📖 Úvod
Šicha černá je nízký, plazivý a stálezelený keřík, který často tvoří husté koberce. Vzhledem připomíná vřesovec, má drobné, čárkovité až jehlicovité listy. Kvete nenápadnými, drobnými květy. Nejznámější je pro své černé, lesklé plody připomínající borůvky. Tyto peckovice jsou jedlé, avšak jejich chuť je spíše mdlá a vodnatá. Roste typicky na kyselých půdách, jako jsou rašeliniště, vřesoviště a horské tundry. V Česku je považována za glaciální relikt.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Keřík; trvalka; výška 10-30 cm, zřídka až 50 cm; tvar poléhavý až plazivý, tvořící husté, rozložité, stálezelené koberce; celkový vzhled je vřesovištní, hustě větvený a nízký.
Kořeny: Kořenový systém: Svazčitý a mělký, bohatě větvený, často s adventivními kořeny vyrůstajícími z poléhavých stonků, rostlina žije v mykorhizní symbióze s houbami.
Stonek: Stonek či Kmen: Stonek je dřevnatějící lodyha, poléhavá až vystoupavá, bohatě větvená a hustě olistěná; mladé větvičky jsou červenohnědé a jemně pýřité s žláznatými chlupy, starší větve mají tmavě hnědou až černou, tenkou, odlupující se borku; stonek je bez trnů.
Listy: Uspořádání v hustých přeslenech po 3-4, někdy střídavé; jsou krátce řapíkaté až téměř přisedlé; tvar je jehlicovitý až úzce eliptický (erikoidní); okraj je celokrajný a silně podvinutý dolů tak, že se okraje téměř dotýkají a na rubu vytvářejí podélnou rýhu; barva na líci je tmavě zelená a lesklá, na rubu v rýze bělavě plstnatá; typ venace je nezřetelný s jednou hlavní střední žilkou; v rýze na rubu se nacházejí husté, krátké, vícebuněčné krycí a žláznaté trichomy.
Květy: Barva je nenápadná, růžová až tmavě purpurová; tvar je drobný, trojčetný, s volnými korunními i kališními lístky, květy jsou jednopohlavné (rostlina je obvykle dvoudomá); uspořádání jednotlivě nebo po 2-3 v úžlabí listů na koncích větviček; nevytváří klasické květenství; doba kvetení je od dubna do června.
Plody: Typ plodu je kulovitá, šťavnatá peckovice, vzhledem připomínající bobuli, obsahující 6-9 peciček; barva v plné zralosti je leskle černá; tvar je kulovitý o průměru 6-8 mm; doba zrání je od srpna do září, přičemž plody často zůstávají na rostlině přes celou zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní cirkumpolární druh s rozsáhlým areálem v chladnějších oblastech severní polokoule, zahrnujícím severní a horské oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky. V České republice je původní, avšak představuje glaciální relikt, jehož výskyt je omezen na specifické lokality; přirozeně roste především v nejvyšších pohořích jako jsou Krkonoše, Hrubý Jeseník a Šumava, a dále izolovaně na kyselých pískovcích a rašeliništích v nižších polohách, například na Dokesku a Třeboňsku, není tedy zavlečeným neofytem.
Stanovištní nároky: Tento keřík je výrazně acidofilní a kalcifobní, vyžaduje tedy kyselé, humózní a na živiny chudé půdy, typicky rašelinné, vřesovištní nebo písčité. Je světlomilný, nejlépe prosperuje na plném slunci, i když snese mírný polostín, a preferuje vlhké až zamokřené, ale zároveň propustné substráty, což jej předurčuje pro stanoviště jako jsou vrchoviště, subalpínská a alpínská vřesoviště, klečové porosty a okraje rašelinných borů a smrčin.
🌺 Využití
Její plody, černé peckovice, jsou jedlé a využívají se v gastronomii, zejména v severských zemích; mají mírně mdlou a nakyslou chuť, která se zlepší po přemrznutí, a konzumují se syrové, nebo se z nich vyrábějí džemy, šťávy a kompoty. V lidovém léčitelství se plody a nať užívaly pro své močopudné a svíravé účinky při ledvinových potížích, průjmech a jako zdroj vitamínu C. Šťáva z plodů sloužila dříve jako přírodní fialové barvivo. Pro svůj nízký, plazivý a stálezelený růst se pěstuje jako okrasná půdopokryvná dřevina ve vřesovištích a skalkách s kyselou půdou, například v kultivaru „Bernstein“ se zlatožlutým listím. Ekologicky je významná jako potrava pro ptáky (tetřev, bělokur) a savce a její květy poskytují nektar včelám a dalšímu hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Plody obsahují vysoké množství antioxidantů, především flavonoidů (kvercetin, myricetin) a antokyanů, které jim dodávají tmavou barvu a jsou zodpovědné za jejich zdravotní přínosy; dále jsou bohaté na třísloviny, organické kyseliny, pektin a vitamín C, což přispívá k jejich svíravým a konzervačním vlastnostem.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka ani pro zvířata jedovatá a její plody jsou bezpečně konzumovatelné; ve větším množství mohou kvůli obsahu tříslovin způsobit nanejvýš mírné zažívací obtíže. Záměna je možná s plody borůvky černé (Vaccinium myrtillus), která má ale na rozdíl od bělavé a vodnaté dužniny šichy dužninu tmavě fialovou a silně barvící, a její listy jsou opadavé a vejčité, nikoli jehlicovité a stálezelené. Nebezpečná by mohla být teoretická záměna s vysoce jedovatým vraním okem čtyřlistým (Paris quadrifolia), které má však zcela odlišnou stavbu – jediný plod vyrůstá na vrcholu lodyhy z přeslenu čtyř širokých listů.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., je však vedena v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii C3 jako ohrožený druh kvůli úbytku a degradaci jejích specifických stanovišť, jako jsou rašeliniště a horská vřesoviště. V mezinárodním měřítku není chráněna úmluvou CITES a dle Červeného seznamu IUCN je globálně hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern) díky svému obrovskému areálu rozšíření.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Empetrum“ pochází z řeckých slov „en“ (na) a „petros“ (skála), což odkazuje na její častý výskyt na skalnatých stanovištích. Druhové jméno „nigrum“ znamená latinsky „černý“ a popisuje barvu zralých plodů. Mezi její zajímavé adaptace patří jehlicovité listy s podvinutými okraji, které minimalizují ztrátu vody v drsných klimatických podmínkách. V kultuře severských národů, jako jsou Sámové nebo Inuité, představovaly její plody po staletí důležitou součást jídelníčku a zdroj vitamínů, často uchovávaný na zimu v tulením tuku.
