📖 Úvod
Pryšec chvojka je vytrvalá bylina s úzkými, jehlicovitými listy připomínajícími chvojí. Roste na suchých a slunných místech jako jsou louky, pastviny a okraje cest. Celá rostlina při poranění roní bílé jedovaté mléko, které může dráždit pokožku. Kvete od jara do léta nápadnými žlutozelenými listeny, jež obklopují nenápadné květy. Díky plazivým oddenkům se rychle šíří a často tvoří husté, rozsáhlé porosty. Je to typický zástupce naší krajiny.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 15-50 cm, vytvářející husté, polštářovité a často rozsáhlé trsy s jemným, jehličnan připomínajícím vzhledem díky hustému olistění.
Kořeny: Hluboko uložený, plazivý a bohatě větvený oddenek s adventivními pupeny, který umožňuje extenzivní vegetativní šíření a tvorbu rozsáhlých kolonií.
Stonek: Přímá, oblá, lysá, hustě olistěná lodyha, která je v dolní části jednoduchá a v horní části se větví v květenství, při poranění silně roní jedovatý bílý latex (mléko), bez trnů.
Listy: Listy střídavé, přisedlé, velmi četné, čárkovité až úzce kopinaté (1-3 mm široké), na konci zašpičatělé, celokrajné, sivozelené až modrozelené barvy, se zřetelnou střední žilkou (žilnatina zpeřená), lysé, tedy bez jakýchkoliv trichomů.
Květy: Zelenkavě žluté květy uspořádané do specializovaných útvarů zvaných cyathia s půlměsíčitými žlázkami, která jsou seskupena do koncového bohatého licholíku podepřeného nápadnými, široce trojúhelníkovitými, zprvu žlutozelenými a později zlatožlutými listeny; kvete od dubna do července.
Plody: Trojpouzdrá, kulovitá, hluboce trojbrázdá a na povrchu jemně bradavičnatá tobolka šedozelené barvy, která po dozrání explozivně vymršťuje hladká, vejčitá, šedohnědá semena s přívěskem; dozrává od června do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje téměř celou Evropu (s výjimkou nejsevernějších oblastí) a západní Asii až po Sibiř. V České republice je považován za archeofyt, tedy druh, který byl na naše území zavlečen v prehistorické či raně historické době a plně zde zdomácněl, takže je dnes vnímán jako součást přirozené květeny. Jako nepůvodní, často invazivní druh, byl zavlečen do Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Na území ČR roste hojně od nížin až do horských poloh po celé zemi, místy tvoří rozsáhlé porosty.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) a teplomilnou rostlinu, která preferuje suchá, slunná a otevřená stanoviště. Nejčastěji ji nalezneme na suchých trávnících, pastvinách, mezích, skalnatých svazích, v lomech, na železničních náspech, okrajích cest, rumištích a ve světlých, řídkých lesích, jako jsou borové doubravy nebo světlé bory. Vyhovují jí suché, propustné a mělké půdy, často písčité, štěrkovité nebo kamenité. Je vápnomilná (kalcifilní), tedy upřednostňuje zásadité až neutrální půdní reakce, ale je tolerantní i k mírně kyselým substrátům. Je vysoce odolná vůči suchu (xerofyt).
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky čerstvý latex používal zevně k leptání a odstraňování bradavic, kuřích ok a pih, a vnitřně v minimálních dávkách jako silné projímadlo (drastické purgativum) a prostředek vyvolávající zvracení; kvůli vysoké toxicitě se od jeho vnitřního užívání zcela upustilo a ani zevní aplikace se dnes nedoporučuje. Rostlina je pro člověka nejedlá a jedovatá, v gastronomii nemá žádné využití. Technický význam nemá, i když se u rodu Euphorbia zkoumal potenciál latexu pro výrobu biokaučuku. Často se pěstuje jako nenáročná okrasná trvalka v zahradách, zejména ve skalkách, suchých zídkách, štěrkových záhonech a přírodních stepních výsadbách pro své jemné, modrozelené olistění a nápadné žlutozelené listeny v době květu; oblíbený je například kultivar „Fens Ruby“ s purpurově naběhlými mladými výhony. Z ekologického hlediska je důležitou medonosnou rostlinou, poskytující nektar i pyl včelám, čmelákům a pestřenkám. Je také živnou rostlinou pro housenky některých druhů hmyzu, nejznámější je lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae).
🔬 Obsahové látky
Hlavní účinné a zároveň toxické látky jsou obsaženy v bílé mléčné šťávě (latexu). Jedná se především o komplexní směs diterpenoidních esterů, konkrétně derivátů forbolu a ingenolu (např. ingenol-3-angelát), které mají silně dráždivé, zánětlivé a kokarcinogenní vlastnosti. Dále latex obsahuje pryskyřice, kaučuk, euforbon, flavonoidy (např. kempferol) a saponiny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i pro zvířata (koně, skot, ovce), která se jí však na pastvě díky palčivé chuti obvykle vyhýbají. Největší nebezpečí představuje latex, který při kontaktu s kůží způsobuje silné podráždění, zčervenání, záněty až tvorbu puchýřů. Velmi nebezpečné je zasažení očí, které může vést k silné bolesti, zánětu spojivek a rohovky a v krajním případě i k trvalému poškození zraku. Požití rostliny vyvolává pálení v ústech a krku, nevolnost, zvracení, kolikovité bolesti břicha a silné, někdy i krvavé průjmy, ve větších dávkách může vést k poškození ledvin a poruchám krevního oběhu. Záměna s jinými rostlinami je díky charakteristickému vzhledu (jemné čárkovité listy uspořádané v přeslenech) a specifickému květenství nepravděpodobná. Klíčovým rozlišovacím znakem od jakýchkoli podobných netoxických bylin je okamžité ronění bílého latexu po utržení nebo nalomení kterékoli části rostliny.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o velmi hojný, nelesní plevelný druh, který není zákonem chráněn ani není uveden na Červeném seznamu ohrožených druhů. Rovněž není předmětem mezinárodní ochrany, jako je úmluva CITES, a z celosvětového hlediska je dle kritérií IUCN hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) s velmi širokým areálem a stabilní populací.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Euphorbia“ bylo údajně zvoleno na počest Euphorba, osobního lékaře mauretánského krále Juby II. (1. stol. př. n. l.), který prý objevil a využíval léčivé (ač jedovaté) účinky pryšců. Druhové jméno „cyparissias“ pochází z řeckého slova „kyparissos“ (cypřiš), což odkazuje na jemné, úzké listy připomínající jehličí cypřiše nebo jiné chvojí – odtud pochází i český název „chvojka„. Jedovatý latex byl v lidové slovesnosti nazýván „čertovo mléko“ nebo „hadí mlíčí„. Zajímavostí je specializované květenství zvané cyathium, které navenek imituje jediný květ, a také způsob šíření semen pomocí mravenců (myrmekochorie), které láká výživné masíčko (elaiosom) na povrchu semene, aby je odnesli do mraveniště.
