📖 Úvod
Tato palma pochází z východního Středomoří, zejména z Kréty a některých egejských ostrovů. Vytváří robustní, často vícekmenné trsy s tuhými, modrozelenými listy a pichlavými řapíky. Plody jsou menší, jedlé datle. Roste převážně v pobřežních skalnatých oblastech, často v blízkosti vody. Je pozoruhodně mrazuvzdorná a snáší i lehké mrazy. Je důležitým endemickým druhem, často ohroženým ztrátou přirozeného prostředí.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom; trvalka; výška dosahuje až 15 metrů, často tvoří vícekmenné shluky; koruna je hustá, polokulovitá, tvořená tuhými listy; celkový vzhled je robustní palma se štíhlým kmenem či kmeny a pichlavě vyhlížející šedozelenou korunou.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, který je tvořen hustou sítí adventivních kořenů vyrůstajících z báze kmene a pronikajících hluboko do půdy.
Stonek: Kmen je vzpřímený, relativně štíhlý, pokrytý vytrvalými, kosočtverečnými, tmavě hnědými a vláknitými bázemi starých listů (patkami), které tvoří charakteristický vzor; na bázi řapíků jsou přítomny velmi ostré a pevné trny, které jsou metamorfovanými bazálními lístky.
Listy: Listy jsou uspořádány ve vrcholové spirále (růžici); jsou zřetelně řapíkaté, přičemž řapík je trnitý; tvar listové čepele je velký, lichozpeřený (až 3 m dlouhý), složený z mnoha úzkých, čárkovitě kopinatých lístků, které jsou tuhé a ostře zašpičatělé; okraj lístků je celokrajný; barva je nápadně šedozelená až stříbřitě zelená díky silné vrstvě vosku; typ venace (žilnatiny) je rovnoběžný, typický pro jednoděložné rostliny; na povrchu listů mohou být přítomny drobné, mnohobuněčné, šupinkovité krycí trichomy.
Květy: Květy jsou malé, bělavé až nažloutlé barvy, vonné, jednopohlavné (rostlina je dvoudomá, tj. má samčí a samičí jedince); jsou uspořádány v hustých, mohutných a silně větvených květenstvích typu lata (specificky palice neboli spadix), která vyrůstají z velkého, dřevnatého toulce (spatha); doba kvetení je od března do května.
Plody: Plodem je jednosemenná peckovice známá jako datle; barva je v plné zralosti žlutá až hnědavá či načervenalá; tvar je oválný až podlouhlý, menší (cca 1,5 cm) než u datlovníku pravého, s tenkou, vláknitou a málo sladkou dužinou; doba zrání je na podzim a v zimě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází ve východním Středomoří, kde roste jako endemit na ostrově Kréta (Řecko) a na několika dalších Egejských ostrovech a také v jihozápadním Turecku (poloostrovy Datça a Bodrum); jedná se o jeden z pouhých dvou druhů palem původních v Evropě. V České republice není původní a je zde pěstována pouze jako sbírková, okrasná rostlina v botanických zahradách, sklenících nebo v přenosných nádobách, ve volné přírodě se u nás nevyskytuje ani jako neofyt. Ve světě se pěstuje v parcích a zahradách v oblastech se středomořským či podobně teplým a suchým klimatem.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná a otevřená stanoviště, typicky roste v pobřežních oblastech, v ústí řek, v písčitých či kamenitých údolích a na skalnatých svazích, často v místech s přístupem k podzemní vodě. Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) rostlinu, která nesnáší zastínění. Z hlediska půdy je velmi tolerantní, daří se jí v dobře propustných, písčitých nebo štěrkovitých substrátech, které mohou být i mírně zasolené; snáší půdy vápnité i mírně kyselé. Je dobře adaptovaná na sucho, ale pro optimální růst vyžaduje alespoň občasnou dostupnost vláhy, zejména v hlubších vrstvách půdy.
