📖 Úvod
Rosička krvavá je jednoletá, výběžkatá tráva, která je celosvětově rozšířeným a obtížným polním i zahradním plevelem. Vyskytuje se na polích, v okopaninách, na vinicích a v narušených trávnících. Její poléhavá až vystoupavá stébla, která v kolénkách snadno koření, mívají u báze typický červenofialový nádech, od něhož je odvozen její druhový název. Kvete od července do září a její květenství tvoří charakteristické prstnatě uspořádané lichoklasy. Preferuje teplá a slunná stanoviště.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá; výška 10–60 cm; netvoří korunu, jedná se o trávu; celkový vzhled tvoří volné, poléhavé až vystoupavé trsy, které často kořenují na spodních kolénkách, a celá rostlina, zejména stébla a květenství, má často typický načervenalý až purpurový nádech.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, bohatě větvený, ale poměrně mělký, bez oddenků či hlíz.
Stonek: Stonek je tenké, hladké, poléhavé nebo vystoupavé stéblo, které je od báze větvené a na spodních kolénkách snadno kořenuje, přičemž tato kolénka jsou často nápadně fialově až krvavě zbarvená; stéblo je bez trnů.
Listy: Uspořádání střídavé; listy jsou přisedlé s otevřenými, často chlupatými listovými pochvami; čepel je plochá, 3–15 cm dlouhá, čárkovitě kopinatá s ostrou špičkou; okraj listu je celokrajný, ale jemně drsný a často mírně zvlněný; barva je šedozelená; žilnatina je rovnoběžná; na povrchu listových čepelí i pochev se nacházejí měkké, jednobuněčné krycí trichomy.
Květy: Barva květenství je zelená až fialově či tmavě červeně naběhlá; drobné, redukované květy jsou uspořádány v jednokvětých, úzce eliptických kláscích; květenství je prstnatě složený lichoklas, který se skládá ze 4–10 tenkých, jednostranných hroznů vyrůstajících z vrcholu stébla; doba kvetení je od července do září.
Plody: Typ plodu je obilka, pevně uzavřená v pluchách; barva je slámově žlutá až světle hnědá; tvar je drobný, elipsoidní, zploštělý; dozrává postupně od konce léta do podzimu, typicky od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původně pochází z teplých mírných a subtropických oblastí Starého světa, zejména z Eurasie a severní Afriky, avšak v České republice je dnes považována za archeofyt, tedy druh zavlečený již v dávné minulosti a plně zdomácnělý; v současnosti se jedná o kosmopolitní plevel, který byl lidskou činností rozšířen do téměř všech mírných a tropických oblastí světa, včetně Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Oceánie, přičemž na území ČR je hojně rozšířená od nížin do podhůří, nejčastěji v teplejších oblastech, kde roste na polích, v zahradách, vinicích i v intravilánech měst a obcí.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná a člověkem narušovaná stanoviště, typicky se vyskytuje jako plevel v okopaninách (kukuřice, brambory), na vinicích, v zahradách, na okrajích cest, rumištích, železničních náspech a v prořídlých trávnících; je výrazně světlomilná (heliofilní) a teplomilná (termofilní), nesnáší zastínění, a co se týče půdních nároků, vyhledává lehčí, písčité až hlinité, dobře provzdušněné a výživné půdy, bohaté zejména na dusík, přičemž je tolerantní k pH, ale daří se jí spíše na půdách slabě kyselých až neutrálních, a je dobře adaptovaná i na dočasné přísušky.
🌺 Využití
Její hlavní význam spočívá v gastronomii, kde jsou její drobná semena (obilky) jedlá a výživná; v minulosti byla v Evropě i Severní Americe sbírána jako nouzová obilnina a mlela se na mouku k přípravě kaší nebo placek, zatímco v léčitelství měla jen okrajové využití v lidové medicíně, kde se nálev z natě používal jako diuretikum; průmyslové či technické využití nemá a v okrasném zahradnictví je vnímána výhradně jako nežádoucí plevel znehodnocující pěstěné trávníky, takže žádné její kultivary se nepěstují; z ekologického hlediska poskytují její semena potravu pro zrnožravé ptáky, jako jsou pěnkavy a vrabci, a mladé rostliny mohou sloužit jako pastva pro dobytek, i když s jistým rizikem.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami v semenech jsou především zásobní látky typické pro obilniny, tedy škrob, bílkoviny a v menší míře tuky, avšak zelené části rostliny, zejména mladé a ve stresu (např. při suchu nebo po sešlapání), mohou obsahovat kyanogenní glykosidy (např. dhurrin), které se mohou enzymaticky štěpit za vzniku toxického kyanovodíku, a při růstu na půdách přehnojených dusíkem má navíc tendenci kumulovat dusičnany v toxickém množství; mimo to obsahuje také saponiny a stopy alkaloidů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka je po tepelné úpravě semen považována za nejedovatou, avšak pro hospodářská zvířata, zejména přežvýkavce a koně, může být pastva na porostech s jejím vysokým zastoupením nebezpečná; toxicita je způsobena akumulací dusičnanů (vedoucí k methemoglobinémii a dušení) a kyanogenních glykosidů (otrava kyanidy), zvláště u mladých nebo povadlých rostlin, s příznaky jako potíže s dechem, slinění, svalový třes a kolaps; zaměnit si ji lze s jinými druhy trav, například s ježatkou kuří nohou („Echinochloa crus-galli“), která má ale latnaté květenství a nikoliv prstnatě uspořádané klasy, což je klíčový rozlišovací znak.
Zákonný status/ochrana: Jedná se o velmi hojný a expanzivní plevelný druh, který není v České republice ani mezinárodně nijak chráněn; není zařazena v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, není uvedena na seznamu CITES a ani v rámci celosvětového Červeného seznamu IUCN není hodnocena, jelikož se jedná o běžný, synantropní druh s globálním rozšířením, který nevyžaduje žádná ochranářská opatření a naopak je často předmětem cílené likvidace v zemědělství a zahradnictví.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Digitaria“ je odvozeno od slova „digitus“ (prst), což přesně popisuje charakteristické prstnatě rozložené klasy květenství, zatímco druhové jméno „sanguinalis“ pochází z latinského „sanguis“ (krev) a odkazuje na časté červenofialové zbarvení listových pochev a stébel, které je nejvýraznější na podzim nebo při stresových podmínkách; zajímavostí je její fyziologie C4 fotosyntézy, která jí umožňuje efektivně růst v horkých a suchých letních měsících a dává jí konkurenční výhodu nad většinou trav mírného pásma (s C3 fotosyntézou), a také její schopnost zakořeňovat v kolénkách, což jí usnadňuje vegetativní šíření.
