📖 Úvod
Vrbina hajní je vytrvalá, nízká bylina s plazivými, tenkými lodyhami, které často v uzlinách kořenují a vytvářejí tak husté koberce. Její vstřícné, jasně zelené listy mají vejčitý tvar a jsou krátce řapíkaté. Od května do srpna se objevují jednotlivé, zářivě žluté, pětičetné květy na dlouhých stopkách vyrůstajících z úžlabí listů. Daří se jí na vlhkých, stinných stanovištích, typicky v listnatých lesích, u potoků a na prameništích, kde je indikátorem vlhčí půdy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 10–30 cm, někdy až 50 cm; habitus tvoří poléhavý až plazivý, vytvářející nízké, řídké kobercovité porosty s tenkými, kořenujícími lodyhami; celkový vzhled je jemný a křehký.
Kořeny: Tvořen tenkým, plazivým, bohatě větveným oddenkem, z jehož uzlin vyrůstají svazčité adventivní kořeny.
Stonek: Lodyha je poléhavá až vystoupavá, tenká, oblá na průřezu nebo tupě čtyřhranná, lysá, často načervenale naběhlá, v uzlinách schopná zakořenit; bez trnů či ostnů.
Listy: Uspořádání listů vstřícné; listy jsou krátce řapíkaté; čepel je široce vejčitá až téměř okrouhlá, na bázi zaokrouhlená až mělce srdčitá a na vrcholu zašpičatělá; okraj je celokrajný; barva svěže zelená, na líci lesklá; žilnatina je zpeřená, s mírně vyniklou střední žilkou; povrch je zcela lysý, bez trichomů.
Květy: Květy jsou sytě žluté; tvar kolovitý s pěti široce rozestálými, zašpičatělými korunními lístky, které se nepřekrývají; vyrůstají jednotlivě na dlouhých, tenkých, nitkovitých stopkách z paždí středních a horních listů; nejedná se o klasické květenství; doba kvetení je od května do srpna.
Plody: Plodem je kulovitá tobolka, která je kratší než kalich a otevírá se pěti chlopněmi; barva je za zralosti hnědá; tvar je kulovitý, o průměru 2,5–4 mm; dozrává v průběhu léta a časného podzimu, přibližně od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje především západní, střední a jižní Evropu, jedná se o evropský, atlantsko-subatlantský druh. V České republice je původním druhem. Její rozšíření u nás je nerovnoměrné, hojněji se vyskytuje ve vlhčích a chladnějších oblastech podhůří a hor, například na Šumavě, v Krušných horách či na Českomoravské vrchovině, zatímco v teplých a suchých nížinách, jako je jižní Morava nebo Polabí, je vzácná nebo zcela chybí.
Stanovištní nároky: Preferuje stinná až polostinná stanoviště, typicky roste v listnatých a smíšených lesích, zejména v květnatých bučinách, suťových a lužních lesích, podél lesních potoků a na prameništích. Vyžaduje trvale vlhké, humózní, kypré a na živiny bohaté půdy, které jsou slabě kyselé až neutrální; vyhýbá se vápnitým a vysychavým podkladům. Jedná se tedy o stínomilnou a vlhkomilnou rostlinu.
🌺 Využití
V moderním ani tradičním léčitelství nemá žádný významný doložený účinek a nesbírá se. Gastronomicky se nevyužívá a je považována za nejedlou. Technické či průmyslové využití neexistuje. V okrasném zahradnictví se uplatňuje jen okrajově jako půdopokryvná rostlina pro stinná a vlhká místa v přírodních zahradách, specifické kultivary se nepěstují. Z ekologického hlediska je její význam v tvorbě souvislého bylinného patra, které brání erozi a udržuje půdní vlhkost; květy poskytují nektar a pyl drobnějšímu hmyzu, jako jsou samotářské včely a pestřenky, ale nepatří mezi významné včelařské rostliny.
🔬 Obsahové látky
Předpokládá se, že obsahuje podobné látky jako jiné druhy rodu, především triterpenové saponiny, které mohou způsobovat mírné podráždění, a flavonoidy, jako je rutin a kvercetin, které jsou běžnými rostlinnými antioxidanty. Dále obsahuje třísloviny a organické kyseliny, avšak přesné fytochemické složení není podrobně prozkoumáno kvůli jejímu malému hospodářskému významu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za nejedovatou nebo jen velmi mírně jedovatou pro lidi i zvířata kvůli obsahu saponinů; požití většího množství by teoreticky mohlo vyvolat gastrointestinální potíže, jako je nevolnost či průjem. Nejčastěji si ji lze splést s příbuznou vrbinkou penízkovou (Lysimachia nummularia), která se odlišuje plazivým růstem, kulatějšími listy a kratšími květními stopkami. Na rozdíl od ní má popisovaný druh listy vejčité a zašpičatělé a z lodyhy nejprve vystoupavě a až poté poléhavě roste. Záměna není nebezpečná, protože ani penízek není jedovatý.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy rostlin podle zákona č. 114/1992 Sb. a není uvedena ani v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR jako ohrožený taxon. Jedná se o běžný druh ve svých typických biotopech. Mezinárodně rovněž nepodléhá žádné ochraně, není zařazena v CITES ani na Červeném seznamu IUCN.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Lysimachia je odvozeno od jména thráckého krále Lýsimacha, který údajně touto rostlinou uklidnil rozzuřeného býka, nebo z řeckých slov lysis (rozvázání, uvolnění) a mache (boj), což odkazuje na údajné tišící účinky. Druhové jméno nemorum znamená latinsky „hajní“ nebo „lesní“, což přesně popisuje její typické stanoviště. České jméno „vrbina“ je odvozeno od listů některých druhů rodu, které připomínají listy vrby. Slouží jako dobrý bioindikátor starých, ekologicky stabilních a nepřerušeně vlhkých lesních porostů.
