📖 Úvod
Vičenec ligrus (esparseta) je vytrvalá, hluboce kořenící bylina a cenná pícnina, která nezpůsobuje nadýmání dobytka. Dorůstá výšky 30 až 80 cm a má lichozpeřené listy. Od května do srpna kvete nápadnými hrozny růžových až purpurových květů, což z něj činí vynikající medonosnou rostlinu vyhledávanou včelami. Jako zástupce bobovitých rostlin má schopnost vázat vzdušný dusík, čímž přirozeně obohacuje a zlepšuje půdu. Daří se mu především na slunných, suchých a vápenitých půdách.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 30-80 cm, tvoří vzpřímené či vystoupavé trsy, celkově robustní, hluboce kořenící pícnina s nápadnými hustými květenstvími.
Kořeny: Hlavní, mohutný, hluboko sahající kůlovitý kořen, který na vrcholu dřevnatí a je bohatě větvený, s četnými hlízkami obsahujícími symbiotické nitrogenní bakterie rodu Rhizobium.
Stonek: Lodyha je přímá či vystoupavá, dutá, rýhovaná až mělce hranatá, v dolní části lysá nebo řídce chlupatá, v horní části pod květenstvím hustěji přitiskle chlupatá, bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené se 6 až 14 jařmy lístků; lístky jsou podlouhle eliptické až čárkovitě kopinaté, celokrajné, na líci tmavě zelené a lysé, na rubu našedlé a přitiskle chlupaté, se zpeřenou žilnatinou a jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou sytě růžové s tmavě fialovým žilkováním, souměrné, motýlovitého tvaru (s pavézou, křídly a člunkem), uspořádané v hustém, kuželovitém až válcovitém klasovitém hroznu na dlouhé stopce; kvete od května do srpna.
Plody: Plodem je jednosemenný, nepukavý lusk, polokulovitý až ledvinovitý, silně zploštělý, šedohnědý, s výraznou síťnatou skulpturou na povrchu a hřebenem krátkých ostnů na okraji; dozrává od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původem je z jižní, střední a východní Evropy a západní Asie, přičemž v České republice je považován za archeofyt, tedy druh zavlečený ve starověku, který zde zdomácněl a dnes je jako cenná pícnina rozšířen v mírných pásech téměř po celém světě, včetně Severní Ameriky a Austrálie; u nás se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech Čech i Moravy, typicky v termofytiku jako je Český kras, Pálava nebo okolí Prahy, naopak ve vyšších a chladnějších polohách chybí.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou rostlinu, která preferuje otevřená a plně osluněná stanoviště, jako jsou suché a stepní trávníky, výslunné stráně, skalní stepi, úvozy, náspy a opuštěné lomy či pískovny; vyžaduje suché, propustné a zásadité až neutrální půdy, je typickým vápnomilným druhem (kalcifytem), který nesnáší kyselé, těžké a zamokřené substráty a díky hlubokému kůlovému kořeni je velmi odolná vůči přísuškům.
🌺 Využití
Jeho největší význam spočívá v zemědělství, kde je pěstován jako vysoce kvalitní pícnina, která díky obsahu taninů nepůsobí u přežvýkavců nadýmání a zároveň zlepšuje půdu fixací vzdušného dusíku; je to jedna z nejvýznamnějších včelařských rostlin, poskytující velké množství nektaru i pylu pro produkci kvalitního světlého medu; v lidovém léčitelství se dříve používal pro své svíravé účinky; v gastronomii se nevyužívá, ačkoliv květy lze použít jako jedlou ozdobu; pro své atraktivní růžové květenství se někdy pěstuje v přírodních zahradách a květnatých loukách, ekologicky je cenný jako potrava pro housenky některých motýlů a jako zdroj potravy pro široké spektrum hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami jsou kondenzované taniny (proanthokyanidiny), které jsou zodpovědné za jeho protinadýmavé účinky u hospodářských zvířat a zlepšují stravitelnost bílkovin; dále obsahuje flavonoidy (glykosidy kvercetinu a kempferolu), menší množství saponinů, vysoký podíl bílkovin a v semenech také neproteinovou aminokyselinu kanavanin.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka i hospodářská zvířata je rostlina považována za netoxickou a naopak prospěšnou; záměna je možná s některými druhy vikví (Vicia), které se však liší přítomností úponků na konci listů místo konečného lístku, a s podobnými druhy rodu kopyšník (Hedysarum), které se v české přírodě vyskytují vzácně v jiných biotopech a odlišují se především plodem, který se rozpadá na jednosemenné díly, zatímco vičenec má jednosemenný, nepukavý a často ostnitý struk.
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o zákonem chráněný ani ohrožený druh, v Červeném seznamu není uveden; vzhledem k jeho širokému globálnímu rozšíření a hojnému výskytu je na celosvětovém Červeném seznamu IUCN zařazen do kategorie „Málo dotčený“ (Least Concern, LC).
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno Onobrychis pochází z řeckých slov „onos“ (osel) a „brychein“ (hltavě žrát), což odkazuje na jeho oblíbenost u zvířat, zatímco druhové jméno viciifolia znamená „s listy jako vikev„; starší český název kopišník či kopištník je odvozen od tvaru plodu připomínajícího koňské kopyto; ve Francii a Anglii je znám jako „sainfoin“ (zdravé seno), což podtrhuje jeho vynikající krmivářské vlastnosti; jeho hluboký kůlový kořen, dosahující délky i několika metrů, je pozoruhodnou adaptací na suchá stanoviště.
