📖 Úvod
Štědřenec odvislý je okrasný opadavý keř či menší strom, který na jaře zdobí zahrady a parky. Jeho nejvýraznějším prvkem jsou dlouhé, převislé hrozny zářivě žlutých květů, připomínající zlatý déšť. Kvete obvykle v květnu a červnu. Po odkvětu se tvoří lusky se semeny. Celá rostlina, především však její semena, je prudce jedovatá kvůli obsahu alkaloidu cytisinu. Listy jsou trojčetné a mají sytě zelenou barvu. Dorůstá výšky až 7 metrů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř nebo menší strom, trvalka, dorůstající výšky až 7 metrů, s korunou široce nálevkovitou až nepravidelně rozložitou, často vícekmenný, s celkovým vzhledem vzpřímeného růstu a v době květu charakteristický svými okrasnými převislými květenstvími.
Kořeny: Kořenový systém je zpočátku kůlový, později se vyvíjí v mělce rozloženou, srdčitou soustavu s četnými hlízkami obsahujícími symbiotické bakterie rodu Rhizobium, které vážou vzdušný dusík.
Stonek: Kmen je často krátký a nízko větvený, borka je v mládí hladká a olivově zelená až šedozelená, ve stáří tmavne a mělce puká; mladé větvičky (letorosty) jsou zelené a přitiskle chlupaté, trny se nevyskytují.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou dlouze řapíkaté, trojčetné, s jednotlivými lístky eliptického až obvejčitého tvaru a celokrajným okrajem; svrchní strana je tmavě zelená a lysá, spodní strana je světlejší, šedozelená a pokrytá jednobuněčnými, přitiskle hedvábitými krycími trichomy; žilnatina je zpeřená.
Květy: Květy jsou zlatožluté barvy, souměrné, typicky motýlovitého tvaru (s pavézou, křídly a člunekem), uspořádané v dlouhých (10-30 cm), bohatých, převislých hroznech; doba kvetení je od května do června.
Plody: Plodem je hedvábitě chlupatý, později hnědnoucí až černající strukovitý lusk, který je plochý, podlouhlý (3-8 cm), mírně zaškrcovaný mezi semeny a má ztlustlý hřbetní šev; plody dozrávají koncem léta a na podzim a často zůstávají na dřevině přes zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje jižní a střední Evropu, zejména horské oblasti jako Alpy, Apeniny a Balkán, kde roste na vápencových podkladech. V České republice není původní, je považován za zdomácnělý archeofyt či neofyt, který často zplaňuje z parkových a zahradních výsadeb. U nás se s ním setkáme roztroušeně až hojně především v teplejších oblastech termofytika a přilehlého mezofytika, typicky v okolí lidských sídel, na opuštěných zahradách, v příměstských lesících a na skalnatých svazích, například v Českém krasu nebo na Pálavě. Celosvětově je díky své okrasné hodnotě rozšířen v mírném pásu Severní Ameriky, Austrálie i jinde.
Stanovištní nároky: Jedná se o teplomilnou a světlomilnou dřevinu, která preferuje výslunná až mírně polostinná stanoviště, jako jsou jižně orientované stráně, světlé listnaté lesy (především doubravy a habřiny), lesní okraje, křoviny a skalnaté sutě. Má vysoké nároky na půdní reakci, je výrazně vápnomilný (kalcifilní), a proto se mu nejlépe daří na zásaditých až neutrálních, humózních, živinami bohatých a dobře propustných, často kamenitých půdách. Je velmi odolný vůči suchu a dobře snáší letní přísušky, naopak nesnáší trvalé zamokření a těžké, jílovité a kyselé půdy.
