📖 Úvod
Sedmikráska chudobka, známá také jako sedmikráska obecná, je drobná, vytrvalá bylina tvořící přízemní růžici listů. Z ní vyrůstají bezlisté stvoly, každý zakončený jedním květním úborem. Ten je tvořen žlutým terčem trubkovitých květů, který obklopují bílé, na špičkách často narůžovělé jazykovité květy. Kvete hojně od jara do podzimu na loukách, pastvinách i v zahradních trávnících. Je považována za léčivku, ale v pěstěných trávnících často za plevel.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Vytrvalá, zřídka dvouletá bylina, vysoká 4–15 cm, tvořící přízemní listovou růžici, z níž vyrůstají bezlisté stvoly s květem; celkově nízkého, trsnatého vzhledu.
Kořeny: Krátký, plazivý, válcovitý oddenek, z něhož vyrůstají četné tenké, svazčité adventivní kořeny.
Stonek: Stonek je přeměněn v bezlistý, přímý, oblý květní stvol, který je po celé délce pýřitý až vlnatě chlupatý jednoduchými chlupy a je bez trnů.
Listy: Listy uspořádané v přízemní růžici, jsou řapíkaté s křídlatým řapíkem; čepel je obvejčitá až kopisťovitá, na okraji celokrajná nebo mělce vroubkovaná či zubatá, světle až tmavě zelené barvy, se zpeřenou žilnatinou a oboustranně pokrytá jednoduchými, jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květenství je jednotlivý úbor na konci stvolu, složený z vnějšího kruhu bílých, na špičce či zespodu narůžovělých jazykovitých květů (samičí) a vnitřního terče zlatožlutých trubkovitých květů (oboupohlavné); kvete od časného jara (únor) až do pozdního podzimu (listopad).
Plody: Plodem je obvejčitá, zploštělá, lysá, světle hnědá nažka bez chmýru, s drobným okrajovým lemem; dozrává postupně od jara do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje téměř celou Evropu, západní Asii a severní Afriku, v České republice je původním, archeofytickým druhem, tedy rostlinou, která se zde vyskytuje již od prehistorických dob. Díky lidské činnosti byla zavlečena a zdomácněla na všech kontinentech s mírným klimatem, včetně Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu, kde je často považována za invazivní plevel; v ČR je hojně rozšířená na celém území od nížin až po horské oblasti a patří mezi nejběžnější rostliny naší flóry.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná až mírně zastíněná stanoviště, jako jsou sečené trávníky, pastviny, louky, okraje cest, zahrady, parky a rumiště, čímž je typickým druhem člověkem ovlivněných travnatých ploch. Na půdu je poměrně nenáročná, ale nejlépe se jí daří v čerstvě vlhkých, výživných, humózních a hlinitých půdách s neutrální až mírně zásaditou reakcí, je tedy mírně vápnomilná. Je výrazně světlomilná, ale snese i polostín a velmi dobře snáší sešlapávání a časté kosení, na které reaguje zkrácením stonku a rychlou regenerací.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se sbírají především květní úbory (Flos bellidis), které se používají ve formě nálevu na podporu odkašlávání při onemocněních dýchacích cest a zevně ve formě obkladů na špatně se hojící rány, vředy či ekzémy díky svým protizánětlivým a hojivým účinkům. V gastronomii jsou jedlé mladé listy do salátů a nerozvitá poupata, která se dají nakládat jako kapary; květy slouží jako jedlá ozdoba pokrmů. Nemá žádné technické či průmyslové využití. V okrasném zahradnictví jsou velmi oblíbené její plnokvěté a velkokvěté kultivary (např. „Pomponette“, „Tasso“, „Habanera“), pěstované jako dvouletky pro jarní záhony a nádoby. Ekologicky je významná jako jedna z prvních jarních pástev pro včely, čmeláky a další hmyz, kterým poskytuje nektar i pyl.
🔬 Obsahové látky
Její účinky jsou dány komplexem obsahových látek, mezi které patří především triterpenoidní saponiny (bellissaponiny), které působí expektoračně a protizánětlivě, dále třísloviny s adstringentním (svíravým) účinkem, hořčiny podporující trávení, flavonoidy (např. apigenin, kvercetin), slizové látky, organické kyseliny (jablečná, vinná), minerální látky (draslík, vápník), inulin a malé množství silice.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a je běžně konzumována jako součást salátů nebo jedlá ozdoba. Při požití extrémně velkého množství by teoreticky mohly obsažené saponiny způsobit mírné podráždění trávicího traktu, ale otravy nejsou známy ani dokumentovány. Záměna je vzhledem k jejímu charakteristickému vzhledu – přízemní růžice listů a solitérní úbor na bezlistém stvolu – velmi nepravděpodobná a neexistují žádné nebezpečné jedovaté druhy, které by ji věrně napodobovaly v době květu.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se jedná o velmi hojný, běžný a rozšířený druh. Není uvedena ani v mezinárodních úmluvách jako CITES. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je celosvětově hodnocena jako druh málo dotčený (LC – Least Concern) díky své obrovské populaci, širokému areálu rozšíření a vysoké adaptabilitě.
✨ Zajímavosti
Latinské jméno „Bellis“ je odvozeno od slova „bellus“, což znamená „krásná“, a „perennis“, tedy „vytrvalá“, což odkazuje na její schopnost kvést po většinu roku. České jméno „chudobka“ poukazuje na její skromnost a dostupnost i pro chudé lidi. V křesťanské mytologii je spojována se slzami Panny Marie, které údajně kapaly na zem při útěku do Egypta. Je symbolem nevinnosti a dětství, často se z ní pletou věnečky. Zajímavou adaptací je nyktinastie, tedy schopnost zavírat květní úbory na noc a za špatného počasí, čímž chrání pyl a vnitřní kvítky. Její anglické jméno „daisy“ vzniklo ze staroanglického „dæges ēage“ neboli „oko dne“, což rovněž odkazuje na její otevírání a zavírání se světlem.
