, navést, …
- 3) Přesvědčit ( persuase)= ovlivnit, zmanipulovat, získat někoho na svou stranu, změnit názor, …
- 4) Pobavit= sebe, druhého, rozptýlit
- 5) Exhibice= upoutání pozornosti ke své vlastní osobě na úkor druhých
PROČ KOMUNIKUJEME?
- • Motivace kognitivní – Chceme, či potřebujeme někomu něco sdělit
- • Motivace sdružovací – Chceme navázat vztah, uspokojit potřebu kontaktu, sdružovat se
- • Motivace sebepotvrzovací – Komunikování s druhými potvrzujeme svou osobní identitu, zpevňujeme a upřesňujeme svůj sebeobran
- • Motivace adaptační – Komunikací signalizujeme svou roli, její přijetí a osvojení, signalizujeme svou konformitu nebo vzpouru
- • Motivace přesilová – Chceme na sebe upozornit, zjednat si úctu, obdiv, respekt, vyniknout nad druhými, uplatnit se
- • Existenciální motivace – Komunikujeme proto, abychom si udrželi psychické zdraví (zaplašili nudu, melancholii apod.)
- • Motivace požitková – Účelem je rozptýlit se, pobavit se, odpočinout si, uniknout starostem
- Komunikační schéma – Jak lépe porozumět tomu, co se odehrává mezi komunikujícími v průběhu vzájemné komunikace
- – Komuniké (sdělení)
- – Komunikátor (sděluje)
- – Komunikant (přijímá)
- x Kódování (AJ, NJ, kreslení, každý používá svůj a jiný kód)
- x Dekódování (komunikant)
- Při komunikaci sledujeme:
- Co je sdělováno
- Jakým způsobem, jakými prostředky
- Za jakých okolností
- Komunikaci analyzujeme z hlediska obsahového a formálního:
- Obsahové hledisko- co vůbec je sdělováno
- Formální hledisko- jakým způsobem je informace podávána
Komunikátor
- Motivace ke sdělení komunikantovi
- Strategický záměr pro komunikátora (čeho chceme sdělením dosáhnout)
- Smysl sdělení pro komunikátora (jak tomu, co říká, sám rozumí)
- Slovní formulace (význam slov, které připisuje komunikátor)
- Akustický, paralingvistický a nonverbální přístup
Komunikant
- Akustický, paralingvistický, nonverbální ,,příjem“ (co komunikant slyší)
- Jak komunikant chápe význam slov (co si pod nimi představuje)
- Smysl sdělení pro komunikanta (jak rozumí, tomu co bylo řečeno)
- Představa komunikanta o tom, čeho chtěl komunikátor sdělením asi dosáhnout (jak příjemce rozumí záměru mluvčího)
- Vliv, účinek, efekt sdělením na naslouchajícího
- Způsoby komunikace:
- Digitální komunikace – Je nejčastěji verbální, obsah lze bez větších problémů zapsat
- Analogová komunikace – Sdělování neverbální, postojem nebo činem, není přesně a jednoznačně převoditelná do jazykových znaků – Má podobu zvukových, obrazových, pohybových a jiných symbolů
- Komplementární komunikace – Jde o formu vzájemného doplňování (jeden partner dominuje, druhý ustupuje, jeden mluví, druhý naslouchá, jeden je aktivní, druhý je pasivní)
- Symetrická komunikace – Oba partneři se chovají stejně (oba chtějí mít poslední slovo, oba chtějí prosadit své a ustoupení od druhého)
- Komunikace o obsazích – Je zaměřena na přenos věcných informací, účelem není navázat vztah mezi komunikujícími
- Komunikace o vztahových aspektech – Sdělování informací o sobě (jak sebe vidím), o druhém (tebe vidím, takto) a o účastnících komunikačního procesu (nás vidím takto)
- Synchronní komunikace – Komunikátor i komunikant komunikují ve stejný čas, ale komunikace mezi nimi cirkuluje, zaměňují si vzájemné pozice (např.: rozhovor, telefonování, podání rukou apod.)
- Asynchronní komunikace – Taková výměna informací, kdy mezi vysláním zprávy a odpovědi vzniká časová prodleva (např.: pošta, mail apod.)
- Přímá komunikace – Účastníci komunikace jsou v přímém kontaktu (telefonování, rozhovor apod.)
- Zprostředkovaná komunikace – Např.: prostřednictvím médií
- Jednosměrná komunikace – Komunikace bez zpětné vazby
- Obousměrná komunikace – Se zpětnou vazbou
- Neoficiální komunikace – Používá například jazyk hovorový, nespisovný, oblečení bývá neformální, kontext rovněž
- Polooficiální komunikace
- Oficiální komunikace – Bývá používán spisovný jazyk, kontext je oficiální apod.
