📖 Úvod
Smrk ztepilý je statný, stálezelený jehličnatý strom s kuželovitou korunou, který je původní v horských a podhorských oblastech Evropy. Dosahuje výšky až 50 metrů a je charakteristický svými krátkými, čtyřhrannými a pichlavými jehlicemi. Jeho válcovité šišky visí směrem dolů a po dozrání opadávají vcelku. Kůra je červenohnědá a šupinatá. V České republice je to hospodářsky nejvýznamnější dřevina, široce využívaná v lesnictví pro kvalitní dřevo i jako oblíbený vánoční stromek.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, dosahující výšky 40 až 50 m, s kuželovitou až jehlancovitou, pravidelnou korunou, která je ve stáří méně pravidelná a v horní části zploštělá, celkovým vzhledem jde o majestátní, stálezelený, jehličnatý strom s přímým kmenem a vodorovně nebo mírně převisle uspořádanými větvemi v přeslenech.
Kořeny: Kořenový systém je talířovitý a mělký, rozprostřený široce pod povrchem půdy, postrádá hlavní kůlový kořen, což způsobuje jeho náchylnost k vývratům při silném větru.
Stonek: Kmen je rovný, válcovitý, průběžný až do špičky koruny; borka je u mladých jedinců hladká, hnědá, u starších stromů se mění na šedohnědou až červenohnědou a odlupuje se v tenkých, okrouhlých šupinách; trny nejsou přítomny, avšak jehlice jsou ostré.
Listy: Listy (jehlice) jsou uspořádány šroubovitě, jsou přisedlé na vytrvávajících dřevnatých hrbolcích, tvarově jsou čtyřhranné na průřezu, 1-2,5 cm dlouhé, ostře zašpičatělé a pichlavé, okraj je celokrajný, barva je tmavě zelená a lesklá, žilnatina je tvořena jedním středovým cévním svazkem a trichomy nejsou přítomny.
Květy: Květy jsou jednopohlavné v oddělených květenstvích (šišticích) na téže rostlině; samčí šištice jsou žlutavé až načervenalé, vejčitého tvaru, vyrůstající z úžlabí jehlic; samičí šištice jsou vzpřímené, purpurově červené, válcovité, na koncích větví v horní části koruny; doba kvetení je v dubnu až červnu.
Plody: Plodem je dřevnatá, nerozpadavá, převislá šiška; barva je v mládí zelená či nafialovělá, ve zralosti světle hnědá; tvar je válcovitý až vřetenovitý, 10-16 cm dlouhý, s tenkými, klínovitými semennými šupinami; dozrává na podzim prvního roku a po vysemenění na jaře následujícího roku opadává vcelku.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je severní, střední a východní Evropa a část severní Asie, kde tvoří rozsáhlé lesy, zejména v horských oblastech jako jsou Alpy, Karpaty a Skandinávie; v České republice je původní dřevinou, jeho přirozený výskyt byl vázán především na horské a podhorské polohy od 400 m n. m. výše, kde tvořil horské klimaxové smrčiny. Vlivem lesního hospodářství byl však od 18. století masivně uměle vysazován i v nižších polohách, kde vytvořil rozsáhlé, často nestabilní a ke škůdcům náchylné monokultury, čímž se stal nejrozšířenějším stromem v ČR. Ve světě je hojně pěstován pro dřevo i mimo svůj původní areál, například v Severní Americe nebo na Britských ostrovech.
