📖 Úvod
Úhorník mnohodílný je jednoletá až dvouletá bylina, často považovaná za plevel. Dorůstá výšky 20 až 100 cm a vyznačuje se jemně dělenými, 2-3x zpeřenými listy šedozelené barvy, které jí dodávají charakteristický vzhled. Drobné, světle žluté květy jsou uspořádány v hroznech, z nichž dozrávají tenké, mírně prohnuté šešule s mnoha semeny. Roste hojně na rumištích, úhorech, podél cest a na polích, kde preferuje sušší a slunná stanoviště.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; jednoletá až dvouletá (ozimá); výška 20-100 cm; rostlina s přímou, v horní části větvenou lodyhou, tvořící jehlanovitý nebo metlovitý habitus; celkový vzhled je jemný, šedozeleně zbarvený a působí dojmem kapradiny díky jemně děleným listům.
Kořeny: Hlavní, tenký, vřetenovitý kořen s postranními kořínky.
Stonek: Lodyha je přímá, oblá až jemně hranatá, v horní polovině bohatě větvená, celá hustě porostlá krátkými, jednoduchými i hvězdovitě větvenými trichomy, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; přízemní a dolní lodyžní listy jsou řapíkaté, horní přisedlé; čepel je 2-3x peřenosečná s velmi úzkými, čárkovitými až niťovitými koncovými úkrojky; okraj úkrojků je celokrajný; barva listů je šedozelená; žilnatina je zpeřená, ale na jemných úkrojcích nezřetelná; povrch je hustě pokrytý krátkými, vícebuněčnými, hvězdovitými krycími trichomy.
Květy: Květy mají světle žlutou až žlutozelenou barvu; jsou čtyřčetné s křížem uspořádanými korunními lístky; uspořádány jsou v hustém vrcholovém hroznu, který se za plodu výrazně prodlužuje; doba kvetení je od května do srpna.
Plody: Plodem je šešule; barva je zpočátku zelená, ve zralosti hnědá; tvar je tenký, válcovitý, 10-30 mm dlouhý, mírně srpovitě nebo obloukovitě prohnutý, odstávající na tenkých stopkách šikmo vzhůru; dozrává postupně od června do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy a mírného pásu Asie. V České republice je považován za archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou v dávné minulosti, pravděpodobně s počátky zemědělství. Dnes je kosmopolitně rozšířen téměř po celém světě, zejména v mírných pásmech, kde se stal běžným plevelem, a byl zavlečen do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie a dalších oblastí. Na území ČR se vyskytuje hojně od nížin až po podhorské oblasti, především v teplejších oblastech státu.
Stanovištní nároky: Jedná se o typický ruderální a plevelný druh, který preferuje člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou rumiště, okraje cest, železniční náspy, úhory, pole, zahrady a jiné narušené plochy. Je to výrazně nitrofilní rostlina, vyžadující půdy bohaté na dusík. Roste na půdách písčitých až hlinitých, suchých až mírně vlhkých, často s vyšším obsahem vápníku, ale je tolerantní k různým typům substrátu. Jde o světlomilný a teplomilný druh, který nesnáší zastínění a prosperuje na plně osluněných, výhřevných místech.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství, zejména v čínské medicíně, se využívala její semena (Semen Descurainiae) pro močopudné, odhleňující a horečku snižující účinky, například při léčbě kašle, astmatu a otoků; historicky v Evropě byla známa jako „moudrost chirurgů“ pro údajnou schopnost podporovat hojení ran a zlomenin. V gastronomii jsou mladé listy a výhonky jedlé a lze je v malém množství přidávat do salátů pro jejich ostrou, hořčičnou chuť, zatímco semena se dají použít jako koření nebo rozemlít na mouku. Technické využití je minimální, ačkoliv semena obsahují olej. Jako okrasná rostlina se nepěstuje, je vnímána jako plevel. Ekologicky slouží jako potrava pro semenožravé ptáky a hostitelská rostlina pro některé druhy hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Rostlina obsahuje řadu biologicky aktivních látek, především glukosinoláty (thioglykosidy), které jí dodávají charakteristickou štiplavou chuť a po rozložení uvolňují isothiokyanáty. Dále jsou přítomny srdeční glykosidy (kardenolidy), jako je erysimosid a helvetikosid, které mohou ovlivňovat srdeční činnost. V semenech se nachází také sliz, mastný olej s kyselinou linolovou a erukovou, a v nati flavonoidy, jako je kvercetin a kempferol.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Kvůli obsahu srdečních glykosidů je rostlina ve větším množství mírně jedovatá pro lidi i hospodářská zvířata, zejména pro koně a skot, u kterých může konzumace vést k poruchám trávení a srdeční činnosti. Záměna je možná s jinými druhy z čeledi brukvovitých, například s hulevníkem lékařským, který má však méně dělené listy a šešule přitisklé k lodyze. Nezkušený sběrač by si mohl její jemně dělené listy splést s listy heřmánků, ty se však naprosto odlišují květy, které jsou složeny v úbory s bílými jazykovitými a žlutými trubkovitými květy, zatímco tento druh má drobné, žluté, čtyřčetné květy v hroznech.
Zákonný status/ochrana: Tato rostlina není v České republice chráněna žádným zákonem, jelikož se jedná o velmi hojný a rozšířený synantropní druh. Není rovněž uvedena v mezinárodních úmluvách o ochraně druhů jako CITES a v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je díky svému kosmopolitnímu rozšíření a hojnosti klasifikována jako druh málo dotčený (Least Concern – LC).
✨ Zajímavosti
České rodové jméno odkazuje na jeho typický výskyt na úhorech, zatímco druhové jméno „mnohodílný“ popisuje jeho 2-3krát zpeřeně dělené listy. Latinské rodové jméno „Descurainia“ bylo uděleno na počest francouzského botanika Françoise Descuraina. Druhové jméno „sophia“ pochází z řeckého slova pro moudrost a odkazuje na středověký název „Sophia Chirurgorum“ (Moudrost chirurgů), jelikož se věřilo, že rostlina napomáhá hojení složitých zranění. Zajímavostí je jeho obrovská produkce semen, kdy jedna rostlina může vytvořit až několik set tisíc drobných semen, která po navlhčení slizovatí, což usnadňuje jejich přichycení a šíření na srsti zvířat či technice.
