📖 Úvod
Kakost smrdutý, lidově zvaný čapí nos, je hojná jednoletá až dvouletá bylina, která po rozemnutí listů uvolňuje charakteristický pižmový zápach. Má větvenou, křehkou a často načervenalou lodyhu porostlou jemnými chloupky. Zdobí jej drobné, sytě růžové až purpurové květy. Jeho dlanitě dělené listy se na podzim zbarvují do červených odstínů. Typickým znakem je zobanitý plod, který dal rostlině její lidové jméno. Daří se mu na stinných a vlhkých místech, jako jsou lesy, zdi a rumiště.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá až dvouletá, dosahující výšky 10-50 cm, s poléhavým až vystoupavým, bohatě větveným habitem, tvořící volné trsy, celkově žláznatě chlupatá, často načervenalá a po rozemnutí charakteristicky páchnoucí.
Kořeny: Hlavní, poměrně slabý kůlový kořen s četnými postranními kořínky.
Stonek: Lodyha je přímá nebo poléhavá, často od báze větvená, dužnatá a křehká, zřetelně článkovaná se ztlustlými kolénky (uzlinami), často červeně naběhlá, hustě porostlá odstávajícími jednoduchými krycími i kratšími žláznatými chlupy, bez trnů.
Listy: Uspořádání listů je vstřícné; listy jsou dlouze řapíkaté (horní téměř přisedlé), v obrysu trojúhelníkovité až pětiúhelníkovité, dlanitě 3-5četné s lístky dále peřenosečně dělenými na zubaté úkrojky; okraj úkrojků je laločnatý až zubatý; barva je světle zelená, často s červeným nádechem, na podzim se barví do oranžova až červena; žilnatina je dlanitá; povrch je z obou stran porostlý mnohobuněčnými krycími a žláznatými trichomy, které vylučují páchnoucí silice.
Květy: Květy jsou růžové až světle purpurové, s tmavšími podélnými žilkami; květ je pětičetný, pravidelný, s nezaokrouhlenými obvejčitými korunními lístky a deseti tyčinkami; květy vyrůstají po dvou na dlouhých stopkách z paždí listů a tvoří květenství dvoukvětý vidlan; doba kvetení je od května do října.
Plody: Typ plodu je poltivý zobanitý plod, který se za zralosti explozivně rozpadá na 5 jednosemenných, hladkých plůdků (nažek); barva zralého plodu je hnědá; tvar je charakteristický dlouhým zobanem (až 2 cm), který se po dozrání semen spirálovitě zkroutí a katapultuje plůdky do okolí; doba zrání je od června do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je téměř celá Evropa, severní Afrika a mírné pásmo Asie až po Himálaj a Japonsko; v České republice je původním druhem, hojně rozšířeným od nížin až do horských oblastí po celém území; jako zavlečený druh se vyskytuje v Severní i Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, kde je často považován za invazivní plevel.
Stanovištní nároky: Preferuje stinná a polostinná stanoviště s vlhčí, humózní a na živiny, zejména dusík, bohatou půdou; typicky roste ve stinných lesích, zejména v bučinách a suťových lesích, na skalách, ve zříceninách, na starých zdech, rumištích, v křovinách a podél cest; je tolerantní k pH půdy, ale daří se mu lépe na půdách neutrálních až mírně zásaditých, často vápnitých, přičemž jde o stínomilnou až polostínomilnou rostlinu vyžadující přiměřenou vlhkost.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství, kde byla známá jako „Boží milost“, se využívala a stále využívá kvetoucí nať sbíraná od května do září, která působí svíravě (adstringentně) díky vysokému obsahu tříslovin, čehož se využívá při průjmech, zánětech v dutině ústní a k zastavení vnitřního i vnějšího krvácení, a zevně se používá na špatně se hojící rány, ekzémy, opary a kožní záněty; v gastronomii jsou mladé listy teoreticky jedlé, ale pro silný, nepříjemný pach a hořkou chuť se téměř nepoužívají, nanejvýš v minimálním množství jako koření; technické využití je zanedbatelné; v okrasném zahradnictví se uplatňuje v přírodních a lesních zahradách jako půdopokryvná rostlina, ceněná pro své jemné listy, které se na podzim zbarvují do červena a existuje i bělokvětý kultivar „Album“; z ekologického hlediska je významná jako zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky a pestřenky a jejími listy se živí housenky některých motýlů.
🔬 Obsahové látky
Mezi klíčové obsažené látky patří vysoká koncentrace tříslovin, především elagotanin geraniin, který je zodpovědný za svíravé účinky, dále obsahuje hořčiny, organické kyseliny jako kyselina citrónová a jablečná, flavonoidy včetně kvercetinu a kempferolu, pryskyřice a silice, které rostlině propůjčují charakteristický, pro mnohé nepříjemný zápach po rozemnutí.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro zvířata, avšak při vnitřním užití ve velmi vysokých dávkách by mohla kvůli vysokému obsahu tříslovin způsobit podráždění trávicího traktu; záměna s nebezpečnými druhy je málo pravděpodobná díky jejímu naprosto specifickému a intenzivnímu pachu po rozemnutí, který ji spolehlivě odlišuje; laik by si mohl teoreticky splést její dělené listy s listy některých jedovatých miříkovitých rostlin (např. bolehlav plamatý), avšak stavba květu (pětičetný, růžový vs. bílé okolíky), chlupatá, často červenající se lodyha a především zmíněný pach jsou spolehlivými rozlišovacími znaky, přičemž záměna s jinými druhy kakostů není nebezpečná, jelikož v ČR nejsou jedovaté.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani v mezinárodním měřítku nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, není uveden na seznamu CITES ani v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR; jedná se o velmi běžný, hojně rozšířený a synantropní druh, který není nijak ohrožen a na globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako druh málo dotčený (Least Concern – LC).
✨ Zajímavosti
Latinské druhové jméno „robertianum“ je spojováno buď se svatým Robertem z Molesme, středověkým zakladatelem cisterciáckého řádu a znalcem bylin, nebo s postavou z německého folklóru, skřítkem Knechtem Ruprechtem, což by odkazovalo na jeho růst na neuspořádaných, ruderálních místech; české jméno kakost a lidový název čapí nos odkazují na tvar plodu, který připomíná hlavu s dlouhým zobákem jeřába či čápa, a přívlastek smrdutý pak jednoznačně popisuje jeho charakteristickou vůni; fascinující adaptací je mechanismus šíření semen – po dozrání se zobákovitý plod vlivem pnutí explozivně zkroutí a katapultuje semena do vzdálenosti několika metrů od mateřské rostliny, a výrazné červenání listů a lodyh na slunci nebo při stresu je způsobeno produkcí ochranných pigmentů antokyanů.
