📖 Úvod
Štětka chlupatá je dvouletá bylina dosahující výšky 60 až 150 cm. Má přímou, větvenou lodyhu s háčkovitými ostny. Její vstřícné listy na bázi nesrůstají a netvoří tak typickou nádržku na vodu. Kvete od července do září drobnými, bělavými květy uspořádanými v menších, téměř kulovitých hlávkách. Preferuje vlhká a stinná stanoviště, jako jsou lesní okraje, paseky a břehy potoků. Je méně běžná než příbuzná štětka planá.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, dvouletá (hemikryptofyt), dosahující výšky 60 až 150 cm, s přímým, v horní části větveným habitem, bez definovaného tvaru koruny, celkově působící štíhlým dojmem s nápadnými kulovitými květenstvími.
Kořeny: Hlavní kořenový systém tvořený silným, vřetenovitým, často mírně dřevnatějícím kořenem, který rostlinu pevně ukotvuje v půdě.
Stonek: Lodyha je přímá, ostře hranatá a rýhovaná, v horní části bohatě větvená, po celé délce, zejména na hranách, hustě porostlá krátkými, štětinovitými až háčkovitými ostny.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně; dolní lodyžní jsou dlouze řapíkaté, horní krátce řapíkaté až přisedlé, ale na bázi nesrůstají (netvoří „nádržku„); čepel je vejčitá až eliptická s nepravidelně pilovitým až vroubkovaným okrajem; barva je svěže zelená s výraznou zpeřenou žilnatinou; povrch je na obou stranách pokryt krátkými, jednoduchými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou drobné, bělavé až nažloutlé barvy, s trubkovitou čtyřcípou srostloplátečnou korunou; jsou uspořádány ve velmi hustém kulovitém květenství typu strboul (hlávka), které má v průměru 1,5–2,5 cm a je podepřeno listeny; kvete od července do září.
Plody: Plodem je čtyřhranná nažka světle hnědé barvy a podlouhlého tvaru, která je trvale uzavřena ve ztvrdlém, suchomázdřitém obalu (srostlé listence zákrovečku); dozrává postupně od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje střední, jižní a východní Evropu a zasahuje až po Kavkaz a západní Asii; v České republice je původním druhem, pravděpodobně archeofytem, s těžištěm výskytu v teplejších oblastech termofytika a mezofytika, především na Moravě (např. Bílé Karpaty, Moravský kras) a v teplejších částech Čech, jinde je vzácnější nebo chybí, zavlečena byla i do Severní Ameriky, ale nešíří se tak invazivně jako jiné druhy rodu.
Stanovištní nároky: Preferuje polostinná, vlhká až mokrá stanoviště, jako jsou lesní okraje a světliny, paseky, břehy vodních toků, vlhké louky, lužní lesy a rumiště; vyžaduje hluboké, humózní, živinami bohaté, zejména dusíkaté půdy, které jsou neutrální až slabě zásadité, často vápnité, jedná se tedy o vlhkomilný a polostinný druh.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky používal kořen, podobně jako u štětky plané, pro své močopudné a potopudné účinky, i když v menší míře a moderní bylinkářství jej téměř nevyužívá; rostlina je považována za nejedlou a v gastronomii nemá žádné uplatnění; na rozdíl od štětky soukenické nemají její menší a měkčí strbouly technické využití pro česání vlny; pěstuje se jako okrasná dvouletka v přírodních a venkovských zahradách pro svá kulovitá bílá květenství a je ekologicky významná jako důležitá medonosná rostlina pro včely, čmeláky a motýly, na podzim a v zimě pak její semena slouží jako potrava pro ptáky, zejména stehlíky.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje především iridoidní glykosidy (např. loganin, kantleyosid), saponiny, třísloviny a fenolické kyseliny (např. kyselina kávová), které podmiňují její biologické vlastnosti a mírně hořkou chuť.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro hospodářská zvířata a nejsou známy případy otravy; nejčastěji ji lze zaměnit se štětkou planou (Dipsacus fullonum), od které se liší menšími, kulovitými strbouly (nikoliv vejčitými), bílými či narůžovělými květy (nikoliv fialovými), a kratšími, dolů směřujícími listeny, které nepřesahují květenství, a také jemněji chlupatou lodyhou bez velkých ostnů.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem jako zvláště chráněný druh, avšak v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (2017) je zařazena do kategorie C4a, což znamená téměř ohrožený druh, což ukazuje na její ústup z krajiny a zánik vhodných biotopů; mezinárodní ochranný status nemá.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Dipsacus pochází z řeckého slova „dipsa“ (žízeň) a odkazuje na srostlé báze vstřícných listů, které na lodyze vytvářejí miskovité útvary zadržující dešťovou vodu, což může sloužit jako ochrana proti lezoucímu hmyzu; druhové jméno „pilosus“ je latinského původu a znamená „chlupatý“ nebo „srstnatý“, což popisuje charakteristické ochlupení lodyhy a listů; jedná se o dvouletou rostlinu, která první rok tvoří přízemní růžici listů a druhým rokem vyhání květní lodyhu a po odkvětu a vytvoření semen odumírá.
