📖 Úvod
Orobinec úzkolistý je vysoká, vytrvalá mokřadní bylina s dlouhými, úzce čárkovitými listy. Je typický svým válcovitým hnědým květenstvím, známým jako „doutník“. Samčí a samičí část květenství jsou viditelně odděleny mezerou. Roste hojně na březích rybníků, jezer a v pomalu tekoucích vodách, kde vytváří husté porosty. Hraje důležitou roli v ekosystému, poskytuje úkryt živočichům a přispívá k čištění vody. Šíří se pomocí podzemních oddenků.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina (geofyt/helofyt), trvalka, výška 100-250 cm, netvoří korunu, vytváří husté, štíhlé, rákosovité porosty (trsy) s typickými doutníkovitými květenstvími, celkový vzhled je vysoký a elegantní, typický pro mokřadní vegetaci.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, plazivým, vodorovně uloženým oddenkem (rhizomem), který je bohatý na škrob a slouží k vegetativnímu rozmnožování, z oddenku vyrůstají četné svazčité adventivní kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá, jednoduchá a nevětvená, oblá na průřezu, hladká, pevná, vyplněná houbovitým aerenchymatickým pletivem, které zajišťuje transport vzduchu ke kořenům, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány dvouřadě střídavě, jsou přisedlé s dlouhou, otevřenou pochvou objímající lodyhu, tvar je velmi úzce čárkovitý (šířka pouze 2-6 mm), na vrcholu zašpičatělý, okraj je celokrajný, barva je sivě zelená až modrozelená, typ venace je rovnoběžná žilnatina, povrch je lysý bez přítomnosti trichomů.
Květy: Květy jsou jednopohlavné a silně redukované, uspořádané do hustého válcovitého květenství zvaného palice; horní, tenčí část palice tvoří samčí květy (žluté prašníky), která je od spodní, tlustší a tmavě hnědé samičí části oddělena zřetelnou (až 8 cm) mezerou; kvete od června do srpna.
Plody: Plodem je velmi drobná, vřetenovitá, ochmýřená nažka, která má na bázi stopky dlouhé bělavé chlupy sloužící jako létací zařízení k šíření větrem; nažky jsou hnědé barvy a tvoří husté, tmavě hnědé plodenství („doutník„), které se rozpadá v zimě nebo na jaře; doba zrání je od pozdního léta do podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je téměř celá Evropa (kromě nejsevernějších oblastí), velká část Asie, severní Afrika a Severní Amerika, což z ní činí cirkumboreální druh; v České republice je původním druhem, hojně rozšířeným od nížin do podhůří, především v teplejších oblastech v rybničních pánvích, povodích velkých řek a v Polabí; ve vyšších horských polohách se vyskytuje jen vzácně a byla zavlečena i na jiné kontinenty, například do Austrálie, kde je považována za invazivní.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou mokřadní a vodní rostlinu, která preferuje stanoviště na březích stojatých či pomalu tekoucích vod, jako jsou rybníky, jezera, tůně, slepá ramena řek, kanály a bažiny; vyžaduje plné slunce, je tedy výrazně světlomilná a nesnáší zastínění; roste na bahnitých, trvale zamokřených až zaplavených půdách, které jsou bohaté na živiny (eutrofní), často s nedostatkem kyslíku (anoxické) a dobře snáší jak mírně kyselé, tak neutrální až slabě zásadité substráty.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se prášek ze sušeného oddenku používal jako adstringens a na hojení ran, zatímco pyl (v tradiční čínské medicíně známý jako Pú Huáng) sloužil k zastavení krvácení; z gastronomického hlediska jsou jedlé téměř všechny části: mladé jarní výhonky se připravují jako chřest, škrobnaté oddenky se po usušení melou na mouku, mladá samičí květenství se dají vařit jako kukuřice a pyl se sbírá jako vysoce proteinový doplněk do mouky; technicky se listy využívaly k pletení rohoží, košíků a vyplétání sedáků židlí a stébla sloužila jako střešní krytina, zatímco zralé doutníkovité palice sloužily jako podpalovač, izolační materiál a výplň do polštářů; pěstuje se také jako okrasná rostlina v zahradních jezírkách pro svůj vertikální habitus, existuje například kultivar „Variegatus“ s pruhovanými listy; ekologicky je nesmírně významná, neboť její husté porosty poskytují úkryt a hnízdiště vodním ptákům, rybímu plůdku a bezobratlým, její oddenky jsou potravou pro ondatry a přispívá také k čištění vody (fytoremediace).
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami v oddencích jsou především polysacharidy, zejména škrob, který slouží jako zásobní látka; pyl je bohatý na bílkoviny, aminokyseliny, mastné kyseliny, vitamíny (skupiny B) a flavonoidy, jako je isorhamnetin a kvercetin, které mají antioxidační a protizánětlivé účinky; listy obsahují vysoké množství celulózy a ligninu, což jim dodává pevnost a v rostlině se nachází také různé fenolické sloučeniny a fytosteroly.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není sama o sobě jedovatá pro lidi ani pro zvířata, riziko však představuje její schopnost bioakumulace, což znamená, že z kontaminované vody může do svých pletiv vstřebávat a koncentrovat těžké kovy a další polutanty, proto by se neměla sbírat k jídlu z neprověřených lokalit; k záměně může dojít zejména s orobincem širokolistým (Typha latifolia), který má však samčí a samičí část květenství přímo spojené nebo jen s minimální mezerou, na rozdíl od výrazné několikacentimetrové mezery u tohoto druhu; v nekvetoucím stavu lze listy zaměnit za listy jedovatého kosatce žlutého (Iris pseudacorus), jehož listy jsou však plošší, mečovité a mají výrazné střední žebro, zatímco listy orobince jsou v průřezu u báze žlábkovité (tvar U nebo V).
Zákonný status/ochrana: V České republice se nejedná o zákonem chráněný druh, naopak je považována za běžnou, často až expanzivně se šířící rostlinu; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena do kategorie C4a – druh vyžadující další pozornost (méně ohrožený); v mezinárodním měřítku dle Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern – LC) z důvodu svého masivního rozšíření a stabilní populace a není předmětem ochrany úmluvy CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Typha pochází z řeckého slova „týphē“, kterým se označovaly bahenní rostliny, druhové jméno angustifolia je latinského původu a znamená „úzkolistý“ (z lat. angustus – úzký a folium – list); český název „orobinec“ je slovanského původu s ne zcela jasnou etymologií; zajímavostí je, že zralý hnědý „doutník“ (samičí květenství) může obsahovat až čtvrt milionu semen, z nichž každé je opatřeno chmýrem pro snadné šíření větrem, a rostlina má v pletivech vyvinutý systém vzdušných kanálků (aerenchym), který umožňuje transport kyslíku z listů až do oddenků ponořených v bahně bez přístupu vzduchu; v historii se chmýr ze semen používal jako nouzový troud k rozdělávání ohně, protože velice snadno chytá jiskru.
