📖 Úvod
Prasetník jednoúborný je vytrvalá bylina našich nejvyšších hor, typická pro Krkonoše, Hrubý Jeseník a Šumavu. Vzhledem připomíná statnou pampelišku. Z přízemní růžice podlouhlých, chlupatých listů vyrůstá přímý, bezlistý stvol, který nese jediný, nápadně velký, zlatožlutý úbor o průměru až 6 cm. Kvete v letních měsících na horských loukách a pastvinách. Jedná se o chráněný, ohrožený druh české květeny, který preferuje kyselé a na živiny chudé půdy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka (hemikryptofyt); výška 20–60 cm; nevytváří korunu, celkový vzhled je robustní s přízemní růžicí listů a přímým, nevětveným stonkem nesoucím jediný velký květ.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, svislým, často vícehlavým oddenkem, který slouží jako zásobní orgán, z něhož vyrůstají adventivní kořeny.
Stonek: Stonek je přímý, jednoduchý, bezlistý nebo s několika drobnými šupinovitými lístky (tzv. stvol), pod úborem je nápadně ztlustlý a hustě porostlý jednoduchými, tmavými, štětinovitými chlupy, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici; jsou přisedlé nebo jen velmi krátce řapíkaté; tvar je podlouhle obkopinatý až eliptický; okraj je celokrajný, oddáleně zubatý až chobotnatě peřenoklaný; barva je svěže zelená; žilnatina je zpeřená; povrch je na obou stranách drsně chlupatý jednoduchými, mnohobuněčnými, krycími trichomy.
Květy: Květy jsou zářivě zlatožluté; všechny jsou jazykovité a oboupohlavné; jsou uspořádány do jediného, velkého (4-6 cm v průměru) koncového květenství typu úbor; zákrovní listeny jsou tmavě zelené až černavé, víceřadé a štětinatě brvité; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je vřetenovitá, podélně žebrovaná, hnědá nažka, která je protažená v dlouhý zobánek a opatřená dvouřadým péřitým chmýrem pro šíření větrem; doba zrání je od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje horské oblasti Evropy, jako jsou Alpy, Karpaty, Pyreneje a Sudety, a zasahuje až na Sibiř; v České republice je původním druhem, jehož výskyt je striktně omezen na nejvyšší horské polohy, konkrétně na subalpínské až alpínské pásmo Krkonoš a Hrubého Jeseníku, kde roste na hřebenech a v ledovcových karech.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřené, plně osluněné horské a subalpínské louky, smilkové trávníky, vřesoviště, okraje kosodřeviny a světlé horské lesy; je to výrazně světlomilná (heliofilní) rostlina vázaná na kyselé, humózní, živinami chudé a dobře propustné půdy, nejčastěji na silikátovém podloží, přičemž vápnitým půdám se striktně vyhýbá a nároky na vlhkost má střední, vyhovují jí čerstvě vlhké půdy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se nevyužívá a nemá žádný zaznamenaný historický ani současný význam. Gastronomicky jsou mladé listy v přízemní růžici jedlé a lze je použít do salátů nebo tepelně upravit jako špenát a kořen se teoreticky dá pražit jako kávová náhražka, ale kvůli vzácnosti a výskytu v chráněných územích se ke sběru nevyužívá. Průmyslové či technické využití nemá. V zahradách se pěstuje jen vzácně ve specializovaných alpínkách a skalkách, které dokáží simulovat její horské podmínky, specifické kultivary neexistují. Ekologický význam je značný, neboť představuje důležitý zdroj nektaru a pylu pro horské opylovače, zejména čmeláky, motýly a pestřenky, v drsném vysokohorském prostředí.
🔬 Obsahové látky
Hlavními obsaženými látkami jsou, podobně jako u jiných čekankovitých rostlin, hořké seskviterpenové laktony (např. guaianolidy), které ovlivňují chuť, dále inulin jako zásobní polysacharid v kořenech, fenolické sloučeniny včetně derivátů kyseliny kávové, flavonoidy s antioxidačními účinky a triterpeny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata. K záměně může dojít zejména s arnikou horskou („Arnica montana“), která roste na podobných stanovištích, má také jeden velký žlutý úbor, ale je jedovatá a chráněná; odliší se vstřícnými lodyžními listy, zatímco tato rostlina má listy primárně v přízemní růžici a lodyžní listy jsou střídavé, drobné nebo zcela chybí. Dále je možná záměna s některými druhy škard („Crepis“), které ale mívají častěji větvenou lodyhu s více úbory.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., ale v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii C3 jako ohrožený druh, což poukazuje na jeho zranitelnost a nutnost ochrany jeho biotopů. Mezinárodně chráněna není, na seznamu CITES se nenachází a globální Červený seznam IUCN ji nehodnotí, ochrana je tak zajištěna především územní ochranou jejích stanovišť v národních parcích a přírodních rezervacích.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Hypochaeris“ pochází z řeckých slov „hypo“ (pod) a „choiros“ (prase), což odkazuje na skutečnost, že divoká prasata s oblibou vyrývají její kořeny. Druhové jméno „uniflora“ znamená latinsky „jednokvětý“, což přesně popisuje charakteristický znak – lodyha obvykle nese pouze jeden velký květní úbor. České jméno „prasetník jednoúborný“ je tedy přímým překladem vědeckého názvu. Zvláštní adaptací na horské podmínky je přízemní růžice listů chránící rostlinu před větrem a silný kůlový kořen pro ukotvení v kamenité půdě.
