Otázka: Částečná desková protéza s kombinovanými sponami
Předmět: Stomatologie/Lékařství
Přidal(a): KristyM. Ranch
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická
Seminární práce
Autor: Muchová Kristýna
Části seminární práce (obsah)
- Úvodní strana
- Obsah
- Úvod
- Teoretická část
- Praktická část
- Závěr
- Seznam použité literatury
Úvod
V této práci se budu snažit popsat pracovní postup a také informace o daném tématu. Je to zkouška, která dokazuje, zda-li jsem si z hodin praxe odnesla poznatky, které budu v budoucnu potřebovat. Tato práce by jednou mohla usnadnit situaci, až budu v úzkých. Budu se snažit vysvětlit, proč některé věci dělat a čemu se vyvarovat. Zkrátka, přesně tak, aby každý, komu se dostane práce do ruky, mohl přesně zhotovit práci na dané téma. Zhotovení částečných snímatelných náhrad je jeden z nejčastějších postupů opravy pacientových ztracených zubů. Vždy je nejdůležitější pracovat přesně, rychle a kvalitně.
Teoretická část
TĚLO
- Je to nejdůležitější prvek konstrukce a tvoří ho umělé zuby s bazí
- Jeho význam je- funkční, estetický, fonační a profylaktický
- Skládá se z jedné nebo více částí (části jsou spojeny spojovacími prvky)
- Díky stlačování sliznice je slizniční lože masírováno- prokrvováno, tím je zajištěno lepší hojení ran
- Třetí moláry nejsou nahrazeny
KOTEVNÍ PRVKY (spony)
- nevýhodou je nízká estetičnost
- pro konstrukci spon je důležitá maximální konvexita
- sponové zuby někdy musíme preparovat
Konstrukční zásady
- spony musí být přesné (nesmějí zachycovat zbytky potravy)
- okluzní výběžek přenáší veškerý žvýkací tlak a musí zamezit cervikálnímu posunu spony
- u spon na obou stranách zubního oblouku musí být retenční ramena buď obě bukálně, nebo obě orálně
- opěrné a stabilizační části musejí být naprosto rigidní (lité) , retenční části zase pružné (drát)
Zásuvné spoje
- esteticky dokonalé
- skládají se ze dvou částí: patrice a matrice
- retence je větší než u spon, stabilita musí být u některých podpořena stabilizačními prvky
- přenos žvýkacího tlaku je dentální a dento-mukózní
Spojovací prvky
- spojují jednotlivé části částečných snímatelných protéz,
- v úseku bezzubé části alveolu z třmene vybíhá retenční mřížka, na niž je pak fixováno tělo
Požadavky
- pevnost, rigidita
- třmen musí co nejméně překážet v ústech (fonace, polykání a žvýkání)
- je nutno jej odlehčit
- nesmí traumatizovat gingivu, ani nijak zraňovat sliznici při žvýkání, v dolní čelisti podjazykovou uzdičku
PRAKTICKÁ ČÁST
Nejprve si zhotovíme sádrový model z pacientových otisků, které nám poslal zubní lékař.
Jakmile jsou odlité, vezmeme si artikulátor a na horní i dolní otisk si pečlivě zakreslíme okluzní rovinu, střed otisku a hřebenovou linii. Pak za pomoci gumičky zaartikulujeme. Na to použijeme růžovou sádru, neboli efektor. Je možné také použít kamennou a alabastrovou sádru smíchanou dohromady.
Když máme zaartikulováno, naizolujeme si model (buď jarem, nebo prostým namočením do studené vody) vezmeme si ploténku vosku a za pomoci kahanu, nebo horkovzdušné pistole si na modelu ploténku souměrně rozehřejeme. Až bude tvárná, prsty okopírujeme její obsah všude a pečlivě na celém modelu. Necháme zatuhnout a přebytky mírně nad uzávěrem, tak 0,5 mm ploténku kolem dokola ořízneme. Samozřejmě konec ploténky musí procházet kolem zubů z vnitřní strany modelu.
Nyní si vezmeme voskové dráty určené k vytváření litých, rygidních spon a vytvoříme voskové spony na obou stranách v mezerách vzniklých po extrakci zubů, které později budeme nahrazovat. Litá ramena vždy vychází z orální strany a vybíhá z něj na okliuní ploše opěrný trn. Později bude zajišťovat stabilitu a přenos žvýkacího tlaku.
Vestibulární rameno vyrobíme z drátu a s horním odstupem. Průměr drátu by měl být 0.8 až 0,9 mm. Je pružné a mělo by zasahovat do podsekřivého prostoru. Vymodelovaná orální ramena sejmeme z ploténky a připojíme jej na licí kuželík. Vytvoříme vtokovou soustavu a tu vložíme do kroužku, který byl vymazán vazelínou a na vákuové míchačce zamícháme silikan universal v poměru 22ml tekutiny / 100g prášku. Pak do kroužku na vibrátou nalejeme namíchanou formovací hmotu, až na okraj a necháme zatuhnout.
