📖 Úvod
Starček obecný je hojně rozšířený jednoletý plevel, který osidluje pole, zahrady, rumiště i okolí cest. Dorůstá výšky 10 až 40 cm, jeho lodyha je často od báze větvená a listy jsou hluboce peřenoklané. Kvete téměř nepřetržitě po celý rok drobnými, válcovitými úbory, které tvoří pouze žluté trubkovité květy bez okrajových jazykovitých lístků. Po odkvětu se tvoří nažky s hustým bílým chmýrem, jenž zajišťuje efektivní šíření větrem. Celá rostlina obsahuje jedovaté alkaloidy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (často efemérní nebo ozimá), dosahující výšky 10-40 cm, bez specifického tvaru koruny, s lodyhou přímou nebo vystoupavou, často od báze větvenou, celkový vzhled je nenápadný, plevelný, často mírně dužnatý a křehký.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen poměrně slabým, vřetenovitým hlavním kořenem s bohatými postranními vláknitými kořínky.
Stonek: Lodyha je přímá nebo poléhavá a na konci vystoupavá, oblá, jemně rýhovaná, často od báze větvená, dužnatá, lysá nebo řídce pavučinatě vlnatá, obvykle zelené barvy, ale někdy s fialovým nádechem, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; dolní listy jsou krátce řapíkaté a v obrysu obkopinaté, horní listy jsou přisedlé a poloobjímavé; tvar listů je peřenoklaný až peřenodílný s nepravidelně zubatými, trojúhelníkovitými úkrojky, mají tmavě zelenou barvu a zpeřenou žilnatinu; jsou porostlé řídkými, jednobuněčnými, krycími, pavučinatými trichomy, které později mizí.
Květy: Květy jsou sytě žluté barvy, všechny jsou trubkovitého tvaru a oboupohlavné (jazykovité květy chybí nebo jsou zakrnělé), jsou uspořádané v květenství zvaném úbor, které je válcovitého tvaru a obklopené válcovitým zákrovem s černými špičkami listenů; úbory jsou dále seskupeny do koncového květenství typu chocholičnatá lata; doba kvetení je od března do pozdního podzimu, prakticky po celé vegetační období.
Plody: Plodem je válcovitá, podélně žebrovaná, mezi žebry krátce chlupatá nažka hnědé barvy, která je opatřena snadno opadavým, hedvábně bílým chmýrem delším než samotná nažka; plody dozrávají průběžně krátce po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy, severní Afriku a mírné oblasti Asie; v České republice je považován za archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou v prehistorických dobách, nikoliv za novodobý neofyt. Stal se kosmopolitním druhem rozšířeným téměř po celém světě, včetně Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu, a na území ČR roste velmi hojně od nížin až do podhůří na celém území.
Stanovištní nároky: Jedná se o typický ruderální a synantropní druh preferující člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou pole, zahrady, vinice, rumiště, okraje cest a železniční náspy. Vyhledává kypré, na živiny a zejména dusík bohaté, čerstvě vlhké až vysychavé půdy, přičemž je tolerantní k pH a roste na kyselých i vápnitých substrátech. Je výrazně světlomilný a nesnáší konkurenci jiných rostlin a zastínění.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti používala kvetoucí nať jako prostředek močopudný, potopudný a pro úpravu menstruace, zevně na hojení ran, ale kvůli prokázané vysoké toxicitě se od jejího vnitřního užívání zcela upustilo a dnes se nevyužívá. V gastronomii je jakožto jedovatá rostlina naprosto nepoužitelná a nejedlá. Nemá žádné technické či průmyslové využití a jako běžný plevel se cíleně nepěstuje pro okrasné účely, tudíž neexistují žádné jeho kultivary. Ekologický význam spočívá v tom, že je živnou rostlinou pro housenky některých druhů motýlů a jeho květy navštěvuje drobný hmyz, hlavně mouchy, ale nepředstavuje významný zdroj pastvy pro včely.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou toxické pyrolizidinové alkaloidy, zejména senecionin, senecifylin, retrorsin a integerrimin, které jsou silně hepatotoxické, tedy poškozující jaterní tkáň. Dále obsahuje flavonoidy, třísloviny, pryskyřice a menší množství silice.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je prudce jedovatá pro lidi i hospodářská zvířata, obzvláště pro koně a skot, u kterých způsobuje chronickou, často smrtelnou otravu zvanou senecióza, projevující se nevratným poškozením jater. K otravě dochází typicky pozřením rostliny v kontaminovaném seně. Příznaky zahrnují apatii, ztrátu chuti k jídlu, hubnutí a neurologické poruchy. Záměna je možná s jinými druhy starčků, například se starčkem jarním (Senecio vernalis), který má však na rozdíl od něj výrazné jazykovité květy; spolehlivým rozlišovacím znakem jsou černé špičky listenů zákrovu.
Zákonný status/ochrana: Vzhledem k masivnímu rozšíření a charakteru běžného plevele nepodléhá v České republice ani v zahraničí žádné zákonné ochraně, není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, na seznamu CITES ani v Červeném seznamu IUCN a je považován za neohrožený druh.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Senecio“ pochází z latinského slova „senex“ (stařec), což odkazuje na bílý chmýr na semenech připomínající bílé vlasy starého muže, druhové jméno „vulgaris“ znamená „obecný„. České jméno „starček“ je přímým překladem latinského rodového názvu. Mezi jeho zajímavosti patří extrémně krátký životní cyklus, který může být dokončen za pouhých 5-6 týdnů, což mu umožňuje vytvořit až tři generace během jediného roku a velmi rychle kolonizovat nová, narušená místa.
