📖 Úvod
Pšenice shloučená (Triticum compactum), známá též jako klubová pšenice, je starý druh hexaploidní pšenice, blízce příbuzný pšenici seté. Charakterizuje se velmi krátkým, hustým a stlačeným klasem, kde jsou klásky nahloučeny těsně u sebe, což jí dalo jméno. Je dobře přizpůsobena suchým podmínkám. Mouka z této pšenice má nižší obsah lepku a je ideální pro pečení sušenek, koláčů a dalšího jemného pečiva, kde není žádoucí silná lepková struktura.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, výška 60-120 cm, trsnatý habitus bez koruny, celkový vzhled robustní obilniny s charakteristickými, velmi krátkými, hustými, kyjovitými a na vrcholu rozšířenými klasy.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, tvořený adventivními kořeny, které jsou bohatě větvené a pronikají do značné hloubky.
Stonek: Vzpřímené, duté, článkované stéblo s plnými kolénky, hladké, válcovité, často sivě ojíněné, nevětvené a bez přítomnosti trnů.
Listy: Střídavé dvouřadé uspořádání, přisedlé s listovou pochvou objímající stéblo, jazýčkem a oušky, tvar čepele je dlouze čárkovitý až úzce kopinatý, okraj celokrajný, barva sytě zelená až modrozelená, typ venace je souběžná žilnatina, přítomny jednobuněčné krycí trichomy, zejména na okraji pochev a ouškách.
Květy: Barva květů je nenápadná zelenavě žlutá, tvar je silně redukovaný, oboupohlavné květy jsou uspořádány po 2-5 v kláscích, květenstvím je velmi hustý, krátký, vzpřímený a čtyřhranný složený klas (kyjovitý klas), doba kvetení je květen až červen.
Plody: Typ plodu je obilka, což je nažka se srostlým oplodím a osemením, barva je po dozrání slámově žlutá až nahnědlá, tvar je krátce vejčitý až téměř kulovitý s břišní rýhou, doba zrání je červenec až srpen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této starobylé kulturní obilniny je spojen s oblastí Úrodného půlměsíce v Přední Asii, odkud se zemědělstvím rozšířila již v neolitu do Evropy a Asie; v České republice se jedná o archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou v dávné minulosti, nikoliv o původní druh či neofyt. Dnes se pěstuje jen okrajově, především v sušších oblastech světa jako je pacifický severozápad USA, Blízký východ a Střední Asie, kde je ceněna pro svou odolnost vůči suchu, zatímco v ČR se vyskytuje vzácně, a to hlavně v genových bankách, ve výzkumných sbírkách nebo u malopěstitelů se zájmem o historické plodiny, nikoli ve volné přírodě.
Stanovištní nároky: Jedná se o kulturní rostlinu pěstovanou na polích, nikoliv o druh přirozených stanovišť jako jsou lesy či louky; nejlépe se jí daří na hlubokých, dobře provzdušněných a živinami bohatých půdách, jako jsou černozemě a hnědozemě, přičemž preferuje půdy neutrální až mírně zásadité a je citlivá na kyselé a zamokřené podloží. Jako obilnina je výrazně světlomilná (heliofyt) a vyžaduje plné slunce po celou vegetační dobu pro správný vývoj zrna. Co se týče vláhy, je relativně suchovzdorná v porovnání s jinými pšenicemi, což umožňovalo její historické pěstování v oblastech s nižšími srážkami.
🌺 Využití
Hlavní význam spočívá v gastronomii, kde jsou jedlá zrna (obilky) využívána k produkci mouky s nižším obsahem lepku a měkčím zrnem, která je mimořádně vhodná pro pečení sušenek, krekrů, koláčů, cukroví a nekynutého chleba, ale méně se hodí pro kynuté pečivo vyžadující silnou lepkovou strukturu. V léčitelství nemá specifické využití, ačkoliv obilné klíčky obecně jsou zdrojem vitamínů. Průmyslově se sláma dříve využívala jako stelivo, k výrobě rohoží či na pokrývání střech (došky) a zrno může sloužit k výrobě škrobu či bioethanolu. Jako okrasná rostlina se nepěstuje, výjimkou mohou být vzdělávací či botanické zahrady. Z ekologického hlediska poskytuje jako polní plodina potravu pro zrnožravé ptáky a savce a její genetická diverzita je cenným zdrojem pro šlechtění nových odrůd pšenice s vlastnostmi jako je odolnost vůči suchu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými látkami v zrnu jsou sacharidy, především ve formě škrobu, které tvoří hlavní energetickou složku. Dále obsahuje bílkoviny, včetně lepku (gliadin a glutenin), avšak v nižší koncentraci a s jinou strukturou než u pšenice seté, což podmiňuje její pekařské vlastnosti. Zrno je také zdrojem vlákniny (především v otrubách), vitamínů skupiny B (zejména thiamin B1 a niacin B3), minerálních látek jako fosfor, hořčík, mangan, selen a železo, a malého množství tuků uložených v klíčku.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není jedovatá pro lidi ani pro zvířata; jediným rizikem je obsah lepku, který může u citlivých jedinců vyvolat celiakii, alergii na pšenici nebo neceliakální glutenovou senzitivitu. Záměna s jedovatými druhy je v praxi vyloučena, jelikož se jedná o pěstovanou obilninu. Lze si ji splést s jinými druhy pšenic, zejména s pšenicí setou („Triticum aestivum“), od které se liší především svým charakteristicky krátkým, velmi hustým a často kyjovitým klasem, kde jsou jednotlivé klásky nahloučeny těsně na sebe, na rozdíl od delšího a volnějšího klasu pšenice seté.
Zákonný status/ochrana: Tento druh není v České republice ani mezinárodně chráněn žádným zákonem, nefiguruje na seznamu CITES ani na Červeném seznamu IUCN, protože se jedná o kulturní plodinu. Přesto je považována za cenný genetický zdroj a její staré krajové odrůdy jsou ohroženy erozí genetické diverzity v důsledku dominance moderních, vysoce výnosných kultivarů. Z tohoto důvodu je aktivně uchovávána v genových bankách a sbírkách po celém světě jako důležitý materiál pro budoucí šlechtitelské programy.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Triticum“ pochází z latinského slova „terere“, což znamená „mlít“ nebo „drtit“, a odkazuje na zpracování zrna na mouku. Druhové jméno „compactum“ je latinský výraz pro „shloučený“, „hustý“ nebo „kompaktní“, což přesně vystihuje její nejvýraznější morfologický znak – krátký a hustý klas, v angličtině se proto nazývá „club wheat“ (kyjovitá pšenice). Patří mezi nejstarší pěstované obilniny, archeologické nálezy dokazují její pěstování již před několika tisíci lety. Její speciální adaptací je již zmíněná vyšší tolerance k suchu a také fakt, že se jedná o nahou (plevnou) pšenici, u níž se zrno při mlácení snadno uvolňuje z pluch a plev, což představovalo významný pokrok oproti starším pěstovaným pšenicím jako jednozrnka či dvouzrnka.