Po zatuhnutí vyndáme z kroužku a ten je připraven na vysušení, vypálení a následné vylití kovem v licím přístroji.Po vypálení dostaneme pomocí úderů kladívka vtokovou soustavu z formovací hmoty. Potom opískujeme v pískovači. Odřízneme vtokovou soustavu na rychloodřezávačce. Spony jemě obrousíme a vyleštíme, ať už na leštičce, a nebo galvanické leštičce. Jejich retenční konce natřeme conalorem, který ztuhne tak, že ho chvíli podržíme nad kahanem. Spony zase naadaptujeme do vosku. Okraje protézy ještě do kulata zahladíme, aby později pacienta nedráždila.
Nyní můžeme začít stavět zuby. Na ploténku vosku lehce přitavíme tenký voskový váleček, abychom měli do čeho zuby vnořit. K ruce si vezmeme garnitudy a postupně adaptujeme předtvary na model. Někdy je potřeba zbrousit aproximální plochy, aby se zuby do mezer, kde byly původně zuby, správně vešly. Stavíme zase za pomoci gumičky. Někdy je nutné zbrousit zub i z orálního pohledu, jelikož by mu tam mohla překážet rigidní spona, která byla protavena do vosku. Když máme zuby správně postavené, souhlasí s oklizní rovinou, hřebenovou liníí a protiskusem, můžeme začít kyvetovat.
Namícháme si alabastrovou sádru a do spodní části kyvety, která byla vymazána vazelínou, pomalu vlejeme sádru. Než zatuhne, tak si vezmeme protézu na modelu a i s modelem jej vnoříme tak, aby byly zuby vidět a vestibulární stranu překrejeme sádrou. Vytvoříme jakýsi sádrový val, který ale nesmí zasahovat do vnitřní strany protézy, maximálně přes okraj. Necháme zatuhnout.
Když je sádra ztuhlá, celou její plochu, až na spony a vzniký prostor kde býval vosk, naizolujeme isodentem. Adaptujeme alespoň dvě vrstvy. Potom kyvetu překrejeme horní částí a tu samou sádru jako jsme použili do dolní části, tu horní vylejeme.
Když je sádra ztuhlá, můžeme údery kladívkem do sádrováku položeného hranou do mezery uprostřed kyvety, oddělit horní část od té spodní.
Již připraveným hrncem s vroucí vodou kyvetu pomocí naběračky řádně vyplavíme od vosku a jiných nečistot. Po vyplavení je kyveta připravená pro pryskyřici.
Ve skleněné nádobě si rozděláme superacryl, nebo superacryl + prášek s tekutinou. Těsto by mělo mít konzistenci mokrého sněku a když toho docílíme, přikrejeme nádobu průhlednou tabulkou a necháme pryskyřici zrát. To, že už je zralá poznáme tak, že když na ni po cca 15 minutách sáhneme, nelepí. V tom případě si vezmeme na malý modelovák kousek pryskyřice a začneme jej ,,cpát “ do vzniklého prostoru po vyplaveném vosku. Protlačujeme jej, abychom si mohli být jisti, že se pryskyřice dostane až do nejzašších koutů. Když máme pryskyřici na místě, vezmeme si kousek mikrotenového sáčku, který namočíme do vody a přiložíme na pryskyřici. Kyvetu zavřeme a dáme jí pod lis. Kyvetu tam necháme tak 10 mint a po vytažení kyvety vyndáme sáček. Pak už jen kyvetu dáme do tlakového polymerátoru na 95 – 120°C, tlak 0,6 Mpa, po dobu 10 – 15 minut.
Když je pryskyřice zpolymerovaná, můžeme údery kladívkem do sádrováku položeného hranou do mezery, uprostřed kyvety, oddělit horní část od té spodní. Vyjmeme protézu ven a vyzkoušíme na modelu. Pokud správně sedí, lehce obrousíme a vyleštíme práci na vysoký lesk.
Po vyleštění ještě opárujeme a hotovou práci můžeme odeslat.
Závěr
Časem stráveným psaní této seminární práce jsem si zopakovala pracovní postupy a utvrdila jej do budoucna. Snad mi tato seminásní práce také pomůže jako návod při nesnázích.
Seznam použité literatury
www.google/obrazky.cz
www.ulozto/protetika.cz
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Celopl%C3%A1%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1_castecna/snimatelna/nahrada
Školní sešit na protetickou technologii a stomatologii.
Veškerá praktická část byla napsána z poznatků v hodině a připomínek vyučujícího.
