📖 Úvod
Prvosenka jarní, lidově známá jako petrklíč, je vytrvalá bylina a jeden z prvních poslů jara. Z přízemní růžice svraskalých listů vyrůstá bezlistý stvol nesoucí okolík sytě žlutých, nálevkovitých květů s oranžovými skvrnami uvnitř. Tyto květy sladce voní a objevují se od března do května. Rostlina preferuje slunné louky, pastviny a světlé lesy. Je to také tradiční léčivka, využívaná především při kašli a nachlazení, ale v přírodě je často chráněná.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 5-30 cm, nemá korunu v pravém slova smyslu, vytváří přízemní růžici listů, z jejíhož středu vyrůstá bezlistý stvol s květy, celkový vzhled je nízká, na jaře výrazně žlutě kvetoucí rostlina se svraskalými listy.
Kořeny: Krátký, svislý, válcovitý oddenek, z něhož vyrůstají četné tenké, svazčité adventivní kořeny nahnědlé barvy.
Stonek: Rostlina má bezlistý květní stvol, který je přímý, nevětvený, oblý, jemně pýřitý (krátce chlupatý), zelený, a nese na vrcholu květenství; trny nejsou přítomny.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou řapíkaté s široce křídlatým řapíkem; čepel je vejčitá až podlouhle vejčitá, na povrchu výrazně svraskalá, na okraji nepravidelně vroubkovaná až zubatá; barva je na líci tmavě zelená, na rubu šedozelená až bělavě plstnatá; žilnatina je zpeřená, na líci vtisklá; přítomny jsou mnohobuněčné krycí trichomy, které způsobují plstnatý vzhled rubu listu.
Květy: Květy jsou sytě žluté s pěti oranžovými skvrnami v ústí koruny, vonné, mají nálevkovitý až řepicovitý tvar se srostlými korunními lístky a nafouklým, pětihranným světle zeleným kalichem, jsou uspořádány v jednostranném, nicím (dolů svěšeném) květenství zvaném okolík na vrcholu stvolu; doba kvetení je duben až květen.
Plody: Plodem je vejčitá tobolka obalená vytrvalým kalichem, která je kratší než kalich; barva zralé tobolky je hnědá; na vrcholu se otvírá pěti nebo deseti zuby a obsahuje mnoho malých semen; dozrává v červnu až červenci.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu mírné Evropy a západní Asie, od Velké Británie a Skandinávie na západě, přes střední a východní Evropu až po Kavkaz, Írán a Sibiř na východě; v České republice je původním druhem, archeofytem, nikoli zavlečeným neofytem, přičemž je hojně rozšířena především v teplejších oblastech od nížin do podhůří (termofytikum a mezofytikum), zatímco ve vyšších horských polohách je vzácnější nebo zcela chybí; jako okrasná rostlina byla introdukována i do Severní Ameriky, kde místy zplaňuje.
Stanovištní nároky: Preferuje slunné až polostinné prostředí, typicky roste na suchých až mírně vlhkých loukách, pastvinách, ve světlých listnatých lesích a lesních lemech (především v doubravách a habřinách), na mezích, stráních a v křovinách; je to vápnomilná rostlina (kalcifyt), která vyžaduje dobře propustné, humózní, hlinité až jílovitohlinité půdy s neutrální až zásaditou reakcí, přičemž nesnáší půdy kyselé a trvale zamokřené; jedná se o světlomilný až polostinný druh, který pro bohaté kvetení potřebuje dostatek světla.
🌺 Využití
V léčitelství má dlouhou historii, sbírá se především oddenek s kořeny (Radix primulae) a méně často květ s kalichem (Flos primulae cum calyce) pro vysoký obsah saponinů, které účinně usnadňují odkašlávání a rozpouštění hlenů při zánětech dýchacích cest, a flavonoidů s protizánětlivými a močopudnými účinky. V gastronomii jsou mladé listy a květy jedlé, listy se dají použít do jarních salátů nebo upravit jako špenát, zatímco květy slouží jako jedlá ozdoba dezertů a salátů, případně se kandují nebo se z nich vyrábí sirup či víno. V okrasném zahradnictví je hojně pěstována ve skalkách, na záhonech a v přírodních zahradách pro své časné jarní kvetení, přičemž existují různé kultivary. Z ekologického hlediska je významnou včelařskou rostlinou, neboť poskytuje včelám a čmelákům jeden z prvních jarních zdrojů nektaru a pylu, a je také živnou rostlinou pro housenky některých druhů motýlů, například lišaje šeříkového.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou triterpenoidní saponiny (až 10 % v oddenku), zejména primulasaponin a kyselina primulová, které jsou zodpovědné za expektorační účinky; v květech jsou obsaženy flavonoidy (rutin, kvercetin, kemferol) s antioxidačními a protizánětlivými vlastnostmi, fenolické glykosidy (primulaverin, primverin), které podmiňují charakteristickou vůni, a dále karotenoidy, vitamín C (zejména v listech) a kyselina křemičitá.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou; chloupky (trichomy) na kalichu a stonku obsahují kontaktní alergen primin, který může u citlivých osob vyvolat dermatitidu (alergickou kožní reakci); požití většího množství oddenku může kvůli obsahu saponinů způsobit gastrointestinální potíže jako nevolnost, zvracení a průjem. Možná je záměna s příbuznou prvosenkou vyšší (Primula elatior), která má však květy sírově žluté bez oranžových skvrn, otevřenějšího tvaru, nevonné a její kalich těsně přiléhá ke korunní trubce, na rozdíl od nafouklého kalichu petrklíče; dalším podobným druhem je prvosenka bezlodyžná (Primula acaulis), ta se ale liší tím, že její květy vyrůstají jednotlivě na samostatných stoncích přímo z přízemní růžice, nikoli ve svazku na jedné lodyze.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy dle zákona č. 114/1992 Sb., avšak v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii C4a, což znamená druh vyžadující další pozornost (téměř ohrožený), a to především kvůli úbytku vhodných stanovišť jako jsou nehnojené louky a pastviny, proto se její sběr ve volné přírodě nedoporučuje; na mezinárodní úrovni není chráněna úmluvou CITES a podle Červeného seznamu IUCN je celosvětově hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern).
✨ Zajímavosti
Latinské jméno Primula veris znamená doslova „první jarní“, což odkazuje na její časné kvetení (z lat. primus – první, ver – jaro). České jméno petrklíč pochází z křesťanské legendy, podle níž rostlina vyrostla tam, kde svatý Petr upustil klíče od nebeské brány, a květenství tak připomíná svazek klíčů. V severské mytologii byla zasvěcena bohyni Freye, klíční paní nebes. Rostlina vykazuje zajímavou biologickou adaptaci zvanou heterostylie, kdy se v populaci vyskytují dva typy květů s rozdílnou délkou čnělky a tyčinek, což je mechanismus podporující cizosprašné opylení a genetickou rozmanitost.
