📖 Úvod
Rmen smrdutý je jednoletá, aromatická plevelná rostlina, vzhledem připomínající heřmánek pravý. Dorůstá výšky 15 až 50 cm, má přímou, větvenou lodyhu a jemně peřenosečné listy. Květenstvím je úbor s bílými jazykovitými a žlutými trubkovitými květy. Klíčovým rozlišovacím znakem je silný, nepříjemný zápach, který se uvolní po rozemnutí jakékoliv části rostliny. Na rozdíl od heřmánku není léčivý a jeho šťáva může dráždit pokožku. Roste hojně na polích, rumištích a podél cest.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, výška 15–60 cm, habitus bohatě větvený, často polokulovitý, celkovým vzhledem připomíná heřmánek pravý, ale po rozemnutí silně a nepříjemně páchne.
Kořeny: Hlavní kůlový kořen s množstvím tenkých postranních kořínků.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, odspodu bohatě větvená, rýhovaná až hranatá, lysá nebo jen řídce krátce chlupatá, zelená až načervenalá, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou přisedlé, 2x až 3x peřenosečné s velmi úzkými, čárkovitými až šídlovitými koncovými úkrojky, jejichž okraj je celokrajný, barva listů je šedozelená, žilnatina je nezřetelná a jsou porostlé roztroušenými jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou uspořádány v koncových, dlouze stopkatých úborech o průměru 1,5-2,5 cm; okrajové květy jsou jazykovité, bílé a samičí (často neplodné), vnitřní terčové květy jsou trubkovité, žluté a oboupohlavné, uspořádané na kuželovitém a plevkatém lůžku; doba kvetení je od června do září.
Plody: Plodem je obvejčitá až válcovitá, na povrchu zřetelně bradavičnatě žláznatá nažka bez chmýru, barva je světle hnědá až šedohnědá; dozrává postupně od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této rostliny zahrnuje Středomoří a Přední Asii, odkud se rozšířila do většiny Evropy. V České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti, pravděpodobně s počátky zemědělství, a dnes je zde plně zdomácnělá. Její sekundární areál je kosmopolitní, jako plevel se vyskytuje na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, zejména v Severní a Jižní Americe a Austrálii. Na území ČR roste hojně v teplejších oblastech nížin a pahorkatin, naopak ve vyšších polohách se vyskytuje jen vzácně nebo zcela chybí.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou ruderální a polní rostlinu, která vyhledává člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou pole, úhory, okraje cest, železniční náspy, rumiště, skládky a zahrady. Preferuje půdy čerstvě vlhké až vysychavé, které jsou bohaté na živiny, zejména na dusík, a mají neutrální až slabě zásaditou reakci, často vápnité a hlinité až jílovité. Je výrazně světlomilná a nesnáší zastínění, proto roste na plně osluněných místech.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti používal kvetoucí úbor nebo celá nať jako náhražka heřmánku pravého, ačkoliv s menší účinností a nepříjemným zápachem; připisovaly se mu účinky proti křečím, na podporu pocení a menstruace a zevně na kožní vyrážky. Pro gastronomické účely je naprosto nevhodný, jelikož je nejedlý, má hořkou chuť a silně odpudivý pach. V minulosti se z květů získávalo žluté barvivo a sušená rostlina sloužila jako repelent proti hmyzu, zejména blechám. V okrasném zahradnictví se prakticky nepěstuje. Ekologický význam spočívá v poskytování pylu a nektaru pro některé druhy hmyzu, zejména dvoukřídlé, a semena mohou sloužit jako potrava pro ptáky, avšak nejedná se o včelařsky významný druh.
🔬 Obsahové látky
Hlavními účinnými látkami jsou seskviterpenické laktony, například anthecotulid, které jsou zodpovědné za hořkou chuť a dráždivé účinky. Dále obsahuje flavonoidy, jako je apigenin a luteolin, kumariny a polyacetylenové sloučeniny. Éterický olej má odlišné složení než u heřmánku pravého a postrádá klíčové protizánětlivé složky jako chamazulen nebo bisabolol, což vysvětluje jeho nižší léčebný potenciál.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou; při kontaktu s pokožkou může u citlivých jedinců vyvolat kontaktní dermatitidu způsobenou seskviterpenickými laktony. Požití většího množství může vést k nevolnosti a zvracení. Pro dobytek je nebezpečná tím, že při spásání přechází hořká chuť do mléka. Nejčastěji bývá zaměňován za heřmánek pravý (Matricaria chamomilla), od kterého se liší především nepříjemným, štiplavým pachem (heřmánek voní příjemně), přítomností plevek na květním lůžku (heřmánek je nemá) a plným či jen mírně dutým květním lůžkem (heřmánek ho má výrazně kuželovité a duté). Zaměnit jej lze také za heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), který je však bez typické vůně.
Zákonný status/ochrana: Tento druh není v České republice ani mezinárodně chráněn žádným zákonem. Není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR ani na seznamu CITES či v Červeném seznamu IUCN, neboť se jedná o hojný, expanzivní plevelný druh bez jakéhokoliv ohrožení.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Anthemis pochází z řeckého slova „anthemon“ (květina), což odkazuje na bohaté kvetení. Druhové jméno cotula je odvozeno z řeckého „kotyle“ (malý šálek), což může popisovat tvar květního úboru. České jméno „rmen smrdutý“ jednoznačně vystihuje jeho charakteristický a silně nepříjemný zápach, který slouží jako chemická obrana proti býložravcům. V angličtině je nazýván „Stinking Chamomile“ nebo „Dog Fennel“, což rovněž poukazuje na jeho zápach a vnímání jako podřadnějšího druhu oproti pravému heřmánku. Jeho úspěšnost jako plevele je dána vysokou produkcí semen a schopností rychle kolonizovat narušenou půdu.
