📖 Úvod
Pelyněk cicvárový je vytrvalá, silně aromatická bylina nebo polokeř, který pochází ze slaných stepí a polopouští Střední Asie. Dorůstá výšky okolo 70 cm, má dřevnatějící lodyhy a jemně dělené, šedozelené listy. Tvoří husté laty drobných, žlutavých květních úborů. Historicky byl velmi ceněný pro svá nerozvinutá poupata, známá jako „cicvárové semínko“. Ta obsahují santonin, látku využívanou jako účinné, ale toxické anthelmintikum proti střevním parazitům, zejména škrkavkám.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Polokeř (trvalka), výška 20-70 cm, s dřevnatějící bází a bylinnými lodyhami, tvořící rozvětvený, polokulovitý, šedozelený a silně aromatický trs.
Kořeny: Silný, kůlovitý hlavní kořen s četnými postranními kořeny, často s krátkým, dřevnatým oddenkem.
Stonek: Vzpřímené, v horní části bohatě větvené lodyhy, na bázi dřevnatějící, rýhované, často červenohnědě až fialově naběhlé, v mládí jemně pavučinatě chlupaté, později olysávající, bez trnů.
Listy: Listy uspořádány střídavě, spodní řapíkaté, horní přisedlé, v obrysu vejčité, dvakrát až třikrát peřenosečné s velmi úzkými, čárkovitými koncovými úkrojky, které jsou celokrajné, šedozelené barvy, se zpeřenou žilnatinou a pokryté jak jednoduchými krycími trichomy, tak mnohobuněčnými žláznatými trichomy produkujícími vonné silice a santonin.
Květy: Drobné, žlutavé až žlutozelené, pouze trubkovité květy uspořádané v malých, vejčitých, vzpřímených úborech (3-5 květů na úbor), které skládají husté, jednostranné hrozny tvořící konečnou, úzkou latu; doba kvetení od srpna do září.
Plody: Plodem je velmi drobná, hladká, podlouhle vejčitá až klínovitá nažka hnědavé barvy bez chmýru, dozrávající v září a říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází ve stepích a polopouštích Střední Asie, především v Kazachstánu a Kyrgyzstánu, v povodí řeky Syrdarja. V České republice není původní, jedná se o neofyt, který je sem jen velmi vzácně a přechodně zavlékán, například s transportem surovin, a v přírodě se stabilně neudržuje. Mimo svůj přirozený areál se pěstoval pro farmaceutické účely v různých částech světa, ale k jeho významnějšímu zplanění nedošlo.
Stanovištní nároky: Jedná se o druh typický pro suché, kontinentální stepi a polopouště, kde roste na zasolených, písčitých nebo jílovitých půdách. Vyžaduje plně osluněné, otevřené stanoviště, je tedy výrazně světlomilný (heliofyt) a nesnáší zastínění. Je extrémně odolný vůči suchu (xerofyt) a preferuje půdy chudé na živiny, dobře propustné a spíše zásadité až neutrální; naopak nesnáší zamokření.
🌺 Využití
Jeho hlavní a historicky klíčový význam je v léčitelství, kde se sbírala nerozvitá květní poupata známá jako „cicvárové semínko“ (Flores Cinae), která sloužila jako jedno z nejúčinnějších anthelmintik, tedy prostředků proti střevním parazitům, zejména proti škrkavkám. Dnes je jeho využití v humánní i veterinární medicíně překonáno moderními, bezpečnějšími léčivy kvůli jeho toxicitě. V gastronomii se nevyužívá, jelikož je pro svou hořkost a jedovatost nepoživatelný. Průmyslově byl významný pro extrakci účinné látky santoninu. Jako okrasná rostlina se nepěstuje, nemá výrazné estetické kvality a neexistují specifické kultivary. Ekologický význam mimo jeho přirozený areál je zanedbatelný; je opylován větrem, takže pro včely není atraktivní.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou a farmakologicky nejvýznamnější obsaženou látkou je seskviterpenický lakton santonin, který je zodpovědný jak za anthelmintický účinek, tak za toxicitu rostliny. Dále obsahuje silice s cineolem a dalšími terpeny, hořčiny, pryskyřice a látku artemisin (nezaměňovat s artemisininem z pelyňku ročního).
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, zejména květní úbory, je pro lidi i zvířata (především monogastrická) jedovatá kvůli vysokému obsahu santoninu. Předávkování způsobuje otravu, jejíž příznaky zahrnují nevolnost, zvracení, bolesti břicha, poruchy vidění (charakteristické je žluté vidění – xantopsie), bolesti hlavy, závratě a v těžkých případech křeče, selhání dýchání a smrt. Záměna je možná s jinými druhy pelyňků, například s pelyňkem pravým („Artemisia absinthium“), který má stříbřitě plstnaté listy, nebo s pelyňkem černobýlem („A. vulgaris“), který je statnější a má listy na rubu bělavě plstnaté. Odlišuje se velmi jemnými, niťovitými listy a charakteristickým vzhledem drobných, neotevřených květních úborů tvořících drogu.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, jelikož se jedná o nepůvodní a vzácně zavlékaný druh. Není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. Mezinárodně rovněž není chráněn, nefiguruje v seznamu CITES a jeho status nebyl vyhodnocen ani v Červeném seznamu IUCN, neboť ve svém přirozeném areálu není považován za ohrožený.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Artemisia“ je odvozeno od jména řecké bohyně Artemis, ochránkyně žen. Druhový název „cina“ a český přívlastek „cicvárový“ pochází z názvu drogy „semen cinae“ neboli „cicvárové semínko“; slovo „cicvár“ je zkomoleninou německého Zitwer, které má původ v latinském „semen contra“, což znamená „semeno proti (červům)“. Historicky byla tato droga velmi cennou komoditou dováženou po Hedvábné stezce z Asie do Evropy a po staletí představovala téměř jediný účinný lék na škrkavky, přičemž monopol na její obchod dlouho drželi ruští kupci.