- Intencionální komunikace – Vyjadřuje intenci (záměr) komunikující osoby něco sdělit
- Neintencionální komunikace – Patří sem nezamýšlené zprávy (např.: nechtěná gesta, bezmyšlenkovité přikývnutí apod. (Mluvíme, aby řeč nestála)
Verbální sdělení
- Každé sdělení má dvě roviny
- -obsahová-> co říkám já
- -významová-> jak co říkám, kam sdělení směřuje, zdůrazňuje obsah
- Dvojná vazba= významová a obsahová rovina jsou v rozporu
- Prostředky:
- 1.lingvistické (jazyk)
- 2.paralingivstické (tempo řeči,pomlky,důrazy,intonace)
- -do verbálního sdělení je zapojena paměť a myšlení, pozornost
Kódování
- = proces mluvení lze rozdělit do kroků:
- 1. Pomoci vnitřní řeči dochází k uvědomění si jádra toho, co člověk zamýšlí promluvit vychází při tom ze znalosti kontextu- např.: z odhadem toho, co od něj příjemce očekává
- 2. Je zapojen „formální“- tj. dlouhodobá paměť vybere slova ze slovní zásoby
- 3. Zpráva je zakódována= dostává podobu slov a v mozku se objevuje obraz výrobku
- 4. Začíná fáze artikulace a je zapnut zpětnovazební okruh, člověk si ověřuje, zda říká, co chtěl říci, zda příjemce rozumí
Dekódování
- = složitější než kódování, při něm má příjemce kroky:
- 1. Rozeznat skutečný význam každého signálu
- 2. Rozeznat homonýmii (=shodu)
- 3. Odhadovat další části promluvy
- Neverbální sdělení= co říkají „signály“ těla
Druhy:
- Mimika
- Gestikulace
- Pantomimika
- Proxemika
- haptika=řeč dotyků
- oční kontakt
- posturologie=držení těla
- oblečení
Zóny:
- a) Veřejná= vidíme celou postavu
- b) Společenská= vidíme 1 těla
- c) Osobní
- d) Intimní
Přesvědčování pacienta
- = přimět ho ke změně, přijmout ji za svou
- -začít obecně ( ne konkrétně na jeho osobu – „Vidím, že jste dnes poněkud smutný, něco vás zřejmě trápí ?“ )
- -pokračovat ( „Možná se vám o tom teď nechce mluvit, tak třeba příště.“)
- ->ošetřit psychiku pacientů
ZÁSADY ÚČINNÉ KOMUNIKACE
- nezkreslenou
- platnou ( odpovídá skutečnosti)
- včasnou
- u níž je ochota přijímat informace
- Efektivitu komunikace ovlivňuje:
- zp. verbální komunikace ( jaká slova zvolíme)
- kompatibilita sl. zásoby ( jestli sl. zásoba sestry odpovídá sl. zásobě pacienta)
- čitelnost vzájemných sdělení
- zp. Nonverbální komunikace ( je nutné, abychom v rámci komunikace sdělovali, že sdělení druhého-jeho myšlenky, prožitky,… chápeme, rozumíme jim, akceptujeme je
- Zpětná vazba !
Typy sdělení:
- info. věcné,
- info. vztahující se k sobě,
- info. vztahující se k nám,
- signály k akci ( co chceme, aby pod vlivem kom.udělal …)
Typologie osobnosti- komunikační typologie
- Ze způsobu promluvy můžeme zjistit osobní rysy jednice,
- Povaha jedince ovlivňuje styl vystupování a kom., zároveň způsoby komunikování ovlivňují charakter jedince
- Individuální styl- často jedince soc. či profesně zařazuje, ale mohou se v něm zrcadlit důležité charakteristické rysy ( např.: egoismus, naivita, …)
Nevědomý individual. styl může být:
- 1. neutrální,
- 2. egocentrický,
- 3. srdečný,
- 4. přehnaně upovídaný,
- 5. negativistický,
- 6. filozofující
Typ jedince:
- Perfekcionista – komunikace z jeho strany bývá přesná,
- silový jedinec – musí mít neustálou převahu, dává to najevo argumentačně, ale i nonverbálně ( postojem, držením těla,…), může nás rozhodit (zhodnotí oblečení apod.),
- Uspěchaný typ – sdělí všechny informace rychle a spěchá zase jinam pryč, tady je důležitá zpětná vazba (
- Zeptat se – „ Rozumím tomu správně, že …….? “ Nebo ať pacient řekne, jak to pochopil),
- Typ toužící po akceptaci ( vyhýbá se konfliktům) – chce být přijat ostatními, nedozvíme se jeho názor.
- Pozor na začátky vět -> „No tak to teda ne.“ apod.
- Patetický typ (vznešený, nadnesený) – snaží se být středem pozornosti, chce upoutat pozornost, působí na emoce ( vypráví o operaci do všech detailů ), nepřirozenost,
- Ironizující – podobný jako patetický, obsah neodpovídá významu, chce někoho znejistit ( „ Ty hele, kdybych tě neznal, tak řeknu, že jsi vědma.“ 😀 – Takže jsem blbá nebo chytrá ? 😀 )
- Zesměšňující – záměr zesměšnit, ztrapnit a tím nad někým vyniknout
- Vůdcovský – prosazuje se, snaží se za každou cenu navrhovat, řídit, instruovat ( „ Víš udělej raději napřed to a to …… „ ) <<- není špatný, když se něco stane, v krizové situaci.
