📖 Úvod
Upolín evropský, lidově zvaný knedlíček či volské oko, je vytrvalá, mírně jedovatá bylina vlhkých luk, pramenišť a břehů potoků. Od května do července se pyšní charakteristickými, velkými, kulovitými a zářivě žlutými květy, jež se nikdy plně neotevírají. Tvarem připomínají malé plné tulipány. Jeho tmavě zelené, dlanitě dělené listy tvoří přízemní růžici. V České republice patří mezi ohrožené a zákonem chráněné druhy, které jsou skutečnou ozdobou naší nádherné jarní přírody.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 30-60 cm (vzácně až 100 cm), tvoří husté trsy s přímými lodyhami, celkový vzhled je statný, sytě zelený trs zakončený nápadnými kulovitými květy.
Kořeny: Krátký, silný, svislý až šikmý válcovitý oddenek tmavé barvy, z něhož vyrůstají četné svazčité, adventivní kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá, dutá, oblá a podélně jemně rýhovaná, jednoduchá nebo v horní části chudě větvená, lysá, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, přízemní tvoří růžici a jsou dlouze řapíkaté, lodyžní jsou menší a krátce řapíkaté až přisedlé; čepel je dlanitě pěti až sedmidílná s hluboce členěnými úkrojky, okraj úkrojků je ostře a hrubě pilovitě zubatý; barva je na líci lesklá tmavě zelená, na rubu světlejší; žilnatina je dlanitá; listy jsou převážně lysé, bez specializovaných trichomů.
Květy: Květy jsou zářivě sírově žluté až zlatožluté, velké (2-4 cm v průměru), mají kulovitý, téměř uzavřený tvar tvořený 10-15 široce vejčitými, konkávními kališními lístky (které nahrazují funkci korunních lístků), uvnitř jsou skryty menší, čárkovité nektariové lístky, četné tyčinky a pestíky; květy jsou oboupohlavné a pravidelné, uspořádané jednotlivě na vrcholu lodyhy a jejích větví; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je souplodí měchýřků uspořádané do kulovitého útvaru; jednotlivé měchýřky jsou za zralosti hnědé, z boku smáčklé, na vnitřní straně srostlé a na vrcholu protažené v krátký, srpovitě zahnutý zobánek, obsahují několik černých, hladkých a lesklých semen; doba zrání je od července do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy, s výjimkou nejjižnějších částí, a zasahuje dále na východ přes Kavkaz a západní Sibiř až po Altaj; v České republice je původním druhem, jehož rozšíření je však nerovnoměrné a v posledních desetiletích se zmenšuje, hojněji se vyskytuje ve vyšších polohách od podhůří až po subalpínský stupeň, například na Šumavě, v Krkonoších či Jeseníkách, zatímco v nížinách je vzácný nebo zcela chybí v důsledku odvodňování luk.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké až zamokřené, slatinné a rašelinné louky, prameniště, břehy vodních toků a světlé lužní lesy či olšiny; vyžaduje půdy, které jsou trvale vlhké, humózní, a bohaté na živiny, přičemž upřednostňuje neutrální až slabě zásadité, často vápnité podklady, a jedná se o světlomilnou rostlinu, která však dobře snáší i polostín, typicky na okrajích lesů.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti sušená nať využívala proti kurdějím a při jaterních chorobách, avšak pro svou jedovatost se dnes již neužívá; gastronomicky je zcela nevyužitelný, neboť celá rostlina je jedovatá a nemá žádné technické ani průmyslové využití; jeho hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněnou trvalkou do vlhčích partií zahrad, k jezírkům a do přírodních výsadeb, přičemž existují kultivary jako „Superbus“ s většími květy; ekologicky je velmi významný díky specializovanému vztahu s opylovači, zejména s malými muškami rodu Chiastocheta, které jako jediné dokážou proniknout do uzavřeného květu, opylit ho a naklást vajíčka, přičemž jejich larvy se pak živí částí semen, což je příkladem mutualismu.
🔬 Obsahové látky
Hlavními účinnými a zároveň toxickými látkami jsou glykosid ranunkulin, který se po porušení pletiv enzymaticky štěpí na vysoce dráždivý a nestabilní protoanemonin, typický pro čeleď pryskyřníkovitých, a dále obsahuje isochinolinový alkaloid magnoflorin a různé flavonoidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá čerstvá rostlina je jedovatá pro lidi i pro hospodářská zvířata, která se jí na pastvě obvykle vyhýbají; kontakt s čerstvou šťávou může způsobit podráždění kůže a puchýře, požití pak vyvolává zvracení, silné bolesti břicha, průjem a koliky; lze si jej splést především s rovněž jedovatým, ale méně nebezpečným blatouchem bahenním (Caltha palustris), od kterého se spolehlivě odliší kulovitě uzavřeným květem, zatímco blatouch má květ miskovitě otevřený a listy jsou celistvé, srdčitého či ledvinovitého tvaru, na rozdíl od dlanitě dělených listů této rostliny.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožený (§3) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., což znamená zákaz trhání, vyrývání či jakéhokoliv poškozování; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je veden jako ohrožený druh (kategorie C3); mezinárodní ochraně, jako je CITES, nepodléhá a na globálním Červeném seznamu IUCN je kvůli širokému areálu hodnocen jako málo dotčený.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Trollius pochází z německého Trollblume, tedy „květ trollů“, což odkazuje na jeho výskyt v tajemných, vlhkých a odlehlých místech, která byla v germánské mytologii spojována s těmito bytostmi; české jméno upolín pravděpodobně souvisí se slovem „pálit“ a odkazuje na palčivou chuť rostliny; lidové názvy jako knedlíček, bublina nebo volské oko trefně popisují charakteristický kulovitý tvar a barvu květu, který je adaptací na specifické opylovače, neboť jeho téměř uzavřená struktura brání přístupu většině hmyzu a chrání tak nektar i pyl.
