📖 Úvod
Řeřicha chlumní je jednoletá až dvouletá bylina, která se často vyskytuje jako plevel na polích, úhorech, podél cest a na rumištích. Z přízemní růžice listů vyrůstá přímá, v horní části větvená lodyha vysoká 20–60 cm se šípovitými, objímavými listy. Od května do července kvete drobnými bílými květy v hustém hroznu. Nejvýraznějším znakem jsou její plody – oválné, lžičkovitě prohnuté a na vrcholu křídlaté šešulky, které rostlině propůjčují nezaměnitelný vzhled.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá až dvouletá, výška 20–60 cm, bez výrazného tvaru koruny, celkový vzhled je statná, šedozeleně plstnatá rostlina s přízemní růžicí listů (v prvním roce) a přímou, nahoře větvenou kvetoucí lodyhou.
Kořeny: Hlavní kořenový systém tvořený silným, vřetenovitým kůlovým kořenem světlé barvy, který je jen slabě větvený.
Stonek: Lodyha je přímá, tuhá, plná, jednoduchá nebo v horní polovině rozvětvená, po celé délce hustě porostlá krátkými, jednoduchými, dolů směřujícími chlupy, které jí dodávají šedozelený až bělavý nádech, je bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; přízemní listy v růžici jsou řapíkaté, tvarově podlouhle obvejčité až podlouhle kopinaté, na okraji celokrajné, chobotnatě zubaté až peřenoklané; lodyžní listy jsou přisedlé, kopinaté až úzce trojúhelníkovité, se šípovitou bází a špičatými oušky objímajícími lodyhu, na okraji celokrajné nebo oddáleně mělce zubaté; všechny listy jsou šedozelené a oboustranně hustě porostlé jednoduchými, jednobuněčnými krycími trichomy, žilnatina je zpeřená.
Květy: Květy jsou drobné, bílé barvy, čtyřčetné, s korunními lístky uspořádanými do kříže; jsou uspořádány v hustém hroznovitém květenství, které se za plodu značně prodlužuje; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je nepukavá šešulka, která je široce vejčitá až téměř okrouhlá, výrazně lžičkovitě prohnutá, na vrcholu s mělkým zářezem a úzkým křídlatým lemem, na vnějším povrchu je charakteristicky hustě pokrytá drobnými polokulovitými bradavičkami; za zralosti je slámově žlutá až nahnědlá; dozrává od června do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy a jihozápadní Asii. V České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti, který zde již zdomácněl. Sekundárně byla rozšířena do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde se stala invazním druhem. V ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně po celém území, především v teplejších oblastech od nížin do podhůří.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou pole, úhory, vinice, okraje cest, železniční náspy, rumiště a suché trávníky. Jedná se o výrazně světlomilnou rostlinu, která nesnáší zastínění. Roste na suchých až mírně vlhkých, živinami bohatých, zejména dusíkatých, a zásaditých až neutrálních půdách, často vápnitých a sypkých.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se dříve využívala mladá nať jako zdroj vitamínu C proti kurdějím a pro své mírně močopudné a „krev čistící“ účinky, dnes je její význam minimální. V gastronomii jsou jedlé mladé listy, lodyhy, květy i nezralé plody (šešulky), které mají ostrou, štiplavou chuť podobnou řeřiše seté; používají se syrové do salátů nebo se vaří jako špenát. Zralá semena lze použít jako náhradu pepře či hořčice. Průmyslově se nevyužívá, ačkoliv její semena obsahují olej. V zahradách se nepěstuje, je vnímána jako plevel. Ekologicky poskytuje potravu pro semenožravé ptáky a je navštěvována různými druhy hmyzu, včetně včel a much, pro které představuje zdroj nektaru a pylu, ačkoliv není považována za významnou medonosnou rostlinu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami jsou glukosinoláty, především sinigrin, které jsou zodpovědné za charakteristickou štiplavou chuť a po rozložení uvolňují isothiokyanáty. Dále obsahuje vysoké množství vitamínu C, flavonoidy, minerální látky (vápník, draslík) a v semenech mastné kyseliny a olej.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není jedovatá a je považována za jedlou. Při konzumaci velkého množství může u citlivých jedinců nebo u hospodářských zvířat (např. koní) způsobit podráždění trávicího traktu kvůli obsahu glukosinolátů. Nejčastěji ji lze zaměnit s kokoškou pastuší tobolkou (Capsella bursa-pastoris), která roste na podobných stanovištích. Odlišuje se však tvarem plodů: řeřicha chlumní má okrouhlé, lžičkovitě prohnuté a na vrcholu jen mírně vykrojené šešulky, zatímco kokoška má charakteristické trojúhelníkovité až srdčité šešulky.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani v mezinárodním měřítku nepodléhá žádné zákonné ochraně. Není uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR ani na seznamu CITES či v Červeném seznamu IUCN, neboť se jedná o běžný, hojně rozšířený a synantropní druh.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Lepidium“ pochází z řeckého slova „lepidion“, což znamená „malá šupina“, a odkazuje na tvar a velikost plodů (šešulek). Druhové jméno „campestre“ je latinského původu a znamená „polní“ nebo „ladní“, což přesně popisuje její typický výskyt. České názvy „chlumní“ a „ladní“ rovněž odkazují na její stanoviště na pahorcích a neobdělávané půdě. Jako archeofyt je dlouhodobým průvodcem lidského zemědělství a její šíření po světě kopíruje cesty evropské kolonizace. Její plody, šešulky, jsou charakteristicky uspořádány v hustém hroznu a po dozrání zůstávají na rostlině dlouho do zimy.
