📖 Úvod
Pěnišník chlupatý je nízký, stálezelený a hustě větvený keř, který obvykle dorůstá výšky do jednoho metru. Pochází z evropských hor, jako jsou Alpy či Karpaty, kde preferuje vápencové podloží. Jeho lesklé, tmavě zelené listy jsou na okrajích charakteristicky brvité (chlupaté). Na přelomu jara a léta bohatě kvete shluky nápadných, růžových až světle červených zvonkovitých květů. Díky své odolnosti a kompaktnímu vzrůstu je ideální pro pěstování v alpínských skalkách a zahradách.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř, trvalka, výška 30-100 cm, habitus nízký, rozložitý až polokulovitý, hustě větvený, celkovým vzhledem stálezelený, kompaktní keřík.
Kořeny: Mělký, bohatě větvený svazčitý kořenový systém bez hlavního kořene, tvořící hustou spleť těsně pod povrchem půdy.
Stonek: Dřevnatějící, poléhavý až vystoupavý, bohatě větvený stonek, borka je v mládí hladká a hnědavá, později šedohnědá a mírně šupinatá, bez trnů, mladé letorosty jsou hustě porostlé hnědými žláznatými chlupy.
Listy: Listy střídavé a nahloučené na koncích větví, krátce řapíkaté, tvar čepele elipsovitý až obvejčitý, okraj celokrajný ale nápadně dlouze brvitý (chlupatý), barva svrchu leskle tmavě zelená a naspodu světlejší se žlutohnědými žlázkami, žilnatina zpeřená, na okraji přítomny mnohobuněčné krycí nežláznaté chlupy (brvy), na rubu štítkovité žláznaté trichomy.
Květy: Květy světle až sytě růžové, vzácně bílé, tvar zvonkovitě nálevkovitý s pěti korunními cípy, uspořádané v koncovém, chudokvětém okolíkatém hroznu po 3-10, doba kvetení od května do července.
Plody: Plodem je dřevnatá, pětipouzdrá, mnohosemenná tobolka, barva v době zralosti hnědá, tvar válcovitý až vejčitý, na povrchu žláznatě chlupatá, dozrává v září až říjnu a otevírá se od vrcholu pěti chlopněmi.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje horské oblasti Evropy, konkrétně Východní a Střední Alpy (Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Německo, Slovinsko), kde roste jako původní druh; v České republice není původní, je zde pěstován jako okrasná dřevina (alpínka) a jen vzácně může zplaňovat z kultur, nerozšířil se však ve volné přírodě.
Stanovištní nároky: Jedná se o druh vápnomilný (kalcifilní), což je v rámci rodu vzácná výjimka, preferuje zásadité až neutrální, humózní a dobře propustné půdy; jeho přirozeným stanovištěm jsou subalpínské a alpínské polohy, světlé lesy (zejména borové), kosodřevina a skalnaté svahy, je světlomilný až polostinný a vyžaduje střední vlhkost bez přemokření.
🌺 Využití
V tradičním alpském léčitelství se listy dříve používaly jako diuretikum a antirevmatikum, ale pro vysokou toxicitu se dnes nevyužívá; v gastronomii je celá rostlina nejedlá a silně jedovatá; technické využití nemá; v okrasném pěstování je velmi ceněná pro skalky a alpína díky své toleranci k vápníku, existují kultivary jako „Flore Pleno“ s plnými květy, je také rodičem často pěstovaného křížence Rhododendron × intermedium; ekologicky je významná jako zdroj nektaru pro opylovače (včely, čmeláci, motýli), avšak nektar obsahuje toxiny, které mohou způsobit otravu medu („šílený med„), a poskytuje úkryt drobnému hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou diterpenoidní jedy ze skupiny grayanotoxinů (především andromedotoxin, známý také jako rhodotoxin), které jsou zodpovědné za její toxicitu, dále obsahuje flavonoidy, třísloviny a fenolické sloučeniny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je pro lidi i zvířata (zejména pro přežvýkavce jako ovce a kozy, ale i pro psy a kočky) silně jedovatá, přičemž nejvyšší koncentrace jedů je v listech a květech; příznaky otravy zahrnují pálení v ústech, slinění, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, pokles krevního tlaku, zpomalení srdeční činnosti (bradykardie), poruchy vidění, křeče a v těžkých případech může vést ke kómatu a smrti; nejčastěji se zaměňuje s blízce příbuzným pěnišníkem rezavým (Rhododendron ferrugineum), od kterého se liší listy, které má na okraji zřetelně brvité (chlupaté) a na spodní straně zelené, zatímco pěnišník rezavý má okraje listů hladké a jejich spodní stranu pokrytou hustými rezavě hnědými šupinkami.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá zákonné ochraně, jelikož se nejedná o původní druh; na mezinárodní úrovni je dle Červeného seznamu IUCN hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky své hojnosti a stabilním populacím v přirozeném areálu rozšíření a není zařazen v seznamu CITES.
✨ Zajímavosti
Latinské druhové jméno „hirsutum“ znamená „chlupatý“, což odkazuje na charakteristické chloupky (brvy) na okrajích listů, český název je přímým překladem; rodové jméno „Rhododendron“ pochází z řeckých slov „rhodon“ (růže) a „dendron“ (strom); v alpských oblastech je znám pod lidovým názvem „Almrausch„; jeho největší zajímavostí a speciální adaptací je schopnost růst na vápencovém podloží, což je pro většinu pěnišníků, které vyžadují kyselé půdy, fatální, a na styku s kyselým podložím se často kříží s pěnišníkem rezavým za vzniku hybridu „Rhododendron × intermedium“.
