📖 Úvod
Vikev jednokvětá, známá též jako čočár, je jednoletá popínavá bylina dosahující výšky až 80 cm. Má sudozpeřené listy zakončené úponkem, kterým se přichytává opory. Její drobné, obvykle jednotlivé fialové až modrofialové květy vyrůstají v úžlabí listů. Plodem je lusk s malými semeny. Pěstuje se především jako hodnotná pícnina a na zelené hnojení, neboť efektivně obohacuje půdu o dusík. Je teplomilná a dobře snáší sucho, pochází ze Středomoří.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (terofyt), dosahující výšky 20–80 cm, s poléhavým až popínavým habitem, tvořící často propletené porosty, celkově jemného a neuspořádaného vzhledu.
Kořeny: Hlavní, kůlový kořenový systém, bohatě větvený s přítomností hlízek obsahujících symbiotické bakterie rodu Rhizobium, které fixují vzdušný dusík.
Stonek: Lodyha je tenká, chabá, hranatá až rýhovaná, poléhavá nebo popínavá pomocí listových úponek, lysá nebo roztroušeně přitiskle chlupatá, zelená, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou sudozpeřené a krátce řapíkaté, složené ze 3–8 párů lístků; lístky jsou úzce čárkovité až podlouhle klínovité s uťatou nebo vykrojenou špičkou, celokrajné, světle až sytě zelené barvy; listové vřeteno je zakončeno jednoduchou nebo větvenou úponkou; žilnatina lístků je zpeřená; přítomny mohou být jednoduché, jednobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy jsou světle fialové, modrofialové až bělavé, často s tmavším žilkováním na pavéze, mají typický motýlovitý tvar (souměrné, s pavézou, křídly a člunkem), jsou uspořádány v dlouze stopkatých, chudokvětých hroznech obsahujících obvykle 1–3 květy; doba kvetení je od dubna do července.
Plody: Plodem je podlouhlý, ze stran smáčknutý lusk, který je za zralosti lysý nebo řídce chlupatý, barva se mění ze zelené na slámově žlutou až hnědou či černou; obsahuje 4–7 kulovitých semen a dozrává v období od července do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Středomoří, jihozápadní a střední Asii až po Indický subkontinent a severovýchodní Afriku; v České republice se jedná o nepůvodní druh, konkrétně neofyt, který je sem pouze přechodně a nepravidelně zavlékán, nejčastěji jako nečistota v osivu jiných plodin, jako je čočka či jiné vikve, a proto se zde netvoří stabilní populace; celosvětově se pěstuje jako pícnina a na zelené hnojení, zejména v suchých a teplých oblastech, kde často zplaňuje a stává se součástí druhotné vegetace.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná a teplá stanoviště, jako jsou pole, úhory, okraje cest, železniční náspy, rumiště a suché travnaté stráně; z hlediska půdních nároků vyžaduje sušší, dobře propustné, na živiny bohaté a především zásadité až neutrální půdy, často s vyšším obsahem vápníku, přičemž je velmi dobře adaptována na sucho a nesnáší zamokření ani kyselé substráty, jedná se tedy o výrazně světlomilnou a teplomilnou rostlinu.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství nemá žádné významné využití; v gastronomii jsou její semena po důkladném uvaření jedlá a lze je připravovat podobně jako čočku, což odráží její lidový název, syrová jsou však mírně jedovatá; její hlavní význam je technický a průmyslový, konkrétně v zemědělství, kde slouží jako hodnotná pícnina pro hospodářská zvířata a jako vynikající plodina pro zelené hnojení, neboť díky symbióze s hlízkovými bakteriemi efektivně obohacuje půdu o dusík; jako okrasná rostlina se nepěstuje; ekologický význam spočívá v tom, že je včelařsky významná, protože její květy poskytují nektar a pyl opylovačům, a její semena slouží jako potrava pro ptáky a drobné hlodavce.
🔬 Obsahové látky
Mezi klíčové obsažené látky patří zejména v semenech přítomné antinutriční a toxické sloučeniny, jako jsou kyanogenní glykosidy (např. vicianin), které se mohou enzymaticky štěpit na kyanovodík, a neproteinové aminokyseliny, například kanavanin; dále obsahuje lektiny (fytohemaglutininy) a saponiny; naopak jsou semena po tepelné úpravě, která tyto látky degraduje, bohatým zdrojem bílkovin a sacharidů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je pro lidi i zvířata za syrova jedovatá, zejména její semena, a to kvůli obsahu kyanogenních glykosidů; konzumace většího množství syrových semen může vést k zažívacím potížím a dalším příznakům otravy, avšak vařením se toxicita zcela eliminuje; lze ji zaměnit s jinými druhy vikví (rod „Vicia“) nebo hrachorů (rod „Lathyrus“), od kterých se odlišuje kombinací znaků, jako jsou obvykle jednotlivé či po dvou uspořádané květy světle fialové až bělavé barvy, počet lístků a tvar palistů; záměna s některými jedovatými druhy hrachorů, které mohou způsobovat neurolathyrismus, může být nebezpečná.
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o původní druh, a proto není chráněná zákonem ani není zařazena do Červeného seznamu ohrožených druhů; na mezinárodní úrovni není uvedena v seznamu CITES a vzhledem ke svému rozsáhlému areálu a běžnému pěstování je v Červeném seznamu IUCN klasifikována jako málo dotčený druh (Least Concern – LC) se stabilní celosvětovou populací.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Vicia“ je starý latinský název pro vikev, pravděpodobně odvozený od slova „vincire“, což znamená „vázat“ nebo „ovíjet“ a odkazuje na popínavý růst pomocí úponků; druhové jméno „monantha“ pochází z řeckých slov „monos“ (jeden) a „anthos“ (květ), což popisuje její charakteristický rys, tedy květy vyrůstající často jednotlivě; český lidový název „čočár“ výstižně odkazuje na semena podobná malé čočce; zajímavou adaptací je její schopnost fixovat vzdušný dusík, což jí umožňuje prosperovat na půdách chudých na živiny a zároveň je obohacovat pro další plodiny.