Stanovištní nároky: Preferuje chladnější a vlhčí klima s vysokou vzdušnou vlhkostí, typicky roste v horských a podhorských lesích. Má vysoké nároky na půdní i vzdušnou vlhkost a je citlivý na sucho, což je problémem při jeho pěstování v nížinách. Nejlépe se mu daří na kyselých až slabě kyselých, hlubokých a dobře provzdušněných půdách, jako jsou podzoly a hnědé lesní půdy; nesnáší půdy vápnité, zamokřené a těžké jílovité. V mládí je výrazně stínomilný a dokáže se zmlazovat pod korunami jiných stromů, s věkem se jeho nároky na světlo zvyšují. Jeho kořenový systém je mělký a talířovitý, což ho činí náchylným k vývratům při silném větru, zejména na nevhodných stanovištích.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se využívají především mladé jarní výhonky a pryskyřice; z výhonků bohatých na vitamín C a silice se připravuje sirup nebo čaj proti kašli a nachlazení, mají antiseptické a protizánětlivé účinky. Pryskyřice sloužila k výrobě hojivých mastí na rány a revmatismus. V gastronomii jsou mladé, světle zelené výhonky jedlé, mají kyselou, mírně pryskyřičnou chuť a používají se k výrobě medu, sirupů, limonád, k ochucení pokrmů nebo jako součást salátů. Je to klíčová dřevina pro dřevařský a papírenský průmysl; jeho měkké, lehké a pružné dřevo je masivně využíváno ve stavebnictví (trámy, latě), k výrobě nábytku, hudebních nástrojů s vynikající rezonancí (housle, kytary, piana) a jako hlavní surovina pro výrobu papíru a celulózy. V okrasném pěstování je oblíbený jako vánoční stromek a existuje mnoho kultivarů pro zahrady a parky, například zakrslé („Nidiformis“), převislé („Inversa“) nebo sloupovité („Cupressina“). Ekologicky je významný jako zdroj potravy a úkrytu pro mnoho živočichů; semeny se živí křivky, veverky a myšice, kůrou a jehličím spárkatá zvěř. Je také významnou včelařskou rostlinou, neboť poskytuje bohatou medovicovou snůšku, ze které včely tvoří tmavý lesní med.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou silice (éterické oleje) obsažené především v jehličí, mladých výhoncích a pryskyřici, jejichž hlavními složkami jsou monoterpeny jako α-pinen, β-pinen, limonen a kamfen, které mu dodávají charakteristickou vůni a mají antiseptické účinky. Dále obsahuje pryskyřičné kyseliny (např. kyselina abietová), hořčiny, třísloviny a ve vysoké koncentraci vitamín C, zvláště v jarních výhoncích. Dřevo je tvořeno převážně celulózou, hemicelulózou a ligninem.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není jedovatý, mladé výhonky jsou jedlé a léčivé. Při nadměrném vnitřním užívání silic může dojít k podráždění ledvin a při kontaktu pryskyřice s pokožkou může u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci. Pro zvířata, jako jsou býložravci, také není toxický. Existuje však vážné riziko záměny s prudce jedovatým tisem červeným („Taxus baccata“), zejména pokud jde o mladé stromky nebo větvičky. Rozlišení je klíčové: smrk má jehlice na průřezu čtyřhranné, pichlavé a po jejich odpadnutí zůstává větvička drsná kvůli vyvýšeným polštářkům; tis má jehlice ploché, měkké, zespodu světlejší, na konci zašpičatělé, a nemá šišky, ale červené bobulovité míšky (arillus). Méně nebezpečná je záměna s jedlí bělokorou („Abies alba“), která má jehlice také ploché, na konci vykrojené, nepichlavé a na spodní straně dva bílé proužky; její šišky rostou vzhůru a rozpadají se na stromě.
Zákonný status/ochrana: V České republice není jako druh zákonem chráněn, protože se jedná o nejběžnější a hospodářsky nejvýznamnější dřevinu. Ochrana se však vztahuje na biotopy, kde se přirozeně vyskytuje, jako jsou horské klimaxové smrčiny, které jsou chráněny v rámci národních parků a přírodních rezervací. V mezinárodním měřítku dle Červeného seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern – LC) z důvodu svého obrovského areálu rozšíření a velké populace. Není uveden v seznamu CITES.
✨ Zajímavosti
Latinské jméno „Picea“ pochází z latinského slova „pix“, což znamená smůla nebo pryskyřice, a odkazuje na vysoký obsah pryskyřice ve stromě. Druhové jméno „abies“ je paradoxně latinský název pro jedli, což je pozůstatek starší botanické klasifikace. České jméno „smrk“ je všeslovanského původu. V mytologii a kultuře byl strom často spojován s ochranou a životem, zejména v germánské a severské tradici. Stal se celosvětovým symbolem Vánoc jako vánoční stromek, tradice pocházející z německých oblastí. Zajímavostí je, že nejstarší žijící strom na světě, pojmenovaný Old Tjikko ve Švédsku, je klonem tohoto druhu, jehož kořenový systém je starý přibližně 9 550 let, zatímco viditelný kmen se periodicky obnovuje. Jeho kónický tvar a ohebné větve jsou adaptací na vysokou sněhovou pokrývku v horách, která tak může snadno sklouznout a nepolámat je.
