Sociologie medicíny a obecná sociologie

 

   Otázka: Sociologie medicíny a obecná sociologie

   Předmět: Sociologie

   Přidal(a): vnl.xf (autor: Lenka)

 

 

 Sociologie

• Obecná:
  • Sociální procesy
  • Sociální útvary
  • Sociální struktura
• Medicíny:
  • Nemoc
  • Sociologie pacienta
  • Role lékaře
  • Role sestry

 

Sociologie – obecná

„Socio“=společnost; zkoumá, analyzuje společnost a její vztahy; vědecký obor se všemi průvodními znaky (hloubka, cílevědomost, organizovanost, úsilí o objektivitu, přesnost a spolehlivost výsledků)

 

Předmětem je analýza a studium společenských jevů:

• 1. chování a jednání lidí ve společnosti (změny chování v generacích)
• 2. struktura spol.-formy a vztahy v ní(snaha ovlivňovat)
• 3. společenský systém (pod slupkou to vře, navenek není nic znát-viz 1989)
• 4. sociální změna (kvalitativní proměna struktury spol.-každý jedinec i společnost se mění během života-rodina,práce—sociální role)
• 5. soc. interakce (vzájemné působení(kantor pro studenti, ale zároveň studenti pro kantora),vzdělání(základní, střední, vyšší)
• 6 soc. skupiny a organizace (není možná izolace ve společnosti, skupinové prostředí nás provází celý život)
• 7. soc. fakta a jevy (široká škála konkrétních jevů (umělá zaměstnanost v minulém režimu)

 

Vznik: v první pol.19 stol, vyčlenění z filozofie

• 1839 A.Comte – „Kurs pozitivní filozofie“- základy, ještě nepoužívá termín sociologie, ale pouze základy
• H. Spencer-pojem sociologie
• Marx a Engels-„Manifest komunistické strany“, vize budoucí spravedlivé sprav.komun.str., likvidace buržoazie (jediný reálný pokus „pařížská komuna“
• T. G. M.- sociolog i filozof,praktický sociolog; v 90.letech založil svoje realistickou stranu; 1915 emigrace + Beneš, Štefánik- exilový odboj za vlastní stát (nevěděli ale ještě jakou formu bude mít (stát,monarchie)); 1918 vznik Československé republiky (početná německá menšina-problémy); 1935 abdikace ze zdravotních důvodů (85 let)

 

Konec 19.stol.: sociologie jako uzavřená věda již nefunkční = specializace

• 1) Obecná sociologie
• 2) Specializované sociologické disciplíny (soc.průmyslu,podniku,výchovy, managementu, vzdělání, medicíny, dětství,stáří,vzdělání,ošetřování)

 

Vztah a sociologie konkrétních vědních oborů:

• 1) vazba na filozofii (metodologická fce)(určitou věc filozof zobecní a poradí sociologovi o dalším postupu)
• 2) vazba k psychologii (jedinec,osobnost, soc.skupinové – jedinci vytváří skupiny)
• 3) vaz.k filozofické antropologii (spolu s axiologií (zkoumá žebříček hodnot) se zamýšlí nad smyslem života (proč,jak)
• 4) vazba na matematiku (statistika-přesná věda, která pracuje s nepřesnými údaji)

 

Metody soc.výzkumu: metoda=šíře

• 1) pozorování (nepřímá metoda,empirický výzkum,využití svých smyslů, rozumu- zkušenosti z vlastního života)
• 2) experiment (omez. možn – není typ. exper. věda)
• 3) statistické m. (zkoumání jevu nebo vztahy mezi několika jevy)
• 4) monografické m.(popis jedné zkušenosti, kt. je podrobný, všestranný)

 

Techniky: nejen podmnožina metod, ale i specifické způsoby získávání údajů v terénu

• 1) T. pozorování (připravené,plánované)
  • a) zúčastněné (člen zkoumané skupiny)
  • b) nezúčastněné /např.hospitace ve školní třídě/
  • c) sebepozorování (čl.je schopen sebereflexe-forma časového snímku)
• 2) T. experiment – má urč. meze než se prozradí
• 3) T. studijních dokumentů (v minulém režimu StB archivy)
• 4) Rozhovor,dotazník,anketní šetření (verbální, nonverbální), referendum (jasně formulovaná 1 otázka,odpověď pouze ano-ne)

