📖 Úvod
Harpagofyt ležatý, známý také jako Čertův dráp, je vytrvalá bylina pocházející z pouštních oblastí jižní Afriky. Jeho název je odvozen od nápadných plodů s velkými, hákovitými ostny. Pro léčebné účely se sbírají zásobní kořenové hlízy, které obsahují účinné látky s protizánětlivými a analgetickými vlastnostmi. Extrakt z harpagofytu se proto často využívá jako podpůrný prostředek při bolestech kloubů, zad a při revmatických potížích, kde pomáhá zlepšovat pohyblivost a tlumit bolest.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, s poléhavými lodyhami dlouhými až 1,5 m tvořícími nízké, rozložité porosty o výšce cca 20 cm, celkovým vzhledem připomíná plazivý koberec s výraznými šedozelenými listy a nápadnými květy.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen hlubokým hlavním kůlovým kořenem, z něhož vyrůstají postranní kořeny nesoucí velké, sekundární, hlízovitě ztlustlé zásobní orgány (hlízy) nepravidelného tvaru, které slouží k uchovávání vody a živin a jsou hlavní sbíranou částí rostliny.
Stonek: Lodyhy jsou plazivé, poléhavé, jednoleté, bylinné, často paprsčitě se rozvětvující od kořenového krčku, na průřezu hranaté a mírně sukulentní, bez přítomnosti trnů či ostnů.
Listy: Listy jsou převážně vstřícné, ale i střídavé, dlouze řapíkaté, s čepelí široce vejčitou až okrouhlou, hluboce dlanitě laločnatou (3-5 laloků), jejichž okraj je nepravidelně zubatý až vlnitý, mají šedozelenou barvu, dlanitou žilnatinu a jsou hustě pokryté přisedlými mnohobuněčnými slizovými žlázkami (krycí trichomy), což jim dodává lepkavý vzhled.
Květy: Květy jsou velké, nápadné, zygomorfní (souměrné), trubkovité až nálevkovité, vyrůstající jednotlivě v úžlabí listů; koruna je pěticípá, v ústí tmavě růžová, purpurová až fialová, směrem k bázi světlejší až žlutobílá; kvetení probíhá během období dešťů.
Plody: Plodem je velká, zploštělá, dřevnatá tobolka šedohnědé barvy, která je charakteristická svými četnými (cca 12-16) dlouhými, paprsčitě uspořádanými rameny, jež jsou zakončena velmi ostrými, zpětně zahnutými hákovitými ostny sloužícími k přichycení na srst zvířat (zoochorie); dozrává po odkvětu v období sucha.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této rostliny zahrnuje polopouštní oblasti jižní Afriky, zejména poušť Kalahari na území Namibie, Botswany, Jihoafrické republiky a Angoly; v Evropě ani Asii se přirozeně nevyskytuje a v České republice není původní, není zde ani považována za neofyt, jelikož ve volné přírodě vůbec neroste a ani se zde běžně nepěstuje z důvodu klimatických podmínek, veškerý její výskyt v ČR je tak spojen s dovozem pro farmaceutické účely.
Stanovištní nároky: Jedná se o vyhraněný xerofyt, který preferuje extrémně suchá, slunná a teplá stanoviště, jako jsou písčité savany, otevřené pláně a okraje pouští; vyžaduje hluboké, písčité a velmi dobře propustné půdy, které jsou často chudé na živiny, a jako výrazně světlomilná (heliofilní) rostlina nesnáší zastínění a je dokonale adaptována na dlouhá období sucha díky svým hluboko uloženým zásobním hlízám.
🌺 Využití
Její hlavní a celosvětový význam spočívá v léčitelství, kde se využívají sušené vedlejší kořenové hlízy; tradičně ji využívaly kmeny Sanů a Khoikhoiů k léčbě bolesti, horečky a trávicích potíží, zatímco v moderní fytoterapii je ceněna pro své silné protizánětlivé a analgetické účinky, zejména při léčbě osteoartrózy, revmatismu a bolestí zad; v gastronomii se nevyužívá, jelikož její hlízy jsou extrémně hořké; průmyslově je zpracovávána farmaceutickými firmami na extrakty pro tablety, kapsle a čaje; jako okrasná rostlina nemá význam a nepěstuje se; ekologický význam spočívá v její schopnosti přežít v aridních podmínkách a v jejím unikátním způsobu šíření plodů, které se zachytávají na srsti zvířat.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými účinnými látkami jsou iridoidní glykosidy, především harpagosid, harpagid a prokumbid, které jsou zodpovědné za její protizánětlivé a bolest tlumící vlastnosti a také za výraznou hořkou chuť; dále obsahuje fenolické glykosidy jako akteosid a isoakteosid, fytosteroly (především beta-sitosterol), flavonoidy a triterpeny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není v terapeutických dávkách považována za toxickou pro lidi ani zvířata; při předávkování nebo u citlivých jedinců může způsobit gastrointestinální potíže jako nevolnost, průjem nebo bolest břicha, a neměli by ji užívat lidé se žaludečními či dvanáctníkovými vředy a žlučníkovými kameny, ani těhotné ženy; jelikož v ČR neroste, záměna s jinými druhy ve volné přírodě není možná a v oblasti původu by mohla být zaměněna s příbuzným druhem „Harpagophytum zeyheri“, který má podobné, ale často slabší účinky.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, protože se zde přirozeně nevyskytuje; mezinárodně je však její sběr monitorován z důvodu rizika nadměrné sklizně ve svém přirozeném areálu a ačkoliv není zařazena na seznam CITES, v některých zemích původu je její sklizeň regulována a podporovány jsou projekty udržitelného sběru; na Červeném seznamu IUCN je globálně hodnocena jako „Málo dotčený“ (Least Concern), avšak lokální populace mohou být ohroženy.
✨ Zajímavosti
Latinský název „Harpagophytum“ pochází z řeckých slov „harpagos“ (hák, drapák) a „phyton“ (rostlina), což odkazuje na její velký dřevnatý plod s mnoha hákovitými rameny; druhové jméno „procumbens“ je latinské a znamená „ležatý“ nebo „poléhavý“, což popisuje její plazivý růst; často se jí přezdívá „Čertův dráp“ (Devil’s Claw) právě kvůli vzhledu plodu; zvláštní adaptací je její rozmnožovací strategie (zoochorie), kdy se tyto hákovité plody zachytí za srst či nohy kolemjdoucích zvířat, která je tak roznášejí na velké vzdálenosti, a její hluboké zásobní hlízy jí umožňují přečkat i několik let trvající sucho.
