📖 Úvod
Pryskyřník plamének je vytrvalá, jedovatá bylina, která preferuje vlhká a bažinatá stanoviště, jako jsou břehy rybníků, příkopy a mokré louky. Dorůstá výšky 20 až 50 cm a má často poléhavou, kořenující lodyhu. Jeho spodní listy jsou vejčité a dlouze řapíkaté, horní pak přisedlé a úzce kopinaté. Od května do září se pyšní drobnými, leskle žlutými květy s pěti okvětními lístky. Celá rostlina obsahuje jedovatý protoanemonin, který je nebezpečný zejména pro pasoucí se dobytek.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 10–50 cm, s poléhavým až vystoupavým habitem, tvořící často propletené porosty, celkově působící jako křehká, vlhkomilná rostlina.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, tvořený adventivními kořeny vyrůstajícími z uzlin poléhavých lodyh.
Stonek: Lodyha je dutá, oblá, větvená, často poléhavá a v uzlinách kořenující, lysá nebo řídce přitiskle chlupatá, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; spodní listy jsou dlouze řapíkaté s čepelí vejčitou až eliptickou, zatímco horní lodyžní listy jsou přisedlé a úzce kopinaté až čárkovité, všechny jsou celokrajné nebo s několika zuby, svěže zelené barvy, se zpeřenou, ale málo zřetelnou žilnatinou a mohou být lysé nebo s řídkými, přitiskými jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou leskle světle žluté, pětičetné, pravidelné, miskovitého tvaru, uspořádané jednotlivě na dlouhých stopkách nebo v chudých vrcholíkových květenstvích; doba kvetení je od května do října.
Plody: Plodem je kulovité souplodí drobných, hladkých nažek, které jsou vejčitého tvaru s velmi krátkým, rovným zobánkem; v době zralosti mají nažky zelenohnědou až hnědou barvu a dozrávají postupně od června do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje téměř celou Evropu (s výjimkou nejsevernějších a nejjižnějších oblastí), severozápadní Afriku, Makaronésii a západní Asii až po Sibiř; zavlečena byla do Severní Ameriky a na Nový Zéland. Na území České republiky se jedná o původní druh, který se vyskytuje roztroušeně až hojně po celém území od nížin až do podhůří, s těžištěm výskytu v rybničnatých oblastech a vlhčích krajích, přičemž v suchých a vápencových oblastech je vzácnější nebo zcela chybí.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké až mokré, nezasolené, živinami chudší až středně bohaté půdy. Typickým stanovištěm jsou vlhké louky, břehy rybníků, potoků a řek, příkopy, bažiny, rákosiny a obnažená dna letněných rybníků. Jedná se o světlomilnou rostlinu, která vyžaduje plné oslunění nebo jen lehký polostín, a je vázána na kyselé až neutrální substráty, často rašelinné, slatinné nebo písčito-hlinité, přičemž nesnáší vápník, a její přítomnost indikuje vysokou a stálou hladinu podzemní vody.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se čerstvá nať historicky používala zevně jako silně dráždivý prostředek (vesikans) k vyvolání puchýřů, což mělo „vytáhnout nemoc“ z těla; sbírala se čerstvá kvetoucí nať. V gastronomii je zcela nevyužitelná, neboť je jedovatá. Technické využití nemá. V okrasném zahradnictví se občas pěstuje v bahenních zónách zahradních jezírek, známý je plnokvětý kultivar „Multiplex“. Ekologicky je významná jako zdroj pylu pro různé druhy hmyzu, včetně včel a pestřenek, a je součástí společenstev cenných mokřadních biotopů.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou účinnou látkou je nestabilní jedovatý glykosid ranunkulin, který se při mechanickém poškození rostlinných pletiv enzymaticky štěpí na glukózu a vysoce dráždivý, těkavý lakton protoanemonin, který je zodpovědný za toxické a dráždivé vlastnosti čerstvé rostliny; sušením se tato látka polymerizuje na netoxický, krystalický anemonin, čímž bylina ztrácí svou jedovatost.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá čerstvá rostlina je jedovatá pro lidi i pro hospodářská zvířata kvůli obsahu protoanemoninu. Kontakt s pokožkou může způsobit zčervenání, zánět a tvorbu puchýřů. Požití vyvolává prudké pálení v ústech, slinění, zánět trávicího traktu, bolesti břicha, koliky a krvavý průjem. Záměna je možná v nekvetoucím stavu s některými jinými mokřadními rostlinami, například s jedlým rozrazilem potočním (Veronica beccabunga), který má ale vstřícné, řapíkaté a na okraji pilovité listy, zatímco tato bylina má listy střídavé, přisedlé nebo krátce řapíkaté a celokrajné.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi druhy zvláště chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb. a není uvedena ani v mezinárodních úmluvách jako CITES, nicméně podle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky je zařazena do kategorie C4a, což ji označuje jako vzácnější druh vyžadující pozornost (téměř ohrožený), a to především kvůli úbytku vhodných mokřadních biotopů v krajině v důsledku meliorací a odvodňování.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Ranunculus“ je latinská zdrobnělina slova „rana“ (žába) a odkazuje na častý výskyt mnoha druhů tohoto rodu na vlhkých, „žabích“ místech. Druhové jméno „flammula“ znamená latinsky „plamínek“, což výstižně popisuje palčivou, ohnivou chuť rostliny a její dráždivý účinek na kůži. Historicky se traduje, že šťávu z rostliny používali žebráci k vytváření umělých, těžko se hojících vředů, aby vzbudili soucit. Zajímavostí je schopnost heterofylie, kdy ponořené listy mají odlišný, úzce čárkovitý tvar oproti kopinatým listům nad vodní hladinou.
