📖 Úvod
Sleziník routička je drobná, vytrvalá a stálezelená kapradina, která se vyznačuje mimořádnou odolností vůči suchu. Její sivě zelené listy, dorůstající výšky 5–15 cm, jsou dvakrát až třikrát zpeřené a v obrysu trojúhelníkovité. Jednotlivé lístky klínovitého tvaru připomínají bylinu routu, což dalo rostlině její jméno. Nejčastěji ji nalezneme růst ve štěrbinách vápencových skal, starých zdí a na sutích, kde tvoří husté trsy. Rozmnožuje se pomocí výtrusů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 3–15 cm, netvoří korunu, ale husté, polštářovité, vždyzelené trsy; celkový vzhled je drobná, nenápadná, kožovitá kapradina sivozelené barvy, typicky rostoucí ve štěrbinách skal a zdí.
Kořeny: Tvořen krátkým, plazivým až vystoupavým, větveným oddenkem, který je hustě pokrytý tmavě hnědými plevinami a z něhož vyrůstají četné, tenké, adventivní kořeny pro ukotvení v substrátu.
Stonek: Pravý nadzemní stonek (lodyha) chybí, veškeré nadzemní části jsou tvořeny listy vyrůstajícími z podzemního, dřevnatějícího oddenku; oddenek je hustě pokrytý úzce kopinatými, černohnědými, blanitými šupinami (plevinami), trny ani chlupy se nevyskytují.
Listy: Listy uspořádané v hustém trsu, řapíkaté (s dlouhým zeleným řapíkem); čepel v obrysu trojúhelníkovitá, 2x až 3x zpeřená s lístky posledního řádu klínovitými až kosočtverečnými; okraj lístků na vrcholu nepravidelně zubato-vroubkovaný; barva sivozelená až modrozelená, kožovitá textura; žilnatina je volná a vidličnatě větvená; trichomy chybí, ale na bázi řapíků a oddenku jsou přítomny jednobuněčné pleviny (šupiny) krycí funkce.
Květy: Rostlina nekvete, jelikož je kapradina; místo květů tvoří na spodní straně listů výtrusnicové kupky (sori) čárkovitého tvaru, uspořádané podél žilek, které jsou zpočátku kryty bělavou postranní ostěrou; doba zralosti výtrusů je od června do října.
Plody: Plody se netvoří; rozmnožovacím útvarem je výtrus (spora), což je mikroskopická jednobuněčná částice ledvinovitého tvaru a hnědé barvy, která se uvolňuje z výtrusnic po jejich dozrání v období od léta do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o cirkumpolární druh s původním areálem zahrnujícím téměř celou Evropu, mírné pásmo Asie, severní Afriku a Severní Ameriku. V České republice je původním, hojně se vyskytujícím druhem, který je rozšířen od nížin až po horské oblasti na celém území, kde nachází vhodný substrát, a nejedná se tedy o neofyt. Ve světě roste především v oblastech s vápencovým podložím a v horách.
Stanovištní nároky: Je to typický chasmocyt, tedy rostlina rostoucí ve skalních štěrbinách, sutích a především na starých zdech, zejména s vápennou maltou, ale i na betonových konstrukcích a mezi dlažebními kostkami. Je výrazně vápnomilná (kalcifilní), vyžaduje bazické až neutrální, na živiny chudé podklady jako vápenec, dolomit či bazalt. Jedná se o světlomilný a teplomilný druh, který však snese i polostín, a je vysoce odolný vůči suchu (xerofyt), přičemž se vyhýbá trvale zamokřeným a zastíněným místům.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívala nať (herba asplenii) na základě signaturního učení proti onemocněním sleziny, od čehož je odvozen její český i latinský název, a také jako expektorans proti kašli a jako diuretikum; v současnosti je její medicínské využití zcela zanedbatelné. Není jedlá a v gastronomii se nepoužívá, technický ani průmyslový význam nemá. Pěstuje se občas jako nenáročná okrasná skalnička v suchých zídkách a štěrbinových zahradách pro svůj jemný vzhled a odolnost, specifické kultivary prakticky neexistují. Z ekologického hlediska je průkopnickým druhem na skalách a zdech, kde stabilizuje substrát a vytváří mikroklima a úkryt pro drobný hmyz a jiné bezobratlé, včelařsky je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje především třísloviny, které jí dodávají svíravou chuť a přispívaly k jejímu léčebnému využití, dále flavonoidy (například rutin), fenolické kyseliny, slizové látky a jako mnohé kapradiny také enzym thiaminázu, který rozkládá vitamín B1.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka považována za jedovatou a nejsou známy případy otravy. Kvůli obsahu thiaminázy by však teoreticky mohla při dlouhodobé konzumaci velkého množství (což je v praxi vyloučeno) způsobit u býložravců, například koní, avitaminózu B1. Záměna je možná s jinými drobnými skalními kapradinami, například se sleziníkem červeným (Asplenium trichomanes), který má však jednoduše zpeřené lístky na tmavém vřetenu, nebo s puchýřníkem křehkým (Cystopteris fragilis), jehož listy jsou jemnější, světleji zelené a více dělené. Žádný z těchto druhů není nebezpečně jedovatý, takže záměna nepředstavuje zdravotní riziko.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněná, jelikož se jedná o běžný a hojně rozšířený druh. Podle mezinárodního Červeného seznamu IUCN je celosvětově hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky svému obrovskému areálu rozšíření a stabilním populacím. Není uvedena v seznamu CITES.
✨ Zajímavosti
Latinský rodový název Asplenium pochází z řeckého „a-“ (zápor) a „splen“ (slezina), což znamená „proti slezině“ a odkazuje na její historické medicínské využití. Druhové jméno ruta-muraria znamená „routa zeďová“ (z lat. ruta = routa a murus = zeď), což vystihuje jak její podobnost s listy routy (Ruta graveolens), tak její typický výskyt na zdech. České jméno je v podstatě překladem latinského. Její největší zajímavostí a klíčovou adaptací je poikilohydrie – schopnost přežít extrémní vyschnutí stočením listů, které se po přísunu vody během několika hodin opět plně rozvinou a zezelenají, což jí umožňuje kolonizovat extrémně suchá stanoviště.
