📖 Úvod
Zevar vzpřímený je statná, vytrvalá bahenní a vodní rostlina dorůstající výšky až 1,5 metru. Jeho dlouhé, mečovité listy jsou na bázi trojhranné. Nepřehlédnutelným znakem jsou charakteristická kulovitá, ostnitá květenství uspořádaná na lodyze nad sebou – nahoře jsou menší samčí a pod nimi větší samičí. Později se mění v pichlavé plodenství. Roste hojně na březích stojatých či pomalu tekoucích vod, jako jsou rybníky, tůně a kanály, kde poskytuje důležitý úkryt živočichům.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 30-150 cm (někdy až 200 cm), habitus statné, trsnaté, rákosu podobné rostliny tvořící husté porosty, celkový vzhled je dán vzpřímenými lodyhami a dlouhými, mečovitými listy vystupujícími z vody či bahna.
Kořeny: Plazivý, silný, větvený, bělavý oddenek, kterým se rostlina vegetativně šíří a který je hustě pokryt adventivními (svazčitými) kořeny pro ukotvení v substrátu.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, tuhá, oblá, v horní části pod květenstvím často ostře trojhranná, jednoduchá nebo v oblasti květenství větvená, lysá, bez přítomnosti trnů či borky.
Listy: Listy uspořádány dvouřadě střídavě, jsou přisedlé s otevřenou pochvou, tvar čepele je dlouze čárkovitý až mečovitý, na průřezu trojúhelníkovitý se zřetelným středovým kýlem, okraj je celokrajný, barva sytě zelená, typ venace je souběžná žilnatina a povrch je zcela lysý, bez jakýchkoliv trichomů.
Květy: Květy jsou jednopohlavné, zelenobílé až nažloutlé, drobné a nenápadné, uspořádané v hustých, kulovitých hlávkách, které tvoří rozvětvené koncové květenství; horní hlávky v květenství jsou samčí (prašníkové) a menší, spodní jsou samičí (pestíkové) a větší, doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plod je souplodí jednosemenných peckoviček (někdy označovaných jako oříšky), které jsou obráceceně jehlancovitého až vřetenovitého tvaru s výrazným zobánkem (zbytek čnělky), barva je zpočátku zelená, ve zralosti hnědá, vytváří charakteristickou pichlavou „ježatou“ kouli o průměru 2-3 cm, doba zrání je od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje téměř celou Evropu, severní Afriku a rozsáhlé oblasti mírné Asie až po Japonsko a Indonésii. V České republice je původním druhem, hojně rozšířeným od nížin do podhůří po celém území, ve vyšších horských polohách se vyskytuje jen vzácně nebo chybí.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou mokřadní a vodní rostlinu (helofyt), která preferuje břehy stojatých či pomalu tekoucích vod, jako jsou rybníky, tůně, slepá ramena řek, kanály a příkopy. Vyžaduje plné slunce, je tedy světlomilná, a roste na bahnitých, živinami bohatých půdách, které mohou být slabě kyselé až neutrální. Její kořenový systém musí být trvale ve vodě nebo v silně podmáčené půdě, často tvoří rozsáhlé jednodruhové porosty.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti oddenek využíval pro své svíravé účinky, ale v současnosti nemá významnější medicínské využití. Z gastronomického hlediska jsou jedlé škrobnaté oddenky (hlízy), které se po uvaření, upečení či usušení a semletí na mouku konzumovaly podobně jako brambory nebo kaštany, jedlé jsou i mladé jarní výhonky. Dlouhé a pevné listy se historicky používaly v košíkářství k pletení rohoží, tašek, košů a jako těsnicí materiál či střešní krytina. V okrasném zahradnictví se uplatňuje při osazování břehů přírodních jezírek a v kořenových čistírnách, kde zpevňuje břehy a tvoří výrazný vertikální prvek; specifické kultivary se běžně nepěstují. Ekologický význam je značný, poskytuje úkryt pro vodní bezobratlé, obojživelníky a rybí potěr, husté porosty slouží jako hnízdiště pro vodní ptactvo (např. rákosníky) a jeho semena jsou vyhledávanou potravou pro kachny a další vodní ptáky.
🔬 Obsahové látky
Hlavní obsaženou látkou v oddencích je škrob, který slouží jako energetická zásobárna. Dále rostlina obsahuje v menším množství třísloviny (taniny), které mají svíravý účinek, a stopy saponinů a flavonoidů, jež přispívají k jejím dřívějším léčebným aplikacím.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro hospodářská zvířata; naopak, její oddenky jsou jedlé. Před rozkvětem je možné si její mečovité listy splést s listy kosatce žlutého (Iris pseudacorus), který je však jedovatý a liší se výrazně velkými žlutými květy, nebo s listy orobince (Typha), ten ale později vytváří charakteristické hnědé doutníkovité palice. Nejpodobnější jsou jiné druhy zevarů (např. zevar jednoduchý), od kterých se tento druh liší především větveným květenstvím. Jeho ostnité, kulovité květenství a plodenství je však po odkvětu prakticky nezaměnitelným znakem.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněna, jelikož se jedná o běžný a hojně rozšířený druh. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena do kategorie málo dotčených druhů (LC – Least Concern) a rovněž podle mezinárodního Červeného seznamu IUCN spadá do globální kategorie málo dotčený (Least Concern) díky svému rozsáhlému areálu a stabilním populacím.
✨ Zajímavosti
Latinský název Sparganium pochází z řeckého slova „sparganion“, což znamená „stužka“ nebo „plenka“, a odkazuje na její dlouhé, páskovité listy. České jméno „zevar“ je odvozeno od slova „zevřít“, což může popisovat sevřený, kulovitý tvar plodenství, zatímco lidový název „ježohlav“ naprosto přesně vystihuje vzhled ostnitých kulovitých plodenství připomínajících ježka. Zajímavou adaptací je přítomnost aerenchymu, tedy houbovitého pletiva v lodyze a listech, které zajišťuje efektivní transport kyslíku ke kořenům rostoucím v anoxickém bahně bez přístupu vzduchu. Jedná se o jednodomou rostlinu, kde samčí květenství (menší kuličky) jsou umístěna na stonku výše než samičí (větší kuličky).
