📖 Úvod
Pšenice špalda (Triticum spelta) je starobylý, nešlechtěný druh pšenice, který patří mezi nejstarší pěstované obilniny. Její zrno je charakteristické tím, že je pevně obaleno v dvojité pluchě, která ho účinně chrání před chorobami a škůdci. Špalda je ceněna pro svou specifickou, lehce oříškovou chuť a vyšší nutriční hodnotu, zejména vyšší obsah bílkovin, vlákniny a minerálních látek. Využívá se k výrobě mouky pro pečení chleba, pečiva, těstovin či jako celé zrno.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, výška 60-180 cm, trsnatý habitus, celkově robustní, vzpřímená obilnina s dlouhými, pevnými stébly a hustým, čtyřhranným klasem.
Kořeny: Svazčitý, velmi bohatě větvený a hustý kořenový systém, který proniká hluboko do půdy a efektivně využívá živiny.
Stonek: Vzpřímené, duté a článkované stéblo s výraznými kolénky, které je pevné, pružné a dosahuje slámově žluté barvy při zralosti, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy střídavé, přisedlé s listovou pochvou objímající stéblo, tvar čepele čárkovitý, okraj celokrajný, barva šedozelená, žilnatina souběžná, povrch často pokrytý krátkými, jednobuněčnými krycími trichomy, které mu dodávají jemně drsný povrch.
Květy: Květy nenápadné, redukované, bez okvětí, uspořádané v dvoukvětých kláscích, které tvoří hustý, koncový, mírně zploštělý složený klas, kvetení probíhá v květnu až červnu.
Plody: Plodem je pluchatá obilka (zrno zůstává pevně uzavřené v plevě a pluše), barva zrna je hnědavá, tvar podlouhle vřetenovitý, dozrává v červenci až srpnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v oblasti Blízkého východu, odkud se rozšířila do Evropy již v neolitu, jedná se tedy o archeofyt, nikoli původní druh ani neofyt; ve starověku a středověku byla v Evropě běžně pěstovanou plodinou, později byla vytlačena šlechtěnou pšenicí setou, ale v současnosti zažívá renesanci a pěstuje se zejména v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Belgii, ale i v Severní Americe; v České republice je její pěstování na vzestupu, především v systému ekologického zemědělství, ale stále představuje jen malý podíl osevních ploch.
Stanovištní nároky: Jako kulturní plodina roste výhradně na polích a v zemědělských kulturách, výjimečně může zplaňovat na rumištích či podél cest; je výrazně světlomilná; oproti moderní pšenici je méně náročná na kvalitu půdy, snáší i chudší a méně úrodné půdy a je vhodná pro pěstování ve vyšších polohách; vyhovují jí dobře propustné, hlinité půdy s průměrnou zásobou živin a nevyžaduje intenzivní hnojení, přičemž je odolnější vůči suchu i chladnějšímu klimatu, nesnáší však zamokřené pozemky.
🌺 Využití
V léčitelství není primárně využívána, ačkoliv je v alternativní výživě (např. sv. Hildegarda z Bingenu) ceněna pro lepší stravitelnost a pozitivní vliv na trávení; sbírá se obilka. V gastronomii je klíčovou plodinou, jedlá je obilka, která se mele na mouku pro výrobu chleba, pečiva a těstovin, dále se z ní vyrábějí kroupy (tzv. kernotto), vločky, bulgur nebo kávovina; specialitou jsou pražená nedozrálá zrna (grünkern); má ořechovou chuť. V průmyslu se plevy využívají jako výplň do polštářů a matrací a sláma jako stelivo. Okrasně se nepěstuje, i když se klasy mohou použít do suchých vazeb. Z ekologického hlediska poskytují její porosty potravu polním živočichům a díky odolnosti vůči chorobám a nižším nárokům na hnojení je vhodná pro ekologické zemědělství.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje vysoký podíl bílkovin (15-20 %) s odlišným složením aminokyselin než pšenice setá, je bohatá na vitamíny skupiny B (zejména niacin a thiamin), minerální látky jako hořčík, zinek, železo a fosfor, a také na vlákninu; důležitou složkou je lepek, i když má jinou strukturu než u moderní pšenice, a obsahuje také specifické sacharidy (mukopolysacharidy), které podporují imunitní systém.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani zvířata jedovatá; je však nevhodná a nebezpečná pro osoby s celiakií nebo alergií na lepek, jelikož lepek obsahuje. Záměna je možná s jinými pluchatými pšenicemi, jako je pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) s jedním zrnem v klásku, nebo pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum) s dvěma zrny; od moderní pšenice seté se liší především tím, že její zrno po vymlácení zůstává pevně obaleno v pluchách a plevách.
Zákonný status/ochrana: Jelikož se jedná o pěstovanou zemědělskou plodinu, nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany v ČR ani není uvedena na mezinárodních seznamech jako CITES či Červený seznam IUCN; je naopak považována za cenný genetický zdroj a její pěstování je podporováno.
✨ Zajímavosti
Český název je přejat z německého „Spelz“, latinské „spelta“ pravděpodobně odkazuje na plevu (pluchu); patří mezi nejstarší pěstované obilniny, známé již ve starém Egyptě a Římě, a je zmiňována i v Bibli; velkou propagátorkou jejích pozitivních účinků byla ve 12. století abatyše Hildegarda z Bingenu; zajímavostí je její dvojitá pleva, která chrání zrno před nepříznivými vlivy prostředí a znečištěním, ale zároveň komplikuje a zdražuje její zpracování, protože vyžaduje speciální loupání.