🌺 Využití
Hlavní využití je jako okrasná rostlina v zahradách a parcích subtropických a středomořských oblastí, kde je ceněna pro svůj atraktivní vzhled s více kmeny vyrůstajícími v trsu (charakteristický keřovitý růst) a stříbřitě zelené listy; neexistují žádné významné specifické kultivary. V gastronomii jsou její plody, malé datle, sice jedlé, ale ve srovnání s datlovníkem pravým jsou menší, mají tenkou dužinu, velkou pecku a jsou považovány za méně chutné, často s trpkou až svíravou příchutí, a proto se komerčně nesklízejí pro konzumaci. V minulosti se listy technicky využívaly k výrobě košů, rohoží či ke krytí střech. Specifické léčebné využití není v současnosti ani v historii významněji dokumentováno. Ekologický význam spočívá v tom, že v oblastech svého přirozeného výskytu tvoří unikátní palmové háje (např. slavný les Vai na Krétě), které poskytují úkryt a potravu pro mnoho druhů ptáků a dalších živočichů; květy jsou zdrojem nektaru a pylu pro hmyz.
🔬 Obsahové látky
Plody obsahují cukry (především glukózu a fruktózu), vlákninu, minerální látky a ve srovnání s komerčními datlemi vyšší koncentraci tříslovin (taninů), které způsobují jejich svíravou chuť. V listech a kmeni jsou obsaženy běžné strukturální polysacharidy jako celulóza a lignin, a také vosky chránící povrch listů. V rostlině lze předpokládat přítomnost flavonoidů a fenolických sloučenin s antioxidačními vlastnostmi, typických pro rod Phoenix, ačkoliv specifické látky pro tento druh nejsou podrobně prozkoumány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata považována za jedovatou a její plody jsou jedlé. Nebezpečí spočívá pouze ve fyzickém poranění, jelikož spodní části listových řapíků jsou přeměněny v ostré a tuhé trny, které mohou způsobit hluboké a bolestivé rány. Může být zaměněna s jinými druhy datlovníků, zejména s datlovníkem pravým (*Phoenix dactylifera*) a datlovníkem kanárským (*Phoenix canariensis*). Od datlovníku pravého se odlišuje především svým výrazně trsnatým růstem (vytváří mnoho kmenů z jednoho místa), zatímco datlovník pravý roste většinou jako solitér s jedním kmenem. Od datlovníku kanárského, který má také pouze jeden, ale mnohem masivnější kmen, se liší štíhlejšími kmeny, menším vzrůstem a obvykle šedozelenou barvou listů oproti sytě zeleným listům kanárského druhu.
Zákonný status/ochrana: V České republice nemá žádný ochranný status, protože zde není původním druhem. Na mezinárodní úrovni je však zařazen na Červený seznam IUCN v kategorii „Téměř ohrožený“ (Near Threatened – NT) z důvodu svého velmi omezeného a fragmentovaného areálu rozšíření a ohrožení jeho přirozených stanovišť rozvojem turismu, zemědělstvím a nadměrnou pastvou. Je chráněn v rámci soustavy Natura 2000 v Řecku a Turecku a je uveden v Příloze I Bernské úmluvy jako přísně chráněný druh flóry.
✨ Zajímavosti
Druhové jméno „theophrasti“ bylo uděleno na počest antického řeckého filozofa a přírodovědce Theofrasta z Eresu (asi 371–287 př. n. l.), který je považován za „otce botaniky“ a který se o palmě rostoucí na Krétě zmiňoval ve svém díle „Historia Plantarum“, což je považováno za první historický popis tohoto druhu. K nejznámějšímu palmovému háji Vai na severovýchodě Kréty se váže legenda, že vznikl z datlových pecek, které zde vyplivli féničtí obchodníci nebo arabští piráti. Zajímavostí je jeho výjimečné postavení jedné ze dvou palem původních v Evropě, což dokládá reliktní charakter středomořské flóry. Jeho schopnost růst v trsech je adaptací, která mu umožňuje lépe regenerovat po poškození, například požárem nebo okusem.