 

Schema soc.výzkumu:

• 1) úvod
• 2) formulace zákl. hypotéz (co předpokládám)
• 3) zadání ankety,rozhovoru
• 4) zpracování výsledků
• 5) závěr formulace+porovnání s vých. hypotézami
• 6) závěrem – formulace východiska pro praxi

 

 Sociální procesy

-socializace= začlenění do společnosti (celý život), nenahraditelné, 18 let; čl. je po narození nejdéle závislí na ostatních až po začlenění do společnosti (po narození na matce – absolutní (fyzická) a relativní (učení, socializační proces (nenahraditelné, fiktivní hranice 18 let)

 

Obsah: každé individuum musí:

• 1) porozumět danému kultur.prostředí ( seznamování se s kulturou+emoční výbava dítěte (útlé mládí)
• 2) internalizovat (vzít za vlastní etické hodnoty,normy)(„napokradeš“)
• 3) ovládnout základní zp.chování-učení se soc.roli (nejprve výchova v rodině, půs. na dítě verbální, nonverbální)

Význam: zaj. kontinuity spol. vývoje(předání poznatků, norem) = pozit. generační pokračování (mladší generace využívají poznatků starších generací)

 

 Sociální útvary

-socializace — skupiny (rodina,škola)

• a) primární (profilující) nebo
• b) sekundární

Ad a) primární (rodina,dětské herní skupiny,sousedství)-charakteristické znaky:

• 1) základ-osobní bezprostřední kontakt mezi svými členy
• 2) malá,nepočetná
• 3) mezi členy jsou vztahy vzájemné důvěrnosti,intimity
• 4) základním motivem členství je uspokojení z pozitivních emocí (citových vztahů)
• 5) relativně dlouhodobé trvání
• 6) jedinec, člen se angažuje celou svou osobností ve prospěch skupiny

Ad b) sekundární:

• 1) asociace (princip členství)-dobrovolné (studijní skupina),nedobrovolné (v min.prezenční voj.služba), faktické (povinná školní docházka)
• 2) etnické skupiny (narodím se jako Čech-faktické členství)
• 3) společenské třídy a vrstvy (ekon.základna, kt. určuje společenský pohyb)
• 4) skupiny vlastní a cizí

 

 Sociální struktura =složení společnosti

-relat. stabilní síť vztahů jedinců, pozic a rolí sociálních seskupení různého typu (=zahrnuje jedince i skupiny)

 

Možnost průniku  – strukturní řezy

• 1) Socio-demografická struktura (odlišnost post.žen a mužů,zvláštnosti věkových skupin,vztahy generací)
• 2) Strukt. Etnických a národnostních vztahů (odlišn. kultur)
• 3) Profesní struktura(dělba práce,povolání,kvalifikace – společenská nerovnost(industriální a soc.konflikty)
• 4) St.příjmů a majetku (vlastnictví a rozdělování maj-privatizace, rozdíly v životní úrovni)
• 5) Socio-kulturní diferenciace(odlišnosti kultur, styl života,různé trávení volného času, různá míra užívání kulturních hodnot, společenské souvislosti vzdělání – „kolik piv za vzdělání“)
• 6) Mocenská struktura (dělba kooperace koordinace práce, politický sytém (stát,forma, typ státu)
• 7) Ekologická struktura (rozložení obyvatel, skupiny a typy osídlení,vztah lidí k přírodnímu,umělému a soc.prostředí)

 

Závěry k obecné části

• 1) soc.mobilita-pohyb mezi pozicemi ve společ.struktuře
  • a) horizontální-není plynulý pohyb, postavení na spol.žebříčku se nemění
  • b) vertikální- vzestup, sestup
  • c) intragenerační rozsah jedné generace
  • d) intergenerační (mezi generacemi))
  • -obsazování mobility (dědění,na zákl. vlastního výkonu-Gott)
• 2) rovnost x nerovnost(realita, jedinec se nemůže nikdy rovnat druhému)
• 3) uzavřené společnosti (středověká města královská, kastovní systém v Indii)
• 4) spol.otevřená – ta dnešní

