📖 Úvod
Posed dvoudomý je vytrvalá, popínavá bylina s dlouhými lodyhami, které se opory přichytávají jednoduchými úponky. Jeho listy jsou velké a dlanitě pětilaločné. Jako dvoudomá rostlina nese samčí a samičí květy na oddělených jedincích; jsou drobné, pětičetné a žlutozelené. Na podzim dozrávají na samičích rostlinách nápadné, kulaté, jasně červené bobule. Celá rostlina, obzvláště její mohutný řepovitý kořen a zralé plody, je pro člověka prudce jedovatá. Roste v křovinách a plotech.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá popínavá liana (geofyt) dosahující délky 2-4 metry, nevytváří korunu, celkovým vzhledem připomíná bujně rostoucí, drsně chlupatou liánu s velkými listy a úponky, která v zimě odumírá a zatahuje do podzemních orgánů.
Kořeny: Mohutný, hluboko sahající, vícehlavý, řepovitě či vřetenovitě ztloustlý hlavní kořen (někdy označován jako kořenová hlíza) žlutavě bílé barvy na povrchu a bílé uvnitř, který může dosahovat hmotnosti několika kilogramů a připomíná velkou řepu či pastinák.
Stonek: Popínavá nebo plazivá, větvená, pětihranná, dutá a lámavá lodyha, porostlá krátkými, tuhými chlupy, která se pne pomocí jednoduchých, nevětvených, spirálovitě stočených úponků vyrůstajících vedle řapíků listů; rostlina nemá trny, ale je na omak drsná.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou dlouze řapíkaté, s čepelí v obrysu široce srdčitě pěticípou, dlanitě 3-5 laločnatou s trojúhelníkovitými, zašpičatělými laloky a hluboce srdčitou bází; okraj listů je nepravidelně oddáleně zubatý; barva je matně tmavě zelená na líci a světlejší na rubu; typ venace je dlanitá žilnatina; povrch listů i řapíků je drsný díky hustým, krátkým, jednobuněčným krycím trichomům.
Květy: Jednopohlavné, pětičetné, pravidelné, zvonkovité květy žlutozelené až bílozelené barvy s tmavším zeleným žilkováním; samčí květy jsou větší (cca 12-18 mm v průměru), uspořádané v dlouze stopkatých chocholíkovitých hroznech, samičí květy jsou menší (cca 10-12 mm v průměru) a uspořádané v chudých, krátce stopkatých svazečcích či okolících na jiné rostlině (dvoudomost); doba kvetení je od května do září.
Plody: Plodem je kulovitá, hladká, lesklá a šťavnatá bobule o průměru 6-10 mm, která je zpočátku zelená a ve zralosti se zbarvuje do zářivě červené barvy a obsahuje 4-6 semen; plody dozrávají postupně od července do října a jsou stejně jako celá rostlina prudce jedovaté.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje střední a jižní Evropu, severní Afriku a západní Asii až po Írán; v České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti, který zde zdomácněl. Celosvětově se vyskytuje od Velké Británie a Pyrenejského poloostrova přes celou střední a jižní Evropu až po Kavkaz a severní Írán, zavlečena byla i do Severní Ameriky. V ČR roste hojně v teplejších oblastech od nížin do podhůří, především v termofytiku a teplejším mezofytiku, například v Polabí, na jižní Moravě nebo v Českém krasu, ve vyšších polohách se vyskytuje jen vzácně.
Stanovištní nároky: Preferuje člověkem ovlivněná, ruderální stanoviště jako jsou ploty, křoviny, okraje lesů a cest, rumiště, neudržované zahrady, vinice a chmelnice, často v blízkosti lidských sídel. Jedná se o nitrofilní druh, který vyžaduje půdy bohaté na dusík, a zároveň je kalcifilní, takže upřednostňuje vápnité, zásadité až neutrální, hluboké a humózní půdy. Je světlomilná až polostinná, nejlépe se jí daří na plném slunci, ale snáší i polostín, pokud se může pnout za světlem. Vyhovují jí čerstvě vlhké, nikoli však zamokřené půdy.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky využíval především mohutný kořen (Radix bryoniae) jako drastické projímadlo (purgativum), prostředek vyvolávající zvracení (emetikum) a diuretikum, a to při léčbě revmatismu, dny či vodnatelnosti; pro svou vysokou toxicitu se však v moderní medicíně ani bylinkářství již nepoužívá, s výjimkou homeopatie, kde se zpracovává v silně zředěné formě. V gastronomii je bez využití, neboť celá rostlina, zejména kořen a plody, je prudce jedovatá a její konzumace je život ohrožující. Technické či průmyslové využití nemá. Občas se pěstuje v zahradách jako bujná popínavá rostlina k rychlému pokrytí plotů či pergol, avšak její jedovatost a invazivní tendence omezují její širší uplatnění; specifické kultivary neexistují. Ekologický význam spočívá v tom, že její květy jsou specializovaným zdrojem pylu pro samotářskou včelu pískorypku posedovou (Andrena florea) a červené plody konzumují někteří ptáci, kteří jsou vůči toxinům odolní a přispívají k šíření semen.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou vysoce toxické a hořce chutnající tetracyklické triterpenoidy známé jako kukurbitaciny (zejména kukurbitacin B, D, E, I, L), které mají silné projímavé a cytotoxické účinky. Dále obsahuje glykosid bryonin, alkaloidy (např. bryonicin), pryskyřice, silice, třísloviny a fytosteroly, přičemž nejvyšší koncentrace toxických látek je v kořeni a plodech.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je silně jedovatá pro lidi i pro většinu zvířat, včetně hospodářských. Nejjedovatější je kořen a zralé červené bobule, kde již požití několika kusů může být pro dítě smrtelné. Příznaky otravy zahrnují silné podráždění trávicího traktu s nevolností, zvracením, bolestmi břicha a krvavým průjmem, dále závratě, křeče, poškození ledvin a ve vážných případech může dojít k ochrnutí centrálního nervového systému, zástavě dechu a smrti. Kontakt šťávy s pokožkou může vyvolat záněty a puchýře. Záměna je možná s jedlými výhonky chmele otáčivého (Humulus lupulus), který má však drsnější, výrazněji pilovité listy a je pravotočivý, zatímco posed je levotočivý. Nebezpečná je záměna s rovněž jedovatým smldincem obecným (Tamus communis), který má však listy srdčité, celokrajné, lesklé a hladké, na rozdíl od matných, chlupatých a dlanitě laločnatých listů posedu.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněná, jedná se o poměrně hojný a rozšířený druh. Není uvedena ani v mezinárodních úmluvách jako CITES a v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je na globální úrovni hodnocena jako druh málo dotčený (Least Concern, LC) díky své široké distribuci a stabilitě populací.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Bryonia pochází z řeckého slova „bryo“, což znamená „klíčit“ nebo „bujně růst“, a odkazuje na její velmi rychlý jarní růst výhonů z trvalého kořene. Druhové jméno „dioica“ znamená v překladu „dvoudomý“, což vystihuje fakt, že samčí a samičí květy rostou na oddělených jedincích. Její obrovský, často antropomorfně tvarovaný kořen byl ve středověku a lidové magii někdy zaměňován za kořen mandragory a byly mu přisuzovány magické vlastnosti. Jedná se o geofyt s mohutným řepovitým kořenem, který může vážit i několik kilogramů a umožňuje rostlině přečkat zimu a na jaře explozivně vyrůst. K pnutí využívá jednoduché, nerozvětvené úponky, které citlivě reagují na dotek.
