📖 Úvod
Řepinka latnatá je jednoletá až dvouletá, 20–80 cm vysoká bylina s přímou, nahoře větvenou a chlupatou lodyhou. Její lodyžní listy jsou přisedlé a charakteristicky střelovitou bází objímavé. Od května do července kvete drobnými, žlutými květy uspořádanými v hroznech, které se za plodu prodlužují. Typickým znakem je malý, kulovitý, síťnatě vrásčitý a nepukavý plod. Roste nejčastěji jako polní plevel na polích, úhorech a podél cest od nížin do podhůří.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (terofyt), často přezimující, vysoká 20–80 cm, s přímým, v horní části bohatě větveným habitem tvořícím širokou kuželovitou latu, celkově štíhlého, sivě zeleného vzhledu díky hustému olistění a odění.
Kořeny: Hlavní kořen, který je tenký, vřetenovitý, jednoduchý nebo slabě větvený a poměrně krátký.
Stonek: Lodyha je přímá, na průřezu oblá, pevná, v horní polovině bohatě a odstále latnatě větvená, po celé délce hustě porostlá krátkými, přitisklými, vidličnatými a hvězdovitými chlupy, které jí propůjčují šedozelenou barvu, bez trnů.
Listy: Listy mají uspořádání střídavé; přízemní listy v růžici jsou krátce řapíkaté, podlouhle obkopinaté a brzy zasychají, zatímco lodyžní listy jsou přisedlé, početné, podlouhle kopinaté až čárkovitě kopinaté, s výraznou střelovitou bází objímající lodyhu, na okraji celokrajné nebo velmi jemně oddáleně zubaté, barvy šedozelené se zpeřenou žilnatinou, oboustranně pokryté mnohobuněčnými, hvězdovitě větvenými krycími trichomy.
Květy: Drobné, čtyřčetné, světle žluté až citrónově žluté květy mají křížatý tvar a jsou uspořádány v krátkých a hustých hroznech na koncích větví, které se za plodu výrazně prodlužují a společně tvoří bohaté, latnaté květenství; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je velmi charakteristická, nepukavá, jednosemenná, kulovitá až mírně hruškovitá šešulka nažkovitého typu, která je tvrdá, za zralosti slámově žlutá až nahnědlá, s výrazným síťnatě vrásčitým povrchem a zakončená krátkým, kuželovitým zobánkem; dozrává postupně od června do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je Evropa a velká část mírné Asie až po Himálaj a Sibiř, zasahuje i do severní Afriky; v České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti, pravděpodobně s prvními zemědělci, a dnes je zde plně zdomácnělá; sekundárně se rozšířila jako polní plevel do dalších mírných oblastí světa, včetně Severní a Jižní Ameriky a Austrálie, zatímco v ČR byla dříve hojná v teplejších oblastech termofytika a mezofytika, avšak v důsledku intenzifikace zemědělství (používání herbicidů, čištění osiva) se stala vzácnou a její výskyt je dnes pouze ostrůvkovitý a silně ustupující.
Stanovištní nároky: Jde o typický plevel rostoucí primárně na polích, zejména v ozimých obilninách a okopaninách, ale také na úhorech, rumištích, náspech a podél cest; je to výrazně světlomilná (heliofilní) a teplomilná rostlina, která preferuje suché, výhřevné a na živiny bohaté půdy s neutrální až zásaditou reakcí, je tedy vápnomilná (bazifilní) a často roste na rendzinách a černozemích, přičemž se zcela vyhýbá kyselým a zamokřeným stanovištím.
🌺 Využití
V léčitelství nemá žádné významné historické ani současné využití a nesbírá se pro farmaceutické účely; v gastronomii byla její semena v minulosti lisována na jedlý olej, který má však kvůli obsahu specifických látek ostrou chuť, a proto se používal hlavně v dobách nouze, přičemž pro technické účely se tento olej využíval ke svícení v lampách nebo k výrobě mýdla; jako okrasná rostlina se nepěstuje, neboť je vnímána jako plevel; její ekologický význam spočívá v tom, že její květy poskytují nektar a pyl pro různé druhy hmyzu, včetně včel a motýlů, a její semena slouží jako potrava pro zrnožravé ptáky.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou, podobně jako u jiných brukvovitých, glukosinoláty, které po narušení pletiv hydrolyzují na štiplavé isothiokyanáty; semena obsahují vysoký podíl mastných kyselin (až 35 %), mezi nimiž může být i pro konzumaci ve větším množství nevhodná kyselina eruková, a dále jsou přítomny flavonoidy a další sekundární metabolity.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není považována za výrazně jedovatou, avšak olej ze semen s vysokým obsahem kyseliny erukové může být při dlouhodobé konzumaci kardiotoxický; pro hospodářská zvířata může být ve větším množství v píci škodlivá kvůli obsahu glukosinolátů, které mohou způsobit zažívací potíže; záměna je možná s jinými drobnými žlutě kvetoucími brukvovitými rostlinami, jako je lnička (Camelina), avšak spolehlivě se odliší svým plodem, což je jednosemenná, nepukavá, kulovitá až hruškovitá šešulka (nažka) s charakteristickou síťovanou strukturou na povrchu.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, ale je vedena v Červeném seznamu cévnatých rostlin jako ohrožený druh v kategorii C3, což odráží její silný úbytek z české krajiny; na mezinárodní úrovni, například v seznamu CITES nebo v globálním Červeném seznamu IUCN, zařazena není, jelikož její celosvětové rozšíření je stále velké a není globálně ohrožena.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Neslia“ bylo uděleno na počest francouzského botanika Jacquese Amable Nésliho, druhové jméno „paniculata“ odkazuje na její květenství uspořádané v bohaté latě; české jméno řepinka je odvozeno od příbuznosti s řepkou a jinými brukvovitými; zajímavostí je její životní strategie archeofytu, jehož osud je úzce spjat s historií zemědělství – její šíření probíhalo tzv. speirochorií, tedy jako nečistota v osivu obilnin, a její současný ústup je tak přímým důkazem a bioindikátorem modernizace a intenzifikace zemědělských postupů, zejména dokonalého čištění osiva.