 

Sociologie medicíny

• Vznik po 2. Svět. Válce, zakladatel PARSONS, do Evropy okolo 1 50.let – VB, Spol. rep. Německo, 60. Léta – Polsko, Československo. Na její rozvoj měly velký vliv aktivity WHO.
• Předmět SM: užívá teorie a metody empirické soc. ke zkoumání (analýze) fenoménu „zdraví a nemoc“, „zdrav. Zařízení“, Zdrav. Profese“ v interakci s pacientem. Vše je propojené (v interakci) mezi sebou.
• Problematika zdraví a nemoci ze sociolog. hlediska
• Zdraví i nemoc má biopsychosociální základ.
• Faktory ŽP + jejich vzájemná interakce s lidským org. a způsobem života = příčiny vzniku a rozvoje nemocí

 

Negativní důsledky souč. spol. rozvoje

• – znečišťování ŽP
• – nebezpečné změny klimatu
• – nadměrný hluk
• – zneužívání alkoholu + další návykové látky (kouření)
• – nedostatek tělesného pohybu
• – nadměrný příjem potravin (nevhodná skladba)
• – rychlé životní tempo a stres
• – nevhodné sexuální chování – promiskuita

WHO: Životní styl ovlivňuje zdrav. Stav z 50 – 60%, stav a kvalita ŽP včetně soc. podmínek 20-25%, genetika 10-15%, systém péče o zdraví 10-15%.

 

 Nemoc

Fáze:

• 1:Objevení symptomů – pac. si uvědomuje nějakou změnu – samoléčba, laická pomoc –!! východisko do hypochondrie x bagatelizování či zatajování obtíží
• 2. vyhledání pomoci – vyhledá lékaře, nebo se mu dostane pomoci (rodina ho donutí)
• 3. akceptování choroby – je srozuměn se svým stavem = hospitalizace
• Neg. vlivy – zdětinštění, odsocializování, změny v plnění soc. rolí
• 4. návrat – uzdravení

 

Soc. důsledky

• – nemožnost v plné míře vykonávat dosavadní profesní činnost (amputace)
• – projevy v rodině
• – změny v oblasti trávení volného času

 

Obecné důsledky

• – v materiálních podmínkách
• – ve společenských vztazích
• – ve společenském vědomí

 

Důsledky

• 1. dočasné
• 2. trvalé
  • standardní – na stálo, pořád stejné
  • zhoršující se
• 1. zjevné – stomie, úrazy v obličeji, popáleniny
• 2. nezjevné

Chronicita – pomalý vývoj, dlouhodobé poškození, může způsobit změny v nukleární rodině (matka, otec), špatná psych. snášenlivost chron. Onem. Dítěte

Protikladný postoj k chron. nemoc.

• 1. vylučování – izolace (zejména v dřívějším režimu) – ústavy
• 2. začleňování – reintegrace do společ. Struktury – nesmírně přínosné pro obě strany

 

 Sociologie pacienta

4 char. rysy (Parsons):

• 1: na nem. Se díváme jako neodpovědného za vznik svého stavu – musíme tak přistupovat i k závislým, protože nejsou schopni vlastní vůlí ovlivnit nemoc, vyléčit
• 2: je zproštěn dosavadních povinností
• 3: je povinnen dávat najevo vědomí nežádoucnosti a přechodnosti svého stavu
• 4: je povinnen vyhledat odborníky a spolupracovat s nimi

Dítě předškol. věku, duševně nem., chron. nevyléč. nem., bezvýchodná situace – těžko je lze motivovat ke spolupráci.

