📖 Úvod
Kakost muškátový, známý také jako čapí nůsek pižmový, je jednoletá až dvouletá bylina, která při rozemnutí listů uvolňuje výraznou pižmovou či muškátovou vůni. Vytváří přízemní růžici pérovitě složených, lepkavě chlupatých listů. Od jara do podzimu kvete drobnými růžovými až purpurovými květy uspořádanými do okolíků. Typickým znakem je zobanitý plod, který se za zralosti spirálovitě stáčí. Často roste na narušených, suchých a slunných místech jako jsou pole, vinice, rumiště a okraje cest.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá až dvouletá, dosahující výšky 10-60 cm, tvořící přízemní růžici listů, z níž vyrůstají poléhavé až vystoupavé, žláznatě chlupaté lodyhy, celkový vzhled je rozložitý a rostlina při rozemnutí vydává charakteristickou pižmovou vůni.
Kořeny: Hlavní, silný a kůlovitý kořen pronikající hluboko do půdy.
Stonek: Lodyha je plná, často červenavě naběhlá, hustě pokrytá lepkavými, mnohobuněčnými žláznatými chlupy, které vylučují vonné silice; je větvená, poléhavá nebo vystoupavá a bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici a na lodyze vstřícně; jsou dlouze řapíkaté, lichozpeřené s 5-9 páry přisedlých lístků, které jsou vejčitého tvaru s ostře pilovitým až laločnatým okrajem; barva je svěže zelená, venace je zpeřená a celý list je pokrytý mnohobuněčnými žláznatými a krycími trichomy.
Květy: Květy jsou růžové až purpurové, pětičetné, pravidelné, uspořádané v dlouze stopkatém květenství typu okolík (přesněji lichookolík), který obvykle čítá 5-12 květů; doba kvetení je od dubna do září.
Plody: Plodem je poltivý zobanitý plod, který se za zralosti rozpadá na 5 jednosemenných plůdků (nažek); tyto plůdky jsou hnědé barvy, vřetenovitého tvaru a mají dlouhý, hygroskopicky se spirálovitě kroutící zobánek, který slouží k zavrtání do země; dozrává postupně od května do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Středomoří, západní Asii a severní Afriku, nicméně v České republice je považována za neofyt, tedy zavlečený druh, jehož výskyt je velmi vzácný a často jen přechodný, vázaný především na nejteplejší oblasti jako je jižní Morava a Polabí, často v blízkosti dopravních uzlů jako jsou nádraží a přístavy. Sekundárně se rozšířila jako kosmopolitní plevel do celého světa s mírným klimatem, včetně Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu, kde se chová jako ruderální, někdy až invazivní druh.
Stanovištní nároky: Preferuje plně osluněná, teplá a suchá stanoviště, jako jsou rumiště, okraje polí a cest, železniční náspy, vinice, úhory, pastviny a jiná narušovaná místa v krajině i v městské zástavbě. Je to výrazně světlomilná (heliofilní) a teplomilná rostlina, která nesnáší zastínění. Roste na půdách, které jsou vysýchavé, lehké, písčité až hlinité, dobře propustné a velmi bohaté na živiny, zejména na dusík (je tedy výrazně nitrofilní), přičemž toleruje široké rozmezí pH od mírně kyselého po zásadité.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti využívala celá kvetoucí nať jako adstringens (svíravý prostředek) a diuretikum díky obsahu tříslovin, a to zevně na kožní afekce a vnitřně při průjmech či dyzentérii; v gastronomii jsou mladé listy jedlé a lze je konzumovat syrové v salátech nebo vařené podobně jako špenát, mají mírně kořenitou, petrželovou chuť a po rozemnutí charakteristickou muškátovou vůni; technické či průmyslové využití je zanedbatelné; jako okrasná rostlina se běžně nepěstuje, i když by se hodila do přírodních suchých zahrad; ekologicky představuje zdroj nektaru pro různé druhy hmyzu včetně včel, i když není včelařsky významná, a její semena mohou sloužit jako potrava pro zrnožravé ptáky.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou třísloviny (taniny), které podmiňují její svíravé a protizánětlivé účinky, dále flavonoidy (například kvercetin), fenolické kyseliny a komplex těkavých látek v esenciálním oleji, který je zodpovědný za charakteristickou pižmovou či muškátovou vůni, jež dala rostlině její druhové jméno; v listech je obsažen také vitamín C a minerální látky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není považována za jedovatou a její mladé listy jsou v přiměřeném množství bezpečně jedlé; pro hospodářská zvířata je běžnou a neškodnou součástí pastvy a nejsou známy případy otravy. Možnost záměny existuje s jinými druhy ze stejného rodu, zejména s hojnějším kakostem bolehlavovitým („Erodium cicutarium“), který se liší jemněji 2x peřenosečnými listy připomínajícími kapradinu nebo nať bolehlavu, zatímco lístky popisovaného druhu jsou jen peřenodílné s mělce laločnatými úkrojky; od rodu kakost („Geranium“) se celý rod odlišuje počtem plodných tyčinek (5 oproti 10 u rodu „Geranium“); žádný z podobných druhů není nebezpečně jedovatý.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, jelikož se jedná o nepůvodní, zavlečený druh a její výskyt je velmi sporadický. Mezinárodně není uvedena v seznamu CITES ani jiných úmluvách a v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je celosvětově hodnocena jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) díky svému obrovskému areálu rozšíření a schopnosti kolonizovat narušená stanoviště.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Erodium“ pochází z řeckého slova „erodios“ (volavka), což odkazuje na dlouhý zobákovitý výběžek plodu, stejně jako český název čapí nůsek; druhové jméno „moschatum“ znamená latinsky „vonící po pižmu“ (musk) kvůli silné, charakteristické vůni rozemnutých listů. Největší botanickou zajímavostí je speciální adaptace pro šíření semen – zobánek plodu je hygroskopický, což znamená, že se při vysychání spirálovitě stáčí a za vlhka (např. při ranní rose) se prudce narovnává, čímž aktivně zavrtává semeno i s osemením do půdy, což výrazně zvyšuje šanci na úspěšné vyklíčení.
