📖 Úvod
Skřípinec nitkovitý, známý také jako bezosetka štětinovitá, je drobná, jednoletá, hustě trsnatá bylina. Dorůstá výšky pouze 2 až 15 cm a tvoří ji svazky velmi tenkých, štětinovitých lodyh. Nenápadné, vejčité klásky vyrůstají zdánlivě na boku lodyhy pod vrcholovým listenem. Vyhledává vlhké, písčité až bahnité půdy na obnažených dnech rybníků, březích řek či na vlhkých cestách. V České republice je řazen mezi ohrožené druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (vzácně krátce vytrvalá), dosahující výšky 2-20 cm, netvoří korunu, vytváří husté, nízké, trávovité trsy s velmi tenkými, nitkovitými lodyhami, které mohou být přímé, vystoupavé nebo i poléhavé, celkovým vzhledem připomíná jemnou trávu nebo mech.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, tvořený tenkými, jemnými, vláknitými kořínky.
Stonek: Stéblo je velmi tenké, nitkovité (štětinovité), oblé nebo jemně rýhované, plné, hladké, bez kolének, zelené barvy a bez přítomnosti trnů; často je poléhavé nebo vystoupavé a hustě nahloučené.
Listy: Listy jsou redukované na bazální, na bázi načervenalé pochvy, z nichž vyrůstá velmi krátká, štětinovitá čepel, nebo je čepel zcela zakrnělá; pokud je vyvinuta, je přisedlá, nitkovitého tvaru s celokrajným okrajem, zelené barvy, se souběžnou žilnatinou a je lysá, bez přítomnosti trichomů.
Květy: Květy jsou nenápadné, oboupohlavné, bez okvětí, uspořádané v jednom až třech přisedlých, vejčitých kláscích dlouhých 2-4 mm, které tvoří zdánlivě postranní svazeček (stažený kružel), protože nejdelší listen pod květenstvím je vzpřímený a vypadá jako pokračování lodyhy; plevy květů jsou červenohnědé až nachové se zeleným středním žebrem; kvete od června do září.
Plody: Plodem je trojhranná nebo čočkovitá nažka, velmi malá (cca 0,5-0,8 mm), za zralosti žlutohnědé až hnědé barvy, s jemně tečkovaným, bradavičnatým nebo síťovaným povrchem; dozrává v pozdním létě a na podzim.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jde o kosmopolitně rozšířený druh s původním areálem zahrnujícím Evropu, Asii, Afriku, Austrálii a Ameriku. V České republice je původním druhem, jehož výskyt je však roztroušený a v posledních desetiletích ubývá z důvodu zániku vhodných stanovišť. Těžiště jeho rozšíření leží v nižších a středních polohách, zejména v rybníkářských oblastech jako je Třeboňsko a Jižní Čechy, a v oblastech s písčitými půdami.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou obnažená dna letněných rybníků, vlhké písčiny, břehy vodních toků a nádrží, vlhké úhory a koleje polních cest. Je to konkurenčně slabý, pionýrský druh vázaný na periodicky narušované, vlhké až mokré, kyselé až neutrální, živinami chudé písčité, hlinité či rašelinné půdy; jako vápnostřezná rostlina se vyhýbá vápnitým podkladům a nesnáší zastínění vyšší vegetací.
🌺 Využití
Nemá žádné známé využití v tradičním ani moderním léčitelství a nejsou mu připisovány žádné farmakologické účinky. Není považován za jedlý a v gastronomii se neuplatňuje. Technický či průmyslový význam postrádá. Občas se pěstuje jako okrasná rostlina v přírodních jezírkách, bahenních zahradách nebo v nádobách pro svůj jemný, trávovitý vzhled, ačkoliv specifické kultivary neexistují a často dochází k záměně s dekorativnějším druhem Isolepis cernua. Ekologický význam spočívá v jeho roli pionýrské rostliny stabilizující obnažené substráty; jeho semena mohou sloužit jako potrava pro vodní ptactvo a poskytuje mikrohabitat pro drobné bezobratlé, avšak jako větrosnubná rostlina není včelařsky významný.
🔬 Obsahové látky
Nejsou známy žádné specifické, farmakologicky významné nebo jedinečné chemické sloučeniny, které by definovaly její vlastnosti; podobně jako jiné rostliny z čeledi šáchorovitých obsahují její pletiva zvýšené množství oxidu křemičitého (křemíku), který zajišťuje mechanickou pevnost a slouží jako ochrana před býložravci.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Záměna je možná s jinými drobnými trsnatými rostlinami vlhkých stanovišť, například se sítinou žabí (Juncus bufonius), která má však zřetelné květní obaly (okvětí), nebo s některými druhy bahniček (Eleocharis), které mají obvykle jediný vrcholový klásek, zatímco tato rostlina má 1 až 3 klásky zdánlivě postranní, protože nejspodnější listen přerůstá květenství a vypadá jako pokračování lodyhy.
Zákonný status/ochrana: V Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je zařazena do kategorie C3, což značí ohrožený druh. Zákonem však v ČR přímo chráněna není. Na mezinárodní úrovni není vedena v seznamu CITES a podle globálního Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern) díky svému obrovskému areálu rozšíření.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Isolepis pochází z řeckých slov „isos“ (stejný) a „lepis“ (šupina), což odkazuje na stejnotvaré plevy v klásku. Druhové jméno „setacea“ je latinského původu a znamená „štětinovitý“ či „nitkovitý“, což přesně vystihuje vzhled jejích tenkých lodyh. Český název „skřípinec nitkovitý“ je přímým ekvivalentem. Její klíčovou adaptací na nestálá stanoviště je strategie efemerní jednoletky, která dokáže v krátké příznivé periodě vyklíčit, vykvést a vytvořit semena, jež v půdní semenné bance přežívají i desítky let a čekají na další narušení a obnažení substrátu.
