📖 Úvod
Pelyněk estragon, známý také jako dračí bylina, je vytrvalá aromatická rostlina dosahující výšky přes jeden metr. Vytváří husté trsy s dlouhými, úzkými a lesklými listy. Jeho charakteristická chuť připomíná anýz a lékořici, což z něj činí klíčovou ingredienci především ve francouzské kuchyni, například v omáčce béarnaise nebo pro ochucení octů. Prospívá na slunném a chráněném stanovišti v dobře propustné půdě. Používá se k dochucení drůbeže, ryb, vaječných pokrmů i salátů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 60-150 cm, vzpřímený, polokeřovitý, bohatě větvený habitus tvořící husté trsy, celkově působí jako aromatická rostlina s jemným olistěním a na bázi dřevnatějícími lodyhami.
Kořeny: Tvořen plazivým, rozvětveným oddenkem, z něhož vyrůstají četné adventivní kořeny.
Stonek: Přímá, pevná, v horní části větvená lodyha, která je lysá, často načervenale naběhlá, jemně rýhovaná a na bázi dřevnatí; bez trnů.
Listy: Listy střídavé, přisedlé (dolní někdy krátce řapíkaté), jednoduché, úzce kopinaté až čárkovité, celokrajné (vzácně dolní listy trojcípé), svěže zelené a lesklé, se zpeřenou, ale málo zřetelnou žilnatinou; pokryté řídkými mnohobuněčnými krycími a žláznatými trichomy produkujícími aroma.
Květy: Drobné, žlutozelené až bělavé trubkovité květy uspořádané v malých, převislých, kulovitých úborech, které jsou seskupeny do konečného bohatého květenství, úzké laty; kvete od července do září.
Plody: Plodem je velmi drobná, hladká, podlouhlá až vejčitá nažka hnědé barvy; dozrává v srpnu až říjnu, avšak u pěstovaných kultivarů (např. francouzského typu) jsou květy často sterilní a plody se netvoří.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál rozšíření zahrnuje rozsáhlé oblasti Sibiře, Střední Asie a Mongolska, odkud se rozšířil do většiny Evropy, Asie a Severní Ameriky; v České republice není původním druhem, je považován za pěstovaný a zplaňující neofyt, který byl zavlečen pro své kulinářské a léčivé vlastnosti a ve volné přírodě se vyskytuje roztroušeně, především v teplejších nížinných oblastech v okolí lidských sídel a zahrad.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná a teplá stanoviště, jako jsou stepní louky, kamenité stráně, okraje cest a rumiště; vyžaduje dobře propustnou, lehkou, písčitohlinitou až hlinitou půdu, která může být i chudší na živiny, přičemž nesnáší zamokření a těžké jílovité půdy. Je výrazně světlomilnou a suchomilnou rostlinou, která pro optimální růst a produkci aromatických silic potřebuje maximum slunečního záření, a nejlépe se jí daří v půdách neutrálních až mírně zásaditých, tedy vápnitých.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky využívala kvetoucí nať jako prostředek na podporu trávení, ke zvýšení chuti k jídlu a jako mírné diuretikum, zatímco v gastronomii je klíčovou bylinou, zejména ve francouzské kuchyni, kde se čerstvé či sušené listy používají do omáček (např. béarnaise), k masu, rybám a pro aromatizaci octa či hořčice; průmyslově se jeho silice uplatňuje v parfumérii a likérnictví a v zahradách se pěstuje v bylinkových záhonech, přičemž z ekologického hlediska nemá zásadní význam, i když jeho květy mohou navštěvovat včely.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou složkou definující jeho charakteristické anýzové aroma je silice, jejíž hlavní komponentou, zejména u francouzského typu, je estragol (methylchavicol), který může tvořit až 80 % jejího obsahu; ruský typ obsahuje estragolu méně a převažují v něm látky jako sabinen, elemicin a methyl eugenol, dále jsou přítomny flavonoidy (kvercetin, patuletin), kumariny, hořčiny a třísloviny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Při běžném kulinářském použití je rostlina bezpečná, avšak ve vysokých dávkách, zejména v podobě čisté silice, může být toxická kvůli obsahu estragolu, který je podezřelý z genotoxických a karcinogenních účinků, proto se nedoporučuje její nadměrná konzumace těhotným ženám a malým dětem; díky specifickému vzhledu úzkých listů a pronikavé vůni je záměna s jedovatými druhy velmi nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani na mezinárodní úrovni nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, v úmluvě CITES ani na Červeném seznamu IUCN, jelikož se jedná o hojně pěstovaný a nepůvodní, lokálně zplaňující druh bez jakéhokoli ohrožení.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Artemisia“ odkazuje na řeckou bohyni Artemis, zatímco druhové jméno „dracunculus“ znamená latinsky „dráčik“ nebo „malý drak“, což může souviset s hadovitě stočeným kořenem nebo s vírou, že léčí uštknutí; v minulosti byl považován za bylinu dodávající odvahu a jeho pěstování nařídil již Karel Veliký, přičemž zajímavostí je existence dvou hlavních typů, z nichž aromatický „francouzský“ je často sterilní a množí se vegetativně, zatímco odolnější „ruský“ se množí semeny.
