📖 Úvod
Plesnivec alpský je vytrvalá horská bylina a ikonický symbol Alp. Jeho nejnápadnější částí je hvězdicovitý útvar tvořený bílými, plstnatými listeny, které obklopují shluk drobných žlutých květních úborů. Tato nenáročná rostlina roste na vápencových skalách a sutích ve vysokých nadmořských výškách. Celá je pokryta hustými chloupky, které ji chrání před mrazem, větrem a sluncem. Pro svou vzácnost je v mnoha zemích Evropy přísně chráněným druhem.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; vytrvalá; výška 5–20 cm; habitus tvoří nízké, husté trsy či polštáře; celkový vzhled je charakteristicky stříbřitě bílý až šedý díky hustému plstnatému odění celé rostliny.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen krátkým, dřevnatějícím, plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají svazčité adventivní kořeny, které rostlinu pevně ukotvují v horském terénu.
Stonek: Stonek je přímá, jednoduchá a obvykle nevětvená, oblá lodyha, která je po celé délce hustě pokryta bílými, vlnatými a plstnatými trichomy, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě a tvoří přízemní růžici a menší lodyžní listy; jsou přisedlé nebo jen velmi krátce řapíkaté; tvar je čárkovitě kopinatý; okraj je celokrajný; barva je šedozelená až stříbřitě bílá kvůli hustému odění na obou stranách; žilnatina je zpeřená, ale často skrytá pod oděním; trichomy jsou mnohobuněčné, krycí, hustě propletené a hvězdicovitě větvené, tvořící ochrannou plstnatou vrstvu proti UV záření, chladu a vysychání.
Květy: Květy jsou drobné, žlutobílé barvy a trubkovitého tvaru; jsou uspořádány v malých kulovitých úborech, které jsou samy seskupeny do vrcholového květenství (chocholík či strboul tvořený 2–10 úbory), jež je podepřeno hvězdicovitě rozloženými, velkými, bíle plstnatými listeny, které tvoří nejnápadnější část rostliny; doba kvetení je od července do září.
Plody: Plodem je drobná, podlouhlá, válcovitá, hnědavá nažka, která je opatřena jednoduchým, štětinovitým, bělavým chmýrem pro šíření větrem (anemochorie); plody dozrávají od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje horské oblasti Evropy a Asie, zejména Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apeniny a také pohoří ve Střední Asii, Himálaji a na Sibiři. V České republice není původní, je považována za neofyt, který se jen velmi vzácně a přechodně objevuje jako zplanělý z kultury (např. v Krkonoších nebo v Hrubém Jeseníku), jinak je pěstován pouze v zahradách, především na skalkách. Celosvětově je rozšířen v nesouvislém areálu ve vysokohorských polohách vázaných na vápencové podloží.
Stanovištní nároky: Preferuje výhradně vysokohorské skalní štěrbiny, kamenité svahy, vápencové sutě a alpínské louky v nadmořských výškách od 1800 do 3400 metrů. Je to výrazně vápnomilný (kalcifilní) a bazifilní druh, který vyžaduje zásaditou, velmi dobře propustnou, štěrkovitou až kamenitou a na živiny chudou půdu. Jedná se o silně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofytní) rostlinu, která nesnáší zastínění, konkurenci jiných rostlin ani přemokření kořenů.
🌺 Využití
V tradičním lidovém léčitelství alpských regionů se používá sušená kvetoucí nať pro přípravu čajů a extraktů proti respiračním onemocněním (kašel, bronchitida) a zažívacím potížím (bolesti žaludku, průjem) díky svým protizánětlivým a antibakteriálním účinkům; extrakty se dnes využívají v kosmetice pro jejich antioxidační a ochranné vlastnosti. V gastronomii se nevyužívá a je považována za nejedlou. Technické využití nemá, ale je mimořádně ceněnou okrasnou rostlinou pro skalky a alpína, kde symbolizuje vysokohorskou flóru; pěstují se i specifické kultivary jako „Mignon“ (kompaktní růst) nebo „Matterhorn“ (větší květenství). Z ekologického hlediska poskytuje nektar specializovaným vysokohorským opylovačům, zejména mouchám a drobným motýlům, a její hustý plstnatý pokryv může sloužit jako mikroúkryt pro drobný hmyz. Pro včelařství nemá význam.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují její vlastnosti, jsou především kyselina leontopodová A a B, které vykazují silné antioxidační, protizánětlivé a DNA chránící účinky. Dále obsahuje flavonoidy (např. luteolin, apigenin, kvercetin), fenolické kyseliny (kyselina chlorogenová), lignany a seskviterpenové laktony, které přispívají k její schopnosti chránit buňky před poškozením UV zářením a volnými radikály.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá a nejsou známy žádné případy otravy při jejím požití. Záměna je teoreticky možná s některými jinými plstnatými horskými rostlinami, jako jsou druhy rodu protěž (Antennaria) nebo plesnivka (Gnaphalium), avšak žádná z nich nemá tak výraznou a charakteristickou hvězdicovitou strukturu bíle plstnatých listenů obklopujících vlastní drobné květní úbory, což je klíčový a nezaměnitelný rozlišovací znak. Podobné druhy navíc nejsou obecně považovány za nebezpečné či jedovaté.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá zákonné ochraně, protože zde není původním druhem a vyskytuje se jen zplaněle. V mnoha evropských zemích, kde se přirozeně vyskytuje (např. Švýcarsko, Rakousko, Německo, Itálie, Francie, Slovensko), je však přísně chráněna zákonem kvůli masivnímu sběru v minulosti, který vedl k ohrožení mnoha populací. Na globální úrovni je v Červeném seznamu IUCN zařazena do kategorie „málo dotčený“ (Least Concern – LC), protože její celkový areál rozšíření je velký, ačkoli lokální populace mohou být ohrožené. Není uvedena v CITES.
✨ Zajímavosti
Latinský název Leontopodium pochází z řeckých slov „leon“ (lev) a „podion“ (nožka), tedy „lví tlapka“, což odkazuje na tvar a hustě plstnatý vzhled květenství. České jméno „plesnivec“ je odvozeno od jejího plísni podobného, hustě bíle vlnatého vzhledu. Je ikonickým symbolem Alp, ztělesněním čistoty, statečnosti a nedosažitelné lásky, často spojovaným s mýty o odvážných horolezcích, kteří pro ni riskovali životy. Je národní květinou Švýcarska a Rakouska (kde je vyobrazena na dvoucentové eurominci). Její husté ochlupení (trichomy) je klíčovou adaptací na drsné horské podmínky – chrání ji před intenzivním UV zářením, extrémními teplotami, mrazem a vysycháním.