Bariéry komunikace
- Automatické přisuzování charakteristik či významu, které ve sdělení vidíme či slyšíme.
- momentální nastavení ( netrpělivost, pozornost, únava, – čtení informací velmi zkratovitě….. )
- Např.: Někdo se na mě usměje ….. ( a co si o tom mám myslet )
- Mimovolní jistota příjemce, že ví, co chce komunikátor říci.
- víme dopředu, co ten druhý chtěl říct
- Další bariéry:
- poruchy myšlení
- neuroticismus
Agování
- -velmi nepříjemná bariéra!!
- = Převedení potlačené komunikace do jiného aktu chování nebo činu chování.
- Jedinec nereaguje na výzvu, ale sám vytváří jinou situaci, na kterou mají reagovat druzí.
- Komunikaci převádí jinam.
- verbálně – zesměšňování, pomlouvání, ….
- neverbálně – mimikou, gesty, činem, ….
- Chybí přehledné schéma:
- „ otázka- odpověď “ či „ výzva- reakce “
KOMUNIKAČNÍ MANÉVROVÁNÍ
- = Některé manévry vytvářejí komunikaci zamlženou.
- Cílem je udržet druhého ve zmatku, navodit u něj pocit, že se zbláznil, že ničemu nerozumí.
- Patří sem:
- -dvojsmyslnosti;
- -nedokončování vět; ( „Víš chtěl jsem ti říct něco důležitého, a proto……. ale nic..“)
- -odmlčení se až nemluvení;
- -naznačování; ( „ Víte, já bych vám to řekla, já to totiž vím, ale nesmím vám to říct..“)
- -metafory, klišé; ( obecná tvrzení) ( „Mladej může starej musí.“) ?
- -zevšeobecňování; ( Všichni pacienti, kteří tady byli to zvládli apod. …)
DISKVALIFIKOVÁNÍ
- = Představuje vyhraněnější stupeň znevažování.
- Komunikující shazuje druhého, před publikem.
- Snaží se předvést na úkor druhého.
- Prostředky diskvalifikování
- o ironie;
- o dvojsmysly;
- o narážky; ( „ Já bych ti to řekl, ale nejsem si jistý jestli by jsi to pochopila..“)
- o vyzrazení; ( tajemství)
DRUHY:
- o mlčení
- I když jsem vyzván, nebudu se vyjadřovat, neřeknu zda souhlasím nebo nesouhlasím, chovám se neutrálně.
- -druhý se cítí trapně, přestává si věřit, NEJISTOTA
- vyhnutí se
- Vyhnu se odpovědi a mluvím o něčem jiném.
- nepřímá diskvalifikace
- zevšeobecnění
- Použití vět typu …. „vždy to tak je“…. „…neříkáš nic nového…“.
- tangencializace
- Převedení tématu k něčemu okrajovému, hlavní tendencí ignoruji.
MYSTIFIKACE
- = Velmi nefér hra, cílem je pohrát si s námi, zneužít nás, jde o provokaci.
- Mystifikátor používá věty typu:
- „ To, co slyšíte, cítíte, co si myslíte, není pravda“. „ Já ti řeknu, co je pravda.“
Dvojná vazba
- = Jedná se o rozpor mezi obsahem a významem sdělení.
- Např.: „ No vy jste tomu dal“.
- U dětí a pacientů se nemá NIKDY používat dvojná vazba !
- Verbální rovina je v rozporu s neverbální.
- Podmínky dvojné vazby
- vztah mezi komunikujícími je komplementární
- jedno sdělení popírá druhé, souběžně vysílané sdělení ( Matka nadává na dítě a vzájemně ho při tom hladí – dítě je zmatené )
- matení adresáta nelze v dané chvíli objasnit, ze vztahu není úniku ( Jednou sestra pac. neseřve za něco, co udělal špatně a příště ano – pac.je zmatený a neví, co je správné)
Média a komunikace
- Popis komunikace- kdo říká co, jakým kanálem, komu, s jakým účinkem (Lassovell)
- Masová komunikace- Založena na centralizovaných médiích
- Masmédium:
- A) Noviny – Masově se rozrostli koncem 19. St., Vzrůst gramotnosti, Prostorová koncentrace, Vzrůst volného časum, Demokratizace společnosti
- B) Televize – Oltář moderní doby, Problematika násilí, Nikdy nejde o objektivní popis- konstrukce obsahu, selekce podle různých kritérií
- Analýza publika
- 1. Představa, že média ovlivňují každého přímo, magický účinek
- 2. Koncept názorových vůdců – dvoustupňové komunikace
- 3. Dohodnutá vliv médií- media konstruují sociální realitu
- Hyperrealita- televize definuje svět, vytváří jej (Jean Baudrillard)
- Mediální vjemy se prolínají se skutečností „válka v přímém přenosu“
- John Thomson- media jsou nástrojem symbolické moci, vždy slouží vládnoucím skupinám
Zdroje najdete uvedeny zde:
- https://biologie-chemie.cz/zdroje-vnl-xf/
- Michaela Kratochvílová, studijní materiál
