📖 Úvod
Vstavač kukačka je vytrvalá orchidej rostoucí na slunných loukách a pastvinách. Dorůstá výšky 10 až 30 cm. Vytváří řídké klasovité květenství s purpurovými, růžovými až bělavými květy. Charakteristickým znakem jsou vnější okvětní lístky s výraznou zelenou žilnatinou, které tvoří jakousi přilbu nad pyskem. Pysk je trojlaločný, světlejší a často tečkovaný. Kvete od dubna do června a v České republice patří mezi ohrožené a zákonem chráněné druhy rostlin.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá (geofyt), vysoká 10–40 cm, bez koruny, celkovým vzhledem se jedná o vzpřímenou, štíhlou rostlinu s přízemní růžicí listů a hustým klasovitým květenstvím na vrcholu lodyhy.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen dvěma podzemními hlízami kulovitého až elipsoidního tvaru, z nichž jedna, loňská, je scvrklá a vyživuje kvetoucí rostlinu, zatímco druhá, letošní, je pevná a slouží jako zásobárna pro příští rok, z hlíz vyrůstají tenké, nevětvené kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá, jednoduchá, nevětvená, oblá v průřezu, plná, lysá a v horní části často zbarvená do fialova či purpurova, bez jakýchkoliv trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici (obvykle 2–5 listů) a několik menších listů je střídavě na lodyze; jsou přisedlé a svými bázemi pochvatě objímají lodyhu; tvar je podlouhle kopinatý až čárkovitě kopinatý, na vrcholu tupý či zašpičatělý, okraj je celokrajný; barva je svěže zelená až sivozelená, vždy bez skvrn; žilnatina je souběžná, typická pro jednoděložné rostliny; povrch je zcela lysý, bez jakýchkoliv trichomů.
Květy: Květy jsou obvykle purpurově fialové, ale jejich barva je velmi variabilní od tmavě fialové přes růžovou až po čistě bílou (albíni), s charakteristickými tmavšími, často nazelenalými souběžnými žilkami na vnějších okvětních lístcích; tvar je souměrný (zygomorfní), vnější a vnitřní okvětní lístky tvoří přilbu, pysk je trojlaločný, široký, na bázi bělavý s fialovými tečkami a vzadu opatřený krátkou, válcovitou, vzhůru ohnutou ostruhou; jsou uspořádány v hustém, válcovitém až krátce vejčitém klasu, který obsahuje 5 až 25 jednotlivých květů; doba kvetení je od konce dubna do června.
Plody: Plodem je vzpřímená, vřetenovitá až válcovitá tobolka, která puká podélnými štěrbinami a obsahuje obrovské množství (tisíce) extrémně drobných, prachových semen; barva tobolky je v mládí zelená, za zralosti postupně hnědne a zasychá; dozrává v průběhu července a srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu od Britských ostrovů po Kavkaz, západní Asii a severní Afriku; v České republice se jedná o původní, archeofytní druh, který byl dříve rozšířen roztroušeně až hojně v teplejších oblastech od nížin po podhůří, ale v současnosti jeho populace v důsledku zániku vhodných biotopů, především intenzifikací zemědělství, výrazně ustoupily a jsou silně fragmentované a vzácné.
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné, druhově bohaté a extenzivně obhospodařované biotopy, jako jsou mezofilní a suché louky, pastviny, světlé lesní lemy a slunné stráně; je to výrazně světlomilný (heliofilní) a teplomilný druh, který vyžaduje půdy, které jsou neutrální až zásadité, tedy vápnité, a jsou spíše chudší na živiny, přičemž z hlediska vlhkosti mu vyhovují půdy čerstvě vlhké až mírně vysychavé, ale nesnáší zamokření ani vysoký obsah dusíku.
🌺 Využití
V minulosti byly jeho hlízy hlavním zdrojem pro výrobu salepu, což je výživný slizovitý prášek, který se v lidovém léčitelství používal k přípravě posilujícího nápoje pro rekonvalescenty a děti, a k léčbě zažívacích potíží či kašle; v gastronomii se salep využíval jako zahušťovadlo do nápojů, zmrzlin a pudinků, zejména v Turecku a na Blízkém východě; pro okrasné účely se kvůli extrémní náročnosti pěstování spojené s mykorhizní symbiózou nepoužívá a jeho ekologický význam spočívá v tom, že je indikátorem zachovalých a druhově bohatých lučních společenstev a jako nektar neposkytující orchidej se podílí na specializovaných opylovacích vztazích s hmyzem, který láká pouze svým vzhledem.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou chemickou sloučeninou v hlízách je slizovitý polysacharid glukomanan (někdy označovaný jako bassorin), který je zodpovědný za jejich léčebné a zahušťovací vlastnosti a schopnost bobtnat ve vodě; dále obsahují škrob, cukry, bílkoviny a minerální látky, zatímco atraktivní zbarvení květů je způsobeno přítomností pigmentů ze skupiny antokyanů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata považována za jedovatou a nejsou známy žádné případy otravy, naopak její hlízy byly v minulosti zpracovávány pro konzumaci; záměna je možná s jinými druhy vstavačovitých rostlin s fialovými květy, například se vstavačem mužským („Orchis mascula“), který má ale často skvrnité listy a dolů směřující ostruhu, nebo s některými prstnatci („Dactylorhiza“), které lze odlišit podle skvrnitých listů a ploššího tvaru květenství, přičemž žádný z těchto podobných původních druhů orchidejí není nebezpečně toxický.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený druh (§2) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., což zakazuje jeho trhání, vyrývání, poškozování i jakoukoliv jinou manipulaci; mezinárodně je chráněn, stejně jako všechny orchideje, v rámci úmluvy CITES (Příloha II), která přísně reguluje veškerý mezinárodní obchod s těmito rostlinami a jejich produkty, aby se zabránilo ohrožení jejich populací ve volné přírodě.
✨ Zajímavosti
Dřívější rodové jméno „Orchis“ pochází z řeckého výrazu pro varle, což odkazuje na tvar párových hlíz, zatímco druhové jméno „morio“ je latinsky šašek, pravděpodobně podle přilby květu s výraznými žilkami, která připomíná šaškovskou čepici; české jméno kukačka je odvozeno od faktu, že kvete v květnu, tedy v době, kdy začíná zpívat kukačka, a v minulosti byly jeho hlízy v souladu s naukou o signaturách považovány za silné afrodisiakum.
