📖 Úvod
Tato masožravá rostlina pochází z vysokohorských oblastí, kde obývá vlhké skalní štěrbiny a břehy pramenů. Její letní rozeta lepkavých listů účinně lapá drobný hmyz. Pro přežití drsné zimy vytváří speciální zimní pupen, hibernaculum. Kvete půvabnými, často fialovými květy. Je adaptována na chladné, minerálně chudé prostředí, typické pro své domovské pohoří. Je to fascinující druh s unikátní strategií získávání živin.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka; výška rostliny v květu 5-10 cm; tvoří přízemní růžici listů, ze které vyrůstají bezlisté květní stvoly; celkový vzhled je drobný, nenápadný, s mastně lesklými listy přitisknutými k substrátu.
Kořeny: Svazčitý, tvořený několika jednoduchými, bělavými a tenkými kořínky, které slouží primárně k ukotvení rostliny, nikoliv k výraznému příjmu živin.
Stonek: Lodyha je silně redukovaná a zkrácená (rostlina je téměř bezlodyžná), květy jsou neseny na vzpřímených, bezlistých, jemně žláznatě chlupatých stvolech; trny a borka chybí.
Listy: Uspořádání v přízemní růžici; listy jsou přisedlé; tvar je široce eliptický až obvejčitý; okraj je celokrajný, často mírně podvinutý; barva je světle zelená až žlutozelená, mastně lesklá; žilnatina je nezřetelná; povrch listů je pokryt dvěma typy mnohobuněčných trichomů: stopkatými žlázkami produkujícími lepkavý sliz (příchytné) a přisedlými žlázkami vylučujícími trávicí enzymy.
Květy: Barva fialová až modrofialová s bílou skvrnou v ústí a výraznou ostruhou; tvar je souměrný, dvoupyský; květy jsou uspořádány jednotlivě na vrcholu bezlistého stvolu; květenství jako takové netvoří; doba kvetení je od května do července.
Plody: Typ plodu je mnohosemenná, lokulicidní tobolka; barva je v době zralosti hnědá; tvar je vejčitý až téměř kulovitý; dozrává v průběhu léta po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský druh, který je striktním stenoendemitem pohoří Sierra Nevada v jižním Španělsku, kde roste jako původní druh. V České republice se v přírodě nevyskytuje, není zde ani původní, ani zavlečená jako neofyt, a proto popis jejího rozšíření v ČR není relevantní. Její celosvětové rozšíření je omezeno výhradně na vysoké polohy tohoto jediného pohoří v provincii Granada a Almería.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně vlhká, až podmáčená stanoviště ve vysokohorském stupni, typicky roste na okrajích pramenišť, v rašelinných trávnících (tzv. borreguiles) a na skalkách, po nichž stéká voda. Je to výrazně světlomilná rostlina vázaná na kyselé, nevápnité substráty, především na silikátovém podloží, vyžadující konstantní a vysokou půdní i vzdušnou vlhkost a chladnější klima.
🌺 Využití
Vzhledem ke své vzácnosti nemá prakticky žádné využití; historicky mohly být listy podobně jako u jiných tučnic používány v lidovém léčitelství na hojení ran nebo proti kašli díky svým antiseptickým vlastnostem, avšak specifické záznamy pro tento druh chybí. V gastronomii se nevyužívá a není považována za jedlou. Nemá žádné technické či průmyslové využití. Je však vysoce ceněna mezi specialisty a pěstiteli masožravých rostlin jako sbírkový klenot pro pěstování v alpínkových sklenících či na chladných rašeliništích, kde se pěstuje čistý botanický druh bez specifických kultivarů. Její ekologický význam spočívá v tom, že jako masožravá rostlina lapá drobný hmyz a doplňuje si tak živiny, čímž ovlivňuje lokální mikrobiocenózy; představuje také unikátní a zranitelný prvek biodiverzity svého endemického areálu.
🔬 Obsahové látky
Listy na svém povrchu produkují lepkavý sliz obsahující trávicí enzymy, jako jsou proteázy a fosfatázy, které rozkládají těla polapeného hmyzu. Dále obsahuje fenolické sloučeniny, včetně taninů a flavonoidů, které mají adstringentní a antimikrobiální účinky, a pravděpodobně i kyselinu benzoovou s konzervačními vlastnostmi, což jsou látky typické pro tento rod.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Vzhledem k jejímu extrémně omezenému a geograficky izolovanému výskytu je záměna v přírodě s jiným druhem prakticky vyloučená. V podmínkách České republiky by teoretická záměna s domácí tučnicí obecnou (*Pinguicula vulgaris*) nebo tučnicí českou (*Pinguicula bohemica*) byla možná jen v kultuře; odlišuje se od nich především menšími, světle fialovými až bělavými květy s velmi krátkou, tupou ostruhou, zatímco české druhy mají sytě fialové květy s delší a špičatou ostruhou.
Zákonný status/ochrana: V České republice nemá žádný ochranný status, protože se zde nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni je však zařazena na Červený seznam ohrožených druhů IUCN v kategorii VU (Vulnerable – Zranitelný) kvůli svému malému areálu rozšíření a ohrožení v důsledku klimatických změn, které mohou vést k vysychání jejích biotopů. Je také chráněna španělskou národní a andaluskou regionální legislativou.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Pinguicula“ pochází z latinského slova „pinguis“, což znamená „tlustý“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný vzhled a pocit na dotek listů. Druhové jméno „nevadensis“ je odvozeno od pohoří Sierra Nevada, což znamená „zasněžené pohoří“, a jednoznačně označuje místo jejího jediného výskytu. Jedná se o glaciální relikt, tedy druh, který přežil z doby ledové ve vysokohorském útočišti. Její speciální adaptací je masožravost, kdy listy fungují jako pasivní lepové pasti na drobný hmyz, což jí umožňuje získávat dusík a další živiny v na živiny chudém prostředí.
