📖 Úvod
Trnovník akát je rychle rostoucí, opadavý listnatý strom původem ze Severní Ameriky, který se v Evropě chová jako invazní druh. Dorůstá výšky až 25 metrů a jeho kmen pokrývá hluboce brázditá kůra. Větve jsou opatřeny ostrými trny a nese lichozpeřené listy. V květnu a červnu rozkvétá bohatými hrozny bílých, sladce vonících květů, které jsou významnou medonosnou rostlinou. Plodem je plochý lusk. Jeho tvrdé a trvanlivé dřevo je ceněné. S výjimkou jedlých květů je celá rostlina jedovatá.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, dorůstající výšky 15-25 metrů, s nepravidelnou, často široce deštníkovitou a řídkou korunou, celkově působí jako světlomilná, rychle rostoucí dřevina s průsvitným olistěním.
Kořeny: Kořenový systém je zpočátku hlavní kůlový, ale brzy se stává velmi rozsáhlým, mělkým a agresivně se šířícím do stran, tvoří četné kořenové výmladky a na kořenech má hlízky se symbiotickými bakteriemi vázajícími dusík.
Stonek: Kmen má v mládí hladkou, později hluboce a síťovitě rozbrázděnou, šedohnědou borku; letorosty i větve jsou vyzbrojeny párem ostrých, dřevnatějících trnů, které jsou přeměněnými palisty u báze listových řapíků.
Listy: Listy jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, složené z 9-19 eliptických až vejčitých, celokrajných lístků, které jsou na líci svěže zelené a na rubu sivě zelené; žilnatina je zpeřená a lístky jsou v dospělosti téměř lysé s ojedinělými jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou bílé, oboupohlavné, souměrné, typicky motýlovitého tvaru se silnou sladkou vůní, uspořádané v bohatých, převislých hroznech dlouhých 10-20 cm; kvete od května do června.
Plody: Plodem je plochý, tenký, hnědý až červenohnědý lusk, 5-10 cm dlouhý, obsahující 4-10 ledvinovitých, tmavých semen; dozrává v září a na stromě často přetrvává přes zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází na východě Severní Ameriky, především v Appalačském pohoří. V České republice není původní, je zde invazním neofytem, zavlečeným na počátku 17. století. Celosvětově se rozšířil do mírných pásů Evropy, Asie, Austrálie i Jižní Ameriky, často pro lesnické účely a zpevňování půd. V ČR je hojně rozšířen především v teplejších oblastech nížin a pahorkatin, typicky podél železničních tratí, v opuštěných lomech, na rumištích a v suchých lesních porostech.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená a slunná prostranství, jako jsou lesní okraje, paseky, stepní stráně, rumiště, náspy a opuštěné průmyslové areály, jelikož se jedná o typickou pionýrskou dřevinu. Na půdu je nenáročný, snáší chudé, písčité i kamenité substráty a dokáže růst na půdách kyselých i vápnitých, které díky symbiotickým bakteriím na kořenech obohacuje o dusík. Je výrazně světlomilný a nesnáší zastínění. Co se týče vlhkosti, je velmi odolný vůči suchu a preferuje spíše sušší stanoviště, nesnáší zamokřené půdy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se dříve používaly květy pro přípravu čajů s močopudnými a křeče uvolňujícími účinky, dnes se však pro riziko toxicity spíše nedoporučuje. V gastronomii jsou jedlé pouze plně rozvinuté květy, které se smaží v těstíčku jako kosmatice, používají se k výrobě sirupů, medu, nebo se přidávají čerstvé do salátů. Dřevo je mimořádně tvrdé, pružné a velmi trvanlivé i ve styku s půdou, proto se využívá na výrobu plotových sloupků, venkovního nábytku, topůrek a je ceněno jako vynikající palivové dříví. Jako okrasná dřevina se pěstuje v parcích a stromořadích, existují kultivary jako „Frisia“ se zlatožlutými listy nebo „Umbraculifera“ s kulovitou korunou. Z ekologického hlediska je to klíčová včelařská rostlina poskytující bohatou pastvu nektaru pro výrobu světlého a pomalu krystalizujícího akátového medu, zároveň jeho husté porosty poskytují úkryt ptactvu a hmyzu, ale jako invazní druh potlačuje původní vegetaci.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou toxické lektiny (glykoproteiny) robin a phasin, které se nacházejí především v kůře, semenech a listech. Květy naopak obsahují flavonoidní glykosidy jako robinin a akaciin, a také vonné silice, které jim dodávají charakteristickou vůni. V kůře jsou přítomny také třísloviny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: S výjimkou květů je celá rostlina, zejména kůra, semena a kořeny, jedovatá pro lidi i zvířata, obzvláště citliví jsou koně. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, bolestmi břicha, průjmem, u zvířat pak kolikou, apatií a v těžkých případech i poškozením nervového systému a selháním oběhu. Možná je záměna s jerlínem japonským („Sophora japonica“), který však kvete později v létě, nemá trny a jeho lusky jsou zaškrcované mezi semeny, nebo s dřezovcem trojtrnným („Gleditsia triacanthos“), který má na kmeni a větvích mohutné, větvené trny, nikoliv jen párové trny u báze listů.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani mezinárodně není chráněná, naopak je klasifikována jako invazní druh, jehož šíření je v mnoha chráněných územích i v běžné krajině nežádoucí a aktivně potlačováno. Není zařazena na Červený seznam IUCN jako ohrožený druh ani v přílohách CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Robinia“ odkazuje na Jeana Robina, zahradníka francouzského krále, který strom přivezl do Evropy na začátku 17. století. Druhové jméno „pseudoacacia“ znamená „nepravá akácie“, protože se svými trny a zpeřenými listy podobá pravým akáciím z rodu „Acacia“, ačkoliv nejsou blízce příbuzné; z toho je odvozen i český název. Mezi jeho speciální adaptace patří schopnost fixovat vzdušný dusík pomocí hlízkových bakterií na kořenech, což mu umožňuje kolonizovat i velmi chudé půdy, a také se intenzivně šíří kořenovými výmladky, čímž rychle vytváří husté a neprostupné porosty.
