📖 Úvod
Reveň lékařská je mohutná vytrvalá bylina pocházející z Číny a Tibetu. Je známá především pro své léčivé účinky, které se soustředí v jejím masitém oddenku. Ten obsahuje látky s projímavými vlastnostmi, proto je tradičně využíván v lékařství a farmacii k léčbě zácpy. V menších dávkách působí naopak svíravě. Tvoří velké dekorativní listy a vysoké květenství. Není určena ke kulinářskému využití jako běžná rebarbora, jedná se o významnou léčivou rostlinu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 1,5 až 2 metry, netvoří korunu, celkový vzhled je mohutná, statná rostlina s velkou přízemní růžicí listů a vysokým květním stvolem.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, masitým, vícehlavým a rozvětveným oddenkem (rhizoma), který je na povrchu hnědý a uvnitř žlutooranžový, s četnými adventivními kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá, silná, dutá, rýhovaná až žebernatá, často s načervenalým nádechem, v horní části větvená a olistěná, zcela bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici a na lodyze střídavě; jsou dlouze a masitě řapíkaté, s čepelí velkou, srdčitou až okrouhle ledvinitou, dlanitě laločnatou s 5-7 zašpičatělými laloky; okraj je zvlněný až jemně zubatý; barva je tmavě zelená na líci a světlejší na rubu; žilnatina je výrazně dlanitá; přítomny jsou jednoduché, jednobuněčné krycí trichomy, zejména na rubu listů a na řapících.
Květy: Květy jsou drobné, barvy bělavé, zelenožluté až narůžovělé, pravidelné, šestičetné s jednoduchým okvětím; jsou uspořádány v mohutném, hustém a bohatě větveném konečném květenství, kterým je lata; doba kvetení je od května do června.
Plody: Plodem je trojhranná, široce křídlatá nažka, která je v době zralosti zbarvena do červenohněda až hněda; tvar je v obrysu srdčitý až trojúhelníkovitý; dozrává v průběhu července a srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v horských oblastech západní a střední Číny, zejména v provinciích S‘-čchuan a Jün-nan, a také v Tibetu. Do Evropy byla dovezena a v České republice není původním druhem, jedná se o pěstovanou, zřídka zplaňující rostlinu. Ve světě je pěstována především v mírném pásu pro farmaceutické účely a jako okrasná rostlina, ale její invazní potenciál je nízký. V ČR se s ní ve volné přírodě setkáme jen výjimečně v blízkosti lidských sídel nebo zahrad, odkud unikla.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná až polostinná stanoviště s hlubokou, živinami bohatou, humózní a dobře propustnou půdou. Optimální jsou mírně vlhké, ale nikoli zamokřené půdy s neutrální až mírně kyselou reakcí. V původním areálu roste na horských svazích, loukách a v okrajích lesů ve vyšších nadmořských výškách. Nesnáší těžké, jílovité a suché půdy a vyžaduje dostatek prostoru pro svůj mohutný růst.
🌺 Využití
Hlavní význam spočívá v léčitelství, kde se po tisíciletí využívá její sušený oddenek (Radix Rhei) v tradiční čínské medicíně jako digestivum a laxativum; v malých dávkách působí díky tříslovinám stavivě proti průjmu, ve větších dávkách díky antrachinonům jako silné projímadlo. V gastronomii se na rozdíl od reveně kadeřavé běžně nepoužívá, jelikož její řapíky nejsou primárně určeny ke konzumaci. Průmyslově se zpracovává pro farmaceutický průmysl k výrobě léků. Pro svůj mohutný vzrůst, velké dekorativní listy a vysoká květenství se pěstuje i jako impozantní solitérní okrasná rostlina v parcích a velkých zahradách. Květy poskytují nektar a pyl pro včely a jiný hmyz.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými účinnými látkami v oddenku jsou antrachinonové glykosidy (např. rhein, emodin, aloe-emodin, chrysophanol a physcion), které mají projímavé účinky. Dále obsahuje vysoký podíl tříslovin (gallotaniny), které v nízkých dávkách působí adstringentně (stavivě). Přítomny jsou také stilbenoidy (např. rhaponticin a desoxyrhaponticin), pryskyřice, a v listových čepelích pak vysoká koncentrace kyseliny šťavelové a jejích solí, šťavelanů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Jedovatá je pro lidi i zvířata, především kvůli vysokému obsahu kyseliny šťavelové a šťavelanů v listových čepelích, jejichž konzumace může způsobit vážné poškození ledvin, křeče a v krajním případě smrt. Oddenek je při předávkování rovněž toxický a způsobuje silné průjmy a dehydrataci. Záměna je možná s jinými druhy revení, zejména s pěstovanou rebarborou (Rheum rhabarbarum), jejíž řapíky jsou jedlé. Pro laika může být na základě velkých listů zaměnitelná s lopuchem (Arctium sp.), který má však na spodní straně listy plstnaté a typická květenství s háčky, nebo s devětsilem (Petasites sp.), který kvete brzy na jaře ještě před vyrašením listů.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněným druhem, jelikož se jedná o nepůvodní, pěstovanou rostlinu. Mezinárodně není zařazena na seznam CITES ani na Červený seznam ohrožených druhů IUCN, avšak divoké populace v jejím původním areálu mohou být ohroženy nadměrným sběrem pro farmaceutické účely.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Rheum“ pravděpodobně pochází z řeckého slova „Rha“, což byl starověký název pro řeku Volhu, odkud se první rebarbora dostávala do Evropy. Druhové jméno „officinale“ odkazuje na její tradiční využití v lékárnách (z latinského „officina“ – dílna, lékárna). Historicky byl její oddenek extrémně cennou komoditou, dražší než skořice či šafrán, a byl dovážen do Evropy po Hedvábné stezce. Zmínky o ní lze nalézt již ve spisech Marca Pola. Její mohutný oddenek je adaptací na přežití v drsných horských podmínkách, sloužící jako zásobárna živin.