Soc. role nem. se liší v jednotlivých případech – stejná nemoc – jiná soc. role, protože je jiný

• 1. charakter a dosavadní průběh nem.
• 2. odlišná soc. situace pacienta

 

Skupiny nemocných:

• 1. hospitalizovaní nebo v dom. – rodina je podporuje, zachovávají si role
• 2. nemocní práce schopní – léčí se ambulantně
• 3. nem. relativně zdraví, ale konzultují
• 4. lidé využívající prevenci
• 5. problematické případy – návyk, kdy pac. nepřipustí, že je pacient
• 6. zvláštní případy – rodící matka, těhotenství, novorozenec

 

Postavení pac. ve funkčním systému hospitalizace:

• 1. reglementování každodenního života – ovlivňování, určování, je pod určitou mírou kontroly
• 2. pac. je příjemcem péče – nad zdroji nemá kontrolu
• 3. potencionální přítomnost pacienta – nedisponuje svým časem, musí být lékaři či sestře vždy k dispozici

 

Přibývá pac., kteří chápou zdraví jako instrumentální hodnotu (chci dostudovat, chci dodělat…). Roste sebevědomí pacienta. Přibývá obecně starších a obecně vzdělanějších a inform. pacientů, kteří odmítají pasivní roli vůči lékaři.

 

Potřeby pac. a jejich uspokojování

• 1. biologické – onemocněním se nemění
• 2. modifikované – onem. se uzpůsobily (dieta)
• 3. potřeby, které nemocí vznikly – závisí na char. nemoci –
• – potřeba navrácená zdraví
• – potřeba tlumení bolesti
• – potřeba obnovení dřívějších soc. fcí
• – potřeba připravit se na fce nové, změněné

 

Rodina a její význam pro nem.

• – některé nem. nelze bez přispění rodiny kladně řešit

 

 Role lékaře

– jedna z nejnáročnějších, nejvýznamnějších, nejodpovědnějších profesí. Totéž platí o profesi sestry.

Náročnost postavení odpovídá příprava na profesi, jedná se v podstatě o celoživotní vzdělávání – totéž sestra.

Odlišnost od jiných profesí – předmětem činnosti je člověk (na rozdíl od učitele ale pochybení lékaře může mít fatální následky). Role je zaměřena na ochranu a úpravu zdraví, dg., odstraňování nemoci, záchrana ohroženého života.

 

Základní lékařské role:

• 1. funkční specifika – vyjádření nutnosti odborné kompetence pro výkon povolání
• 2. emocionální (afektivní) neutralita – očekává se věcně orientovaný způsob jednání bez emocionální účasti
• 3. universalismus – vztahová oblast lékaře zahrnuje všechny ostatní členy společnosti
• 4. kolektivní orientace – lékař vychází ve svém jednání ze zájmu druhých lidí, především pacientů

Totéž platí pro sestru.

 

Vztah lékař x pacient

• 1. aktivita x pasivita
• 2. vedení x spolupráce
• 3. vzájemná participace – preferuje se v dnešní době, rovné partnerství

Vždy ale platí, že lékař je odborník a vede, komunikuje s pac.

Iatrogenie – lékař poškodí pacienta (zanedbaná péče,… )

 

 Role sestry

– vyvíjí se s vývojem zdrav. Zařízení

– od. 1. pol. 19. stol. – potřeba kvalifikovaného spolupracovníka lékaře

 

Sestra v současnosti plní fce:

• – pomoc zdravému či nemocnému člověku + provádění činností týkajících se zdraví a jeho ochrany v situacích, kdy toho sám není schopen, nemá potřebnou sílu, vůli nebo znalosti – Hendersonová
• – působí v celé škále činností – prevence
• – zahrnuje rodinu, veřejnost
• – sestra uspokojuje potřeby celé populace

 

Osvojení si role sestry

• – participuje na zákl. rysech lékaře
• – tvoří systém rolí
• – sestra se v rozsahu systému připravuje

 

Dílčí role v oblastech

• – ošetřovatelství
• – výchovné
• – instrumentální (technické)
• – poradenství
• – podpora a výchova ke zdraví
• – organizace a administrativa

Vztah sestra x pac. – kontakt dlouhodobější, trvalejší, užší.

 

Zdroje najdete uvedeny zde:

• https://biologie-chemie.cz/zdroje-vnl-xf/