🌺 Využití
V léčitelství se pro svou vysokou toxicitu v současnosti nevyužívá; historicky se ojediněle používaly extrakty jako silné dávidlo a kardiostimulans, avšak s extrémním rizikem otravy. Z gastronomického hlediska je celá rostlina prudce jedovatá a nepoživatelná. Technicky je vysoce ceněno jeho velmi tvrdé, těžké, pružné a trvanlivé dřevo s atraktivní kresbou tmavě hnědého jádra a světlé běli, známé jako „falešný eben“, které se používá v uměleckém truhlářství, soustružnictví, řezbářství a k výrobě hudebních nástrojů či luxusních intarzií. Je to jedna z nejpopulárnějších okrasných dřevin, masivně pěstovaná v parcích a zahradách pro své nádherné, až 30 cm dlouhé převislé hrozny zlatožlutých květů; známé jsou kultivary jako „Vossii“ s extra dlouhými květenstvími nebo převislý „Pendulum“. Z ekologického hlediska je významný jako meliorační dřevina, která díky symbióze s hlízkovými bakteriemi obohacuje půdu o dusík. Jeho květy poskytují bohatou pastvu nektaru a pylu pro včely a čmeláky, jedná se tedy o významnou včelařskou rostlinu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami, které definují jeho vlastnosti a především toxicitu, jsou chinolizidinové alkaloidy. Dominantní a nejnebezpečnější z nich je cytisin (synonyma laburnin nebo ulexin), který je přítomen ve všech částech rostliny, přičemž nejvyšší koncentrace dosahuje ve zralých semenech, dále pak v květech a listech. V menší míře obsahuje také příbuzné alkaloidy jako N-methylcytisin a laburnamin. Cytisin je strukturálně podobný nikotinu a působí jako agonista na nikotinových acetylcholinových receptorech, což vysvětluje jeho neurotoxické účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je prudce jedovatá pro lidi i většinu domácích zvířat (koně, skot, psi, kočky). Zvláště nebezpečná jsou semena, která se podobají drobným hráškům v lusku a mohou lákat ke konzumaci zejména děti. Již požití 2-3 semen může u dítěte vyvolat vážnou otravu. Příznaky se objevují rychle (do 30-60 minut) a zahrnují pálení v ústech, slinění, nevolnost, intenzivní zvracení, bolesti břicha, pocení, zmatenost, halucinace, svalový třes a křeče. V těžkých případech dochází k respirační paralýze, selhání oběhu a smrti. K záměně může dojít zejména u lusků, které mohou být mylně považovány za jedlé lusky hrachu či fazolí. Vzácněji si lze kvetoucí rostlinu splést s akátem (Robinia pseudoacacia), ten má však obvykle bílé či narůžovělé květy, odlišnou vůni a jeho lusky jsou ploché, nikoliv válcovité.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy rostlin podle zákona č. 114/1992 Sb. a není uveden ani v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Není rovněž chráněn mezinárodními úmluvami jako je CITES. Podle globálního Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je druh „Laburnum anagyroides“ hodnocen v kategorii „Málo dotčený“ (Least Concern – LC) z důvodu jeho širokého přirozeného areálu a hojného pěstování a zplaňování po celém světě.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Laburnum“ je původní antický název pro tuto rostlinu, který používal již Plinius starší. Druhové jméno „anagyroides“ znamená „podobný rodu Anagyris“ (čilimník), což je jiný rod rovněž jedovatých bobovitých rostlin. České jméno „štědřenec“ trefně odkazuje na štědré a bohaté kvetení a přívlastek „odvislý“ popisuje charakteristicky převislá, visící květenství. V angličtině se mu pro jeho vzhled říká „golden chain tree“ (strom zlatého řetězu) nebo „golden rain“ (zlatý déšť). Traduje se, že jeho krása inspirovala J. R. R. Tolkiena při popisu stromu Laurelin, jednoho ze Dvou stromů Valinoru. Jeho extrémně tvrdé dřevo bylo v minulosti pro své vlastnosti využíváno k výrobě luků a kuší. V zahradní architektuře jsou proslulé takzvané štědřencové tunely, vytvářené pěstováním stromů na obloukových konstrukcích, které v době květu tvoří oslnivý zlatý baldachýn.